Pokud je hrací den, téměř se nezastaví. Na stadion přichází před hokejisty a odchází po nich. Zatímco Pastrňák a spol. si po obědě dávají „dvacet“, oni kmitají.

„V hale musíme být tak hodinu a půl před rozbruslením. Když kluci odejdou, začínáme připravovat šatnu na zápas. Aby bylo vše potřebné na stole, dresy pověšené, brusle nabroušené. Prostě musí mít pohodu, aby předvedli co nejlepší výkon,“ vysvětluje Šmíd, který začínal v roce 2004 v Plzni a k reprezentaci se připojil o šest let později. Zlatou medaili právě z tohoto roku si ještě neužil.

I po utkání musí kustodi setrvat ve své „kanceláři“. „Zhruba na hodinu a půl. Musí se uklidit šatna, dělají se masáže. A brousí se na další den,“ popisuje.

Za čtrnáct let se jeho práce hodně posunula. „Nároky jsou stále vyšší, kluci jsou zvyklí z klubů na určitou kvalitu. Ti z NHL jsou kapitola sama pro sebe. Celkově se vozí víc věcí, je víc práce.“

Změna nastala třeba ve svačinkách, za což mohl rozmach různých energetických „dobrot“. „I v tomhle směru jsou nároky jiné než před lety. Kluci používají různé prostředky k doplnění energie, proteinové tyčinky a podobně. Vozí se toho dost a také se toho hodně spotřebuje,“ usmívá se.

Velkým hitem bývaly dlouhou dobu tatranky. Skončila jejich doba? „Stále frčí, kluci si je rádi dávají. Říkají si o ně, ale spíše už jen tak pro chuť,“ vysvětluje.

Důležitým prvkem hokejistovy výstroje jsou brusle. Pro některé velmi citlivá věc, každý preferuje něco jiného. Kustodi tak musí mít dobře nastudováno, co kdo vyžaduje. „Každý hokejista je na něco zvyklý, má svůj žlábek. Tady v Dánsku brousí kolega. Pětadvacet hráčů si člověk zapamatuje. V případě nouze máme všechno rozepsané,“ říká Šmíd.

Změny nastávají zápas od zápasu. „Broušení se odvíjí od ledu, který se postupem času ničí. Takže brusle bude jiná, když hrajete první nebo třetí utkání,“ upozorňuje. Spousta hokejistů má své rituály. Kustodů se však příliš nedotýkají. „Není to věc, do které bychom zasahovali nebo nás ovlivňovala. Hráči nepřicházejí s žádnými speciálními nároky,“ vypráví Šmíd.

Maséři a kustodi vždy udržovali v týmu pohodu. V hotelu se u nich hráči scházeli a mohli se odreagovat. „Pořád to tak funguje, v českém nároďáku jde o tradici. Máme filmový pokoj, vyprávíme si historky. Kluci rádi koukají třeba na Okresní přebor, Čtvrtou hvězdu. Z filmů pak mají rádi českou klasiku. Slavnosti sněženek nebo Na samotě u lesa,“ dodává strůjce dobré nálady Šmíd.