Právě posledně jmenovaný zavzpomínal na svou kariéru a promluvil o situaci v NHL či dalších velkých hokejových osobnostech Jaromíru Jágrovi a Mariánu Hossovi.

Máte za sebou spoustu úspěchů, ale zlato ze světového šampionátu vám chybí. Mrzí vás to hodně? 

Bavili jsme se tady s Jere Lehtinenem, porazil mě ve finále v roce 1995. Bylo to první zlato pro Finy. Byli jsme blízko také v roce 2004 v Praze. Chtěl jsem získat zlato na mistrovství, takže jsem jel ještě v roce 2012, bohužel to také nevyšlo. I tak jsem si vždy užil účast na turnaji, pro moji kariéru to znamenalo hodně.

Co je pro vás největším momentem kariéry? 

První šampionát v roce 1995, který se hrál ve Stockholmu. Když jsem vyrůstal, byl můj sen reprezentovat Švédsko. Tento turnaj mi hodně pomohl do NHL a k takové kariéře, jakou jsem měl. 

Jak se vám líbí současný švédský tým? Věříte mu ve finále?

Švýcaři dnes nemají co ztratit, takže Švédi musí hrát dobře hned od začátku, vlétnout na ně. Pokud dají zápas do rukou soupeře, bude to těžké. Jinak je zábava se na ně dívat. Mají mladý energický tým, hrají atraktivní hokej. 

Překvapil vás nějaký tým na letošním šampionátu? 

Samozřejmě Švýcaři, ale taky Dánové. Byli velmi blízko k postupu. Musí pro ně být velké povzbuzení hrát domácí šampionát a předvádět takové výkony. Porazili Finsko a odehráli další výborná utkání. Bylo opravdu působivé je sledovat. 

Ještě loni jste působil jako poradce v Ottawě. Čemu se nyní věnujete a co máte v plánu?

Vzal jsem si rok volna, což je fajn, ale už mi chybí ta soutěživost. Část mě se asi vždy chtěla zapojit do mládežníckého hokeje. Je jedno, jestli jako kouč nebo jen výpomoc. Dokud budou hrát moje děti, tak zůstanu zapojený do hokeje v tomto směru. 

Kousal jste těžce letošní špatnou sezonu Senators? 

Po loňském úspěšném ročníku to určitě bylo zklamání. Myslím však, že se vrátí silnější. Rozeberou si, kde udělali chybu, a snad také zůstanou příští rok zdraví.