Na první pohled se zdá, že lépe si vede západní část bývalé federace. V počtu medailí z olympiád a mistrovstvích světa, v rozsáhlosti hráčského kontingentu v NHL, ba i v úrovni tuzemské nejvyšší soutěže. V tom všem Češi své slovenské bratry (a rivaly) zatím předčí. Ne vždy je ale takové srovnání úplně fér.

Podívejme se třeba na historické výsledky obou nároďáků. Zatímco český tým hrál od roku 1993 jako oficiálně uznaný následník Československa v elitní kategorii MS, nechtěné Slovensko spadlo do nejnižší třídy. Pod Tatrami to tehdy brali jako křivdu. Češi bujaře sbírali cenné kovy, Slováci museli hrát s Bulhary, Rumuny, Poláky či Japonci.

„Byl to velký šok. Bohužel jsme s tím nemohli nic dělat. Bolelo nás, že jsme museli začít v nejnižší kategorii, i když jsme tam kvalitativně nepatřili,“ vzpomínal pro deník Sme bývalý znamenitý obránce Ľubomír Sekeráš.

Sousedská řevnivost

Slováci se i za přispění legendárního útočníka Petera Šťastného vrátili zpět mezi elitu v nejkratší možné době. Možná ale právě ta ohnivá touha dokázat světu, že jim bylo ukřivděno, se odrazila v tom, že slovenské výsledky na MS dlouho neodpovídaly smělým ambicím. Obzvlášť v duelech proti Česku bylo často znát, že Slováci chtějí uspět až moc.

„Musejí si uvědomit, že nás na žádné velké akci neporazí,“ sypal sůl do otevřené rány český kapitán Robert Reichel, když jeho tým na MS 2001 ve čtvrtfinále vyřadil právě Slováky. Ti před zápasem neskrblili přehnaně sebevědomými výroky. Vzpomínáte? „Taky by si měli uvědomit, co si můžou dovolit o nás povídat,“ kousavě to komentoval Reichel, nyní asistent reprezentačního trenéra Miloše Říhy.

Infografika

Slovenští hokejisté se nakonec svého komplexu zbavili. Naučili se porážet i rivaly z Česka a v roce 2002 ve Švédsku vyválčili své první (a zatím jediné) světové zlato. V posledních letech se ale jejich národní tým potácí v ještě větší bídě než ten český. Už mu reálně hrozil i sestup do nižší divize.

Visegrádská liga?

Také slovenská nejvyšší soutěž se potýká se závažnými problémy. Lepší hráči míří do zahraničí (nezřídka do české extraligy), bratislavský Slovan se raději trápí v KHL, většina chátrajících zimáků by nutně potřebovala rekonstrukci.

Pokud jde o divácký zájem, i tady jasně vede extraliga. S průměrnou návštěvností 5401 diváků na zápas je pátá v Evropě (včetně Ruska), zatímco slovenská Tipsport liga je s průměrem necelých dvou tisíc jedenáctá. Až za Velkou Británií, Norskem či Francií. Před pár lety se objevily snahy vytvořit federální soutěž, ale české kluby se k tomu postavily velmi rezervovaně.

Slováci tak jdou jinou cestou. V tamní lize působí reprezentace do dvaceti let a v aktuální sezoně si v ní odbyly premiéru i dva kluby z Maďarska, MAC Budapešť a DVTK Jegesmedvék z Miškovce. Po sportovní stránce obstály a podzimní krvavá rvačka fanoušků při duelu Miškovce se Zvolenem byla naštěstí ojedinělým excesem.

Vedení soutěže v čele s bývalým reprezentantem Richardem Lintnerem krok po kroku vrací lize finanční stabilitu a důvěryhodnost.

A na rozdíl od konzervativního Česka se na Slovensku nebojí ani dalšího růstu do ciziny. „Maďarské kluby ligu oživily,“ řekl Lintner. „Chceme otestovat možnost dalšího rozšíření, nejdřív třeba na úrovni turnaje Visegrádského poháru. Mohly by tam hrát týmy z Polska a pravděpodobně i z Česka ,“ sní Lintner o středoevropské soutěži.

To je v tuto chvíli jen těžko splnitelná představa. V následujících dnech se každopádně ukáže, jak na tom jsou obě reprezentace. Slováci hrají v Košicích, Češi obsadí Bratislavu.