Mládí vpřed. Motto, kterým se řídil v přípravě před šampionátem Josef Jandač, nezaručovalo nikomu z talentovaných zajíců účast na šampionátu. Ani Chytil s ní do poslední chvíle i přes dobré výkony nepočítal.

„Měl jsem radost. Nevěděl jsem, kdo ještě přijede z Ameriky, takže jsem si nebyl jistý. Bylo to příjemné překvapení,“ říká útočník.

V Kodani nepatří mezi základní kameny české soupisky, na led vyjíždí nejčastěji jako člen čtvrté formace. Proti Rusku seděl dokonce celý zápas na lavičce jako třináctý útočník.

„Snažil jsem se kluky povzbuzovat, dělat dobrou náladu na střídačce. Sbírám tady zkušenosti. Poctivě se připravuji a jsem rád za každou šanci. Doteď jsem mistrovství sledoval u televize, takže jsem vděčný, že tu vůbec můžu být,“ skromně praví Chytil.

Jako nejmladší člen týmu si občas musí vyslechnout i nějakou tu narážku. „Srandičky na můj věk jsou. Co se dá dělat… Pro mě je čest, že tu v osmnácti letech můžu být,“ usmívá se zlínský odchovanec, který před touto sezonou zamířil do zámoří.

Přesun do farmářské AHL mu pomohl. Jako odměnu dostal i šanci v několika zápasech za Rangers v NHL. „Získal jsem sebevědomí, zesílil jsem, rozhodně mi to neuškodilo,“ pochvaluje si americkou štaci.

V reprezentaci se potkal se svými velkými vzory. „Davida Krejčího jsem sledoval, když jsem byl mladší. S Plekym hraju v lajně, je to neuvěřitelné. Jsou to nejlepší čeští centři v NHL,“ pochvaluje si.

První zkušenosti v národním týmu s ním sbírá také vrstevník Martin Nečas. „Známe se dlouho, trávíme spolu hodně času. Hodně hrajeme na playstationu, tím se asi nejvíc zabavíme,“ dodává s úsměvem mladík.