Zajímavost? Češi budou mít v každém utkání svého zástupce. Opravdu! Turnaj se totiž odehraje s puky, které dělá rodinná firma na Vsetínsku. „Není to otázka zisku, ale obrovské prestiže,“ podotkla Kateřina Zubíčková, jednatelka společnosti Gufex.

Historka o Naganu

Schválně, víte, že na světě je pouze šest podniků, které se zabývají výrobou hokejových puků? A tahle firma z obce Kateřinice ve Zlínském kraji je jednou z nich.

„Kvantitou se konkurenci nemůžeme rovnat, ale kvalitou ji převyšujeme. Výroba puků nás ekonomicky nezajistí, přitom se pohybujeme na hranici nákladů. Hodně zákazníků říká, že jsme drazí. Jenže poté, co vyzkoušejí jiné puky, vracejí se k nám,“ hlásí Zubíčková.

Velké haló se na Valašsku přihodilo v roce 1998 tehdy puky od Gufexu poprvé dobyly svět… Ano, byly v Naganu u zlatého českého úspěchu. Ovšem moc nescházelo, aby celý obchod padl.

Firma dostala oficiální logo, které se mělo na kotouče natisknout. Stálo na něm Oplympic (místo Olympic). „Nikdo si toho nevšiml. Tu chybu zjistili, až když zásilka přišla do Nagana. Vrátili nám ji a stihla se udělat nová várka. Dodnes máme tenhle unikát vystavený v kanceláři,“ ukazuje Zubíčková jedinečný puk, původně „zmetek“, který nechybí mezi dalšími kousky na zdi kanceláře.

Od té doby proteklo v malém místním potůčku Kateřinka hodně vody, ale ve firmě se nic moc nezměnilo. Pravidelně zásobuje turnaje pořádané mezinárodní hokejovou federací IIHF (teď do Bratislavy a Košic posílá pět tisíc puků). Přitom zprvu v Gufexu dělali jen rohožky a těsnění na hrnce!

Historie úspěšného podniku se datuje do roku 1990. To jej založil Pavel Mráček (otec současné majitelky). Onen slavný produkt puky přišel záhy. „Táta byl velký fanda Vsetína. Aby je tam nemuseli nakupovat a dovážet, někdo mu navrhl, zda by je nevyráběl,“ zavzpomínala na dětství Zubíčková. Potom už to šlo nečekaně rychle.

Recept? Tajemství

Společně s chemiky vymysleli směs, díky níž zkusili vyrábět první kusy. Následně je testovali a vyvíjeli na stadionu. „Během dvou let vyvinuli recepturu, kterou máme patentovanou a dodnes ji používáme. Pokud by byla namíchaná v jiném poměru ingrediencí, nevyrobíme puk, jak ho známe. Táta nám to vždy srovnával s receptem na Becherovku,“ usmála se majitelka společnosti.

Složení směsi je rodinné tajemství. „Jsem jedna z pěti osob v rodině, která ji zná.“

Místní jsou spíše zvědaví, co se během roku přihodí. Protože příběhů jako ten kolem Nagana bylo víc. A dodnes dokážou rozesmát. Třeba jak poslali do Ruska před olympiádou v Soči pět tisíc vzorků, ale pořadatelé jim vzkázali: došlo jich asi jen sto.

Největší ukázka loajality se udála předloni kvůli mistrovství světa (nižší divize I). Puky do Dublinu nedokázali dodat ani spediční firmy.

Problém? Ne. Grafik Josef Kutěj naházel 150 kousků do kufru a s kolegou je doručil osobně do Irska. „Přes noc jsme tiskli puky, kluci je sbalili, převezli na letiště a zásilku dopravili na místo. Původní puky jim pak došly, ale asi o týden později, víceméně po turnaji,“ vysvětlila Zubíčková.

I proto si malá rodinná firma získala uznání po celém světě. Co myslíte, kolik jejích puků skončí v síti během MS na Slovensku?