Základní fakta
V Rusku se turnaj pořádá poprvé v historii a 88 let poté, co v Uruguayi předávali pohár pro fotbalové mistry světa premiérově. Mimochodem, získala jej tehdy domácí reprezentace, jež ve finále porazila 4:2 Argentinu. Rusové v tomto ohledu mají o něco těžší pozici, ze tří posledních turnajů, kde startovali (1994, 2002, 2014), ani jednou nepostoupili ze skupiny.

Turnaj hostí dvanáct stadionů v jedenácti městech, přičemž pouze Moskva disponuje dvěma – jsou to stánky Lužniki a Spartak. Prvně jmenovaný funguje jako útočiště ruské reprezentace, na druhém svá domácí utkání hraje moskevský Spartak.
V Rusku se představí 32 týmů a mezi nimi i dva úplní nováčci, Island a Panama. Mají před sebou těžký úkol, vždyť posledním debutantem, který dokázal postoupit ze skupiny, byli v roce 2010 Slováci. Island začal tuto misi slušně, o čemž ještě bude řeč.
Zmíněné základní skupiny sledujte pozorně. Je dost možné, že z celků na prvních místech vzejde vítěz – stalo se tak pokaždé od roku 1986. Co se vítězů týče, v historii vždy získali primát buď Evropané (11), nebo Jihoameričané (9).
Čím některé týmy vyčnívají?
Sledovali jste duel Španělů s Portugalci, jednu z ozdob letošních skupinových bitev? Druzí zmínění se mohou stát čtvrtou fotbalovou velmocí, která triumfovala hned po sobě jak na evropském, tak i na světovém šampionátu. Před ní to dokázaly Západní Německo (ME 1972, MS 1974), Francie (MS 1998, ME 2000) a Španělsko (ME 2008, MS 2010, ME 2012).

Další zajímavostí je účast Mexika, které na trávníky světových klání vyběhne již pošestnácté. Ani jednou turnaj nevyhrálo, což z něj v tomto ohledu činí raritu, nikdo další totiž tolik „neúspěšných“ startů nenasbíral. Na druhou stranu drží jeden z rekordů i Peru, které se na mistrovství světa představí poprvé od roku 1982. Takovou mezeru mezi dvěma starty ještě nezaznamenal nikdo.
Vynechat nesmíme ani reprezentaci Švýcarska. Ta v roce 2006 nedostala za celý turnaj (čtyři duely) ani jednu branku, což je počinem, který prozatím nikdo nezopakoval. Letos se už nicméně zástupcům země helvétského kříže nepoštěstí, neboť již inkasovali proti Brazilcům. Získaný bod každopádně jistě potěší. Kromě toho Švýcaři od roku 1954 nedosáhli na čtvrtfinále – blízko byli na zmíněném turnaji v roce 2006, kde mimochodem startovala i Česká republika, v osmifinále ale po penaltách podlehli Ukrajině.
Co přitahuje snad nejvíc je fenomén Islandu. Maličká země, jejíž celá populace činí pouhých 334 tisíc obyvatel, což je jen o 30 tisíc méně než v Brně, dokázala v úvodním střetnutí sebrat dva body favorizované Argentině a svou premiérovou účast tak začala ve velkém stylu. Podle vyjádření islandských médií navíc utkání sledovalo 99,6 procent tamní populace, což je statistický údaj, jemuž se ostatní státy nemohou ani přiblížit.

Již byli zmíněni Brazilci. Ti jsou nejúspěšnějším účastníkem MS v historii – nejen, že startovali na každém šampionátu, ale také již pětkrát oslavovali celkové vítězství. Jsou také jednou ze tří zemí, které v rámci jednoho turnaje vyhrály všechny zápasy. Kanárkům se to povedlo v šesti zápasech v roce 1970 a v sedmi v roce 2002, dalšími úspěšnými jsou Uruguay (čtyři v roce 1930) a Itálie (čtyři, 1938). A poslední, tentokrát trochu varovný fakt: Brazilci nasbírali nejvíce červených karet v historii (11).
Zaujme rovněž osud Srbů, kteří v minulosti startovali na MS coby Jugoslávie či Srbsko a Černá Hora. Jedná se už o dvanáctou účast země na světovém šampionátu, ale teprve o druhou, bavíme-li se o Srbsku jako samostatném státu.
Mimochodem – výše zmíněná Itálie, která na mistrovství chybí poprvé od roku 1958, je jedinou zemí, která kdy světový šampionát vyhrála a na ruském klání se neobjeví. Letenky na východ Evropy jinak využilo všech dalších sedm vítězů z minulosti.
Lesk individualit
Přejděme nyní k samotným osobnostem turnaje. Minimálně na čtyřech světových turnajích skórovali Miroslav Klose, Pelé, Uwe Seeler a nově i Christiano Ronaldo, který zaznamenal hattrick proti Španělům. Šanci dohnat tuto elitní společnost budou mít v Rusku i Tim Cahill či Rafael Marquez. Měl ji i David Villa, ale s týmem Španělska nepřicestoval.

Domácí výběr povede vstříc slávě Stanislav Čerčesov, čtyřiapadesátiletý muž, jenž ještě v roce 1994 prožíval mistrovství světa jako hráč. Byl i svědkem počinu, který doposud nikdo nezopakoval – Oleg Salenko tehdy při výhře 6:1 proti Kamerunu nastřílel rekordních pět branek.

Možná jste slyšeli o vyhazovu španělského trenéra těsně před turnajem. Julen Lopetegui totiž přijal práci v Realu Madrid, což se národnímu svazu nelíbilo a odvolal jej. Pro jednapadesátiletého muže mohlo jít o první účast v roli trenéra, ačkoli se na turnaji již v minulosti objevil. V roce 1994 si jej užil, byť nehrál, coby třetí brankář Španělska.
Svou první výhru na světovém šampionátu naopak zaznamenal anglický lodivod Gareth Southgate. Ten jako hráč nastoupil ke dvěma zápasům již dříve, konkrétně na MS 1998, kde Angličané mimochodem rovněž zahajovali svou cestu proti Tunisku, pořádný adrenalin ale zažil až včera. I díky Harrymu Kaneovi totiž Anglie zvítězila 2:1, když vítězná trefa padla až v nastavení.
A na závěr ještě jednou o koučích. Uruguayská modla Óscar Tabárez právě prožívá atmosféru již čtvrtého mistrovství světa, což je nejvíc ze všech trenérů, kteří se v Rusku objeví. Jeho bilance zní sedm výher, tři remízy a šest porážek.
