„Před každým zápasem se puky zmrazí na teplotu mezi -8 a -12 stupni, ideálních je deset stupňů pod nulou. Je to proto, aby správně klouzal, nezadrhával se nebo třeba nerozpouštěl led,“ vysvětlil pro slovenský deník Pravda šéf boxu zapisovatelů Andrej Jakubec.

Jak ale udržet ty optimální podmínky po celý zápas? Řešení je poměrně jednoduché. Rozhodčí totiž podle nařízení Mezinárodní hokejové federace musí každé dvě minuty měnit puk za nový. „Rozhodčí dostane puk před začátkem třetiny a už po dvou minutách se z mrazicího boxu vyndá další. Vybraný pracovník komunikuje s rozhodčím, máme dohodnuté oční kontakty,“ popisuje Jakubec.

Jak se české puky vyrábějí? Podívejte se:

K výměně puku dochází i během delších přerušení hry, jako jsou například reklamní přestávky nebo konzultace s videorozhodčím. Během několikaminutového čekání se totiž puk zahřeje a je proto třeba ho nahradit novým.

„Puk by měl být před zápasem v mrazáku zhruba hodinu. Odtud pak míří přímo do boxu zapisovatelů. Každý kotouč, který jde do hry, evidujeme. Máme na to zvláštní protokol,“ říká Jakubec. „Na něm je napsaný čas, kdy šel nový puk do hry. K dispozici jich v boxu máme 15 a o přestávce mezi třetinami se stav doplní. Na zápas jich pak máme přichystáno až 80.“

Na trénink, nebo na zápas

Hokejisté si podle něj situaci dobře uvědomují. „V jednom zápase se nám stalo, že se vyloučený hráč ptal, jestli byl kotouč zmražený. Něco se mu na něm nezdálo. Ale když jsme mu ukázali plný box, s úsměvem přikývl,“ vypráví Jakubec.

Ptáte se jaký je osud puků, které už se na led podívaly? Do zápasu se nevrací. Místo toho míří na kontrolu, která odhalí, zda nedošlo k jejich poškození. Jsou-li v pořádku, vrací se do oběhu a mohou být připraveny na další utkání. 

Na každý zápas mají přitom hokejisté k dispozici dva různé druhy kotoučů. K tréninku a předzápasové rozcvičce slouží ty se zeleným potiskem, logem Světové antidopingové agentury WADA a nápisem „doping is not hockey“ (volně přeložno „doping k hokeji nepatří“).

Oproti tomu zápasové kotouče jsou potištěné logem šampionátu a jsou jedinečné. Od těch, které si mohou fanoušci zakoupit v obchodech se suvenýry, je rozeznáte poměrně snadno. Ty oficiální totiž zdobí ještě podpis šéfa IIHF Reného Fasela. I ten ale diváci mohou získat, stačí trocha štěstí, počkat si, až se jeden kousek odrazí z kluziště na tribunu a pak už jen mít připravenou „lapačku“ nebo rychlé nohy.

Zajímavosti ze světa puků

A jak se vlastně takový hokejový puk zrodil? Vůbec první hokejové zápasy se hrály se zmrzlými kusy kravského lejna. Vůbec první gumové kotouče byly vlastně rozřezané míčky na lakros. Ty se rozdělily na třetiny a prostřední díl sloužil k hraní hokeje.

Co by asi tehdejší hokejoví průkopníci řekli na pokus americké televizní stanice FOX, která v roce 1996 přišla s novinkou nazvanou FoxTrax. Šlo o hokejový puk vybavený mikročipem, díky kterému ho bylo možné lépe sledovat a na televizních obrazovkách zvýraznit barevnou „aurou“.

Televize svůj nápad uvedla v život během utkání hvězd (All-Star Game) kanadsko-americké NHL, ale s valným úspěchem se nesetkal. I kvůli vysoké ceně „high-tech“ kotoučů nakonec snaha o modernizaci hokeje skončila v propadlišti dějin.

Zajímavé je i stáří slova puk (v angličtině puck). Vůbec poprvé ho údajně použil kanadský deník Montreal Gazette. Stalo se tak 7. února 1876 a označení tak letos oslavilo již 143. narozeniny. Pro srovnání - samotná NHL vznikla teprve o 41 let později.

Podle české společnosti Gufex, která dodává kotouče pro letošní mistrovství světa, je na celém světě vyrábí pouze šest různých firem. A ty z obce Kateřinice ve Zlínském kraji jsou prý nejkvalitnější. Byly dokonce i u zlatého českého úspěchu v Naganu. Tajemstvím je podle majitelky firmy speciální směs, která je rodinným pokladem a zná ji pouze pět lidí.

Mistrovství světa v hokeji 2019.