„S Filipem Chytilem jsem se neviděl přímo, ale napsali jsme si nějaké zprávy a pozdravili jsme se přes plexisklo,“ popisoval střetnutí bývalých spoluhráčů Kudláč, který se stejně jako útočník New Yorku Rangers narodil v roce 1999.

Společně s nimi byl v jednom týmu třeba i Jakub Galvas, zadákovi Olomouce však účast na šampionátu těsně unikla. „V kabině jsme seděli všichni skoro hned vedle sebe,“ vybavil si Kudláč. „Filip byl vždycky ten lepší z týmu, akorát co si pamatuju, býval často zraněný,“ vybavil si 18letý zlínský fanoušek.

Proto využil i možnosti a vyrazil kromě zápasů českého týmu s Ruskem a Běloruskem také do Herningu. Tam totiž základní skupinu odehráli Lotyši v čele s Robertsem Bukartsem a Ralfsem Freibergsem, kteří v uplynulé sezoně váleli v Baťově městě. „S Robertsem jsme si taky napsali pár zpráv a po zápase s Německem jsme se krátce pobavili u mix zóny u ledu, neboť jsme seděli právě u ní,“ pochvaloval si Kudláč, který prý jinak hráče nenaháněl.

„Byla možnost v Kodani čekat před halou na hráče, jak půjdou z hotelu do kabiny, ale nejsem typ, který by hráče chytal za ruku a fotil se s nimi,“ tvrdí Kudláč, jenž se zúčastnil už třetího světového šampionátu.
Po šampionátu v Praze 2015 a Paříži 2017 neváhal a vyrazil i do Kodaně. „Zápasy jsme nijak nevybírali, zkrátka nám na tyto dny vyšlo volno. V Kodani jsme byli dva dny. Je to nádherné město, velmi poklidné.

Jde poznat, že jejich životní úroveň je někde jinde než naše. Z lidí jde poznat klid, nikdo se tam asi nijak nepřepracuje. Ale město fakt hezké, hlavně třeba Nyhavn,“ zmínil Kudláč známé nábřeží s domy ze 17. a 18. století.

Přesto českého fandu překvapila výše cen. „Všechno bylo nesmírně drahé. Párek v rohlíku za 4,50 eura bylo nejlevnější jídlo, když pominu fastfoody, ze kterých vám je za chvilku špatně. Popcorn za 150 korun na zimáku byl ještě levný,“ upozorňuje se smíchem Kudláč.

Kritizovat nemůže ani organizaci šampionátu. „Nebyla špatná, fanzóna byla velká a i nějaké atrakce tam byly, ale pravdou je, že Royal aréna je položena v trochu odlehlém místě, takže v okolí není skoro nic. Jen jedno obchodní centrum, kde ale byla většina obchodů zavřená. To ale není chyba organizátorů,“ ví Kudláč, jehož také potěšil bezproblémový vstup do haly.

„Dánové jsou milí a zvládli to. Kontroly u vstupu moc velké nebyly, žádné extra zákazy, v hale ochranka skoro nebyla, sednout si každý mohl, kam chtěl. Zkrátka opravdu pohoda,“ pochvaloval si Kudláč.

Dánsko hokej baví, proto zájem o nejrychejší kolektivní hru na světě je výrazně vyšší než třeba vloni ve Francii. „Žádné dvoutisícové návštěvy jako v Paříži. Minimálně pět tisíc lidí bylo na stadionu vždy. Klobouk dolů, kolik fandů tam bylo jak od nás, tak ze Slovenska a dalších zemí,“ ocenil Kudláč, jehož však zmíněný pozdrav s Chytilem před zápasem s Ruskem přišel velmi draho.

„Protože jsme dali neskutečné peníze za lístky. Kupovali jsme je až na místě a byly skoro poslední. Takže "nejlepší" místa. Navíc ne vždy nejdražší jsou nejlepší. Ale tak výhra stála za to! Porazit Rusáky je nejvíc,“ má velký zážitek Kudláč.

Jeho oslava gólu na 2:1 proti Sborné se dokonce dostala i na oficiální Twitter a Instagram Mezinárodní hokejové federace (IIHF). „Ty fotky jsem viděl hned. Slečna pode mnou je tam rovnou umístila,“ bavil se Kudláč.