Předchozí
1 z 2
Další

Více než jedenáct set dobrovolníků vypomáhá na letošním mistrovství světa. Až překvapivě často zaslechnete, jak se mezi sebou baví česky nebo slovensky. Jednou z pomocnic je také studentka Vlasta Dvořáková, která v Dánsku dokonce hraje hokej. 

V dějišti světového šampionátu žije už šestnáct měsíců, studuje na Zaeland Institute of Business and Technology a po příležitosti zapojit se do chodu turnaje ráda skočila. Zkušenost má už z mistrovství před třemi lety. 

„V Praze jsem pracovala se sestrou, se kterou tu jsem i letos. Stejně jako při mistrovství v Česku jsem na hotelu. V podstatě funguji jako "spojka" mezi hotelem, hokejovými mužstvy a IIHF. Když byly nějaké změny například v rozvrhu, bylo mou povinností všechny informovat a dohlídnout na to, aby vše proběhlo v pořádku,“ vysvětluje svou činnost a dodává, že si vyzkoušela také práci na akreditačním centru či přímo v aréně. 

Chování velkých hvězd

Zároveň za ní hráči chodili pro radu, pokud se chtěli například podívat do města, vypomoct s nákupem jízdenek i organizačními věcmi. Chovají se hokejisté jako hvězdy? 

„Nikdo nebyl nepříjemný. Pokud nemají náladu, tak si nás prostě nevšímají. Jediná věc, co mě mrzí, že někteří nedokázali ani odpovědět na pozdrav. Naší povinností je být stále milí a usměvaví, ale oni ani slušně nepozdraví, což by měl být základ normálního chování. Myslím, že si neuvědomují, že bez nás by taková akce vůbec nemohla proběhnout. Nechci je ale házet do jednoho pytle. Někteří hráči i trenéři se za námi zastavili, zeptali se, jak se máme a chvilku si s námi jen tak povídali,“ popisuje své zkušenosti. 

Je to tak. Dobrovolníci jsou cennou pracovní silou právě proto, že pomáhají v podstatě jen pro dobrý pocit, nikoli finanční odměnu. Nikdo si však nestěžuje. „Jsme fanoušky hokeje, získáme tím nové zkušenosti. Navíc jsme dostali volné vstupy na většinu zápasů základní části, máme jídlo, oblečení a každý den se losuje jeden dobrovolník, který získá nějaké ceny,“ vyjmenovává Vlasta zajímavé benefity. 

Dánové jsou volnomyšlenkáři

Během více jak čtrnácti dnů se dalo vypozorovat, že Dánové mají se spoustou věcí problémy. Evidentně to však není kvůli tomu, že by na věci vyloženě kašlali, spíš jsou takoví "salámisti". 

„Když jsme se šli v předvečer začátku mistrovství projít, skoro celá fanzóna a vnitřek haly nebyly pořádně připraveny, všude byl docela chaos. Plno věcí se řeší na poslední chvíli. Dánové jsou holt takoví volnomyšlenkáři, nic moc neřeší. Nevedou preventivní opatření, problémy řeší, až když nastanou. Nám občas třeba zapomněli něco říct a pak se divili, že nastala malá panika. Všechno se ale vyřeší v klidu a pohodě, takový je prostě jejich přístup,“ vypráví. 

Vlasta si více jak dva týdny poblíž hokejové smetánky užila. Mohla vidět české hráče v akci na ledě i lehce v "zákulisí" a vzpomenula i další zážitky. „Potkáte lidi, které si ani neumíte představit, nejvyšší představitele IIHF. Uděláte si spoustu kamarádů. Poprvé za mnou přijeli rodiče, tak viděli, jak si tu žiju. Byli na zápase Česko - Slovensko, tak to byl zážitek pro ně. A mě potěšilo, že se nám povedlo ukořistit fotku s nejznámnějším českým fanouškem Fantomasem,“ usmívá se.

Ženský hokej má dobré postavení

Vlasta není ledajaká velká fanynka hokeje, ale sama ho i hraje. Začínala v celku HC Dračice České Budějovice v osmnácti letech. „Vždy jsem se kolem hokeje motala a když se objevil tento tým, neváhala jsem ani vteřinu. Všechno jsem se učila od píky - bruslení, střelbu, nahrávání. Neuměla jsem nic, ale naši trenéři Adam Šafář a Jan Bartizal nás pěkně vycepovali,“ usmívá se. 

Po kratší aklimatizaci si našla klub také v Dánsku. „Hraju druhou ligu za B-tým Hvidovre. Měla jsem možnost zatrénovat si i s áčkem, ale většina holek se tam věnuje hokeji třeba patnáct let, což je znát,“ nastiňuje své zkušenosti. 

Slečna, který nastupuje jako obránce, ale i křídlo či centr, byla překvapená slušnou kvalitou ženského hokeje v novém působišti. „Když to srovnám s Českem a uvážím, že jsme hokejový národ se slušnou základnou, starají se tu o náš sport velmi slušně. Ženským týmům je věnována skoro stejná pozornost jako těm mužským,“ líbí se Vlastě.

Má jednadvacetiletá studentka a obdivovatelka Jakuba Voráčka či Johnnyho Gaudreaua nějaký hokejový sen? „S hraním jsem začala pozdě, takže dveře třeba na reprezentaci jsou asi zavřené. Chci ale zůstat u sportu. Studuji sportovní management, v Praze dálkově mediální a komunikační studia, takže třeba i žurnalistika by mě lákala. Nechávám si více možností, ale jednou bych ráda pracovala třeba pro český hokejový svaz nebo IIHF. Třeba to dotáhnu i do NHL,“ dodává evidentně velmi pilná slečna. 

Tak hodně štěstí.