Jak to ale bývalo dřív? V dávných letech před druhou světovou válkou hokejisté původně čísla vůbec nenosili, nebývalo to ostatně zvykem ani ve fotbale. Očíslovaná byla československá reprezentace poprvé na domácím MS v roce 1938: borci v poli (tři obránci a devět útočníků) měli čísla od jedničky po dvanáctku, gólmani byli ještě bez čísel.

Na prvním poválečném šampionátu, který se konal v roce 1947 znovu na pražské Štvanici, už byli na soupisce označeni číslem také brankáři (legendární Bohumil Modrý měl patnáctku). Na dresech ale numero stále neměli. I tak Modrý domácímu celku vychytal premié-rové zlato.

PROKLETÁ TŘINÁCTKA

Dlouhá léta pak platilo, že hráči měli čísla přidělená pěkně popořádku, od jedničky po (většinou) sedmnáctku, kterou nosíval náhradní brankář.

Prvním reprezentantem, který na MS oblékl dres s číslem 20, byl v roce 1965 Jiří Holík. Turnaj ve finském Tampere přitom začal s třináctkou, jenže pak se přimotal do nešťastné situace, v níž smolně odvrátil už skoro jistý gól čs. týmu. Trenér Vladimír Bouzek zareagoval jako správný číselný mystik do dalších zápasů Holíka vyslal s dvacítkou a bylo z toho stříbro…

Jen na okraj „prokleté“ třináctce se národní mužstvo dlouhá léta úzkostlivě vyhýbalo, tradici přerušil až na začátku devadesátých let Richard Žemlička.

JÁGR BEZ ČÍSLA 68

Že by někdo na zádech nosil kdovíjaká hausnumera, jak už tehdy bylo zvykem v NHL? To na mezinárodní scéně (a tehdy ani na domácí) nepřicházelo v úvahu.

I Jaromír Jágr měl na svém prvním mistrovství světa v roce 1990 nezvyklé číslo 22 (mimochodem

obránce Leo Gudas tehdy hrál s trojkou, stejně jako jeho syn Radko letos v Dánsku), Dominik Hašek měl ve federální reprezentaci předplacenou dvojku.

Zvyklosti na mezinárodních turnajích přetrvaly i rozpad socialistického bloku. Takže už zmíněný Jágr, když v roce 1994 přiletěl za českým týmem na šampionát do Itálie jako vyrůstající hvězda Pittsburghu, musel odložit svou osmašedesátku a spokojit

se s číslem 21. Není divu,

že Češi vypadli už ve čtvrtfinále.

Ve druhé polovině devadesátých let se to ale začalo lámat, pravidla se definitivně uvolnila. Na MS v Helsinkách v roce 1997 už řádil Vladimír Vůjtek s číslem 97 a hokejisté brzy nosili taková čísla, jaká chtěli. Pokud se tedy domluvili navzájem byl-li o jedno numero zájem u více z nich, přednost dostali ti starší a zasloužilejší.