Co třeba šampionát ve Vídni v roce 1967? Tehdejší čtvrté místo by dnes bylo považováno za mírný úspěch, jenže před půlstoletím ho viděli fanoušci jinak. Vždyť v letech 1963 až 1985 přivezli Čechoslováci z MS pokaždé medaili. Zmíněná „brambora“ z Vídně byla jedinou výjimkou.

A že tam borci s lvíčkem na prsou prohráli s „nějakým“ Finskem? To bylo považováno za skandál.

Prohra s Polskem a nástup čtvrtfinále

Za propadák jde i s odstupem času označit moskevský šampionát v roce 1986. Československý tým, v němž nechyběli ani budoucí naganští hrdinové Vladimír Růžička a Dominik Hašek a který obhajoval zlato z Prahy, prohrál s Německem, a dokonce i s Polskem. Bylo z toho páté místo.

Při porovnávání výsledků samostatné české reprezentace s dávnějšími turnaji je třeba brát v potaz i herní systém. S nástupem play-off se totiž klíčovým mačem MS stalo čtvrtfinále. Dřív se dalo nějaké to zaváhání napravit a ještě se porvat o medaile. Nezdar ve čtvrtfinále ale smaže i předchozí výborné výkony.

„Třeba na mistrovství světa v Moskvě před dvěma lety jsme hráli hezký hokej, mám na ně jedny z nejhezčích vzpomínek,“ řekl před pár dny útočník Tomáš Plekanec. A přece tehdy Češi ve čtvrtfinále nezvládli nájezdy proti USA. V tom je vyřazovací systém krutý.

Drahá aréna medaile nepřinesla

Zklamáním v tomhle směru bylo i MS ve Švédsku v roce 2002. Češi přijeli s touhou získat čtvrté zlato v řadě. V základní i osmifinálové skupině všechno šmahem vyhráli, ale ve čtvrtfinále klopýtli s Ruskem.

A co teprve o dva roky později v Praze, kdy národ truchlil po nečekaném vyřazení od Američanů? Páté místo vypadalo vedle mastného účtu za zbrusu novou megaarénu hodně nevýrazně. „Nečekalo se, že by mohla přijít porážka. Proto to byl takový šok,“ vzpomínal tehdejší trenér nároďáku Slavomír Lener.

V posledních letech se ze čtvrtfinálového ztroskotání už stal bezmála zvyk, takže když reprezentace přes tohle úskalí přejde, vypadají čtvrtá místa z let 2014 a 2015 (to se hrálo znovu v Praze) jako úspěchy.

Na druhou stranu konkurence na MS je mnohem větší než v 60. a 70. letech. Co by bylo propadákem tehdy, dnes se bere úplně jinak.