Vesnický kluk od Kladna vynikal bruslením i střelbou, kterou cvičil na dvorku před stavením s ocelovými puky vyrobenými na Poldovce. A perfektním rozhledem (protože pozor, zapomíná se, že uměl i dokonale přihrávat a tvořit hru). Jen na fyzické střety si zrovna nepotrpěl. Třeba v roce 1979 dostal v lize jen dvě minuty. Za celou sezonu…

Raději trávil čas na ledě a ničil brankáře. Všechny. Beze zbytku. V nejvyšší soutěži dokázal český „superman“ nastřílet neuvěřitelných 474 branek a k tomu přidal 120 gólů v reprezentaci. Tahle maxima sotva může někdo překonat.

Novému samozřejmě pomohla zlatá kladenská parta 70. let – vyhrála pět titulů za šest let. Jen trio bratrů Šťastných a jejich Slovan Bratislava v roce 1979 tuhle hegemonii narušili. Však také v první kladenské lajně kromě Nového byli skoro samí reprezentanti – František Pospíšil a František Kaberle vzadu a Eduard Novák s Lubošem Bauerem vepředu. Tam si nešlo dovolit špatnou přihrávku na pár metrů nebo zakončení jasné šance doprostřed brány, jak to dnes často vidíme. 

„Jednou jsme měli namále a ztráceli na Jihlavu sedm bodů. Pak přijela k nám a Jarda Holík mi říká: Milane, dnes si nedáš ani gól. Já dal dva a nakonec jsme zvítězili,“ směje se Nový a líčí, že tehdy modrá parta tu vojenskou nakonec v tabulce přeskočila.

Milan Nový posbíral neuvěřitelné množství poct. Několikrát byl nejlepším střelcem ligy, ale také nejproduktivnějším hráčem olympiády 1980. Dvakrát vyhrál mistrovství světa, 1976 a 77, jeho 94 bodů ze 44 zápasů ligové sezony 76/77 zastavuje dech dodnes.

Přesto nad vším ční jeho nejslavnější kousek. V končícím létě roku 1976 překonal v montrealské hale Forum kanadského gólmana Rogatiena Vachona a Čechoslováci porazili poprvé nejlepší hráče Kanady 1:0. „Beru to jako životní gól, vždyť vyhrát nad nejlepšími kanadskými profesionály a ještě na jejich ledě, to už je něco,“ vzpomínal později člen Síně slávy IIHF.

Jeho tehdejší gól byl ve své době možná nejslavnějším československým v celé jeho éře. Změnila to rána Petra Svobody v Naganu.

Nový se dnes při pohledu na hokejové zápasy jenom usmívá a baví.

A je rád, že má schované různé artefakty, třeba dres slavného Kanaďana Denise Potvina ze zmíněného Kanadského poháru. Ukazuje je vnoučatům. „Aspoň uvidí, že děda uměl hokej hrát.“