Jejich letošní sezona by mohla sloužit jako velice zajímavý námět pro spisovatele dobrodružných knih. Začátek v Česku, poté rychlý přesun do zámoří a bez jakékoliv pauzy opět zběsilý návrat domů. „Neváhal jsem ani vteřinu. Když o mě kluci projevili zájem, tak jsem byl hned rozhodnutý, že přijedu. Taková pozvánka je samozřejmost, to se zkrátka neodmítá,“ říká Filip Zadina.

21letý útočník vstoupil do probíhajícího ročníku veleúspěšnou misí v Třinci, kde svými výkony položil kvalitní půdu pro pozdější šampiony extraligy, navíc se svým otcem na střídačce. Cestu svých kamarádů napříč vyřazovacími boji bedlivě sledoval a titul slavil na dálku.

„Jsem rád, že se to klukům povedlo. Navíc teď můžu říct, že tam ten malý podílek na úspěchu mám také,“ usmívá se.

Nyní ho čeká velká premiéra. V juniorských letech válel v dresu národního týmu hned na několika mezinárodních akcích, odtud také vedla jeho slibná cesta do Ameriky. Avšak mezi seniory doposud nepřidal jediný start.

A svůj debut si odbude již dnes proti Švédsku. „Pana Pešána už znám. Hrál jsem pod ním tehdy za juniory v Americe. Tam se mi velice dařilo, takže bych byl rád, kdybychom si to přenesli i sem,“ podotýká Zadina. Přivezl si ze zámoří ideální formu?

Zdá se, že rozhodně. V NHL zažil velice povedenou sezonu. V devětačtyřiceti zápasech zaznamenal devatenáct kanadských bodů, hrál v první formaci a dostával prostor i v přesilových hrách. „Z mého pohledu určitě povedená sezona. Byla sice mimořádně náročná, ale jsem nesmírně rád, že i trenéři byli s mými výkony spokojení,“ dodává rodák z Pardubic.

Problém na cestě do Evropy

To jeho kolega z defenzivy Rudých křídel je pro český výběr jasnou volbou obránce s pořadovým číslem jedna. Před dvěma lety Filip Hronek na mistrovství světa uchvátil svými výkony celou Bratislavu, a i proto na něj kouč Pešán čekal jako nedočkavý pes na svůj oblíbený pamlsek.

„Nebylo nad čím přemýšlet. Když se ta možnost naskytla, tak jsem byl rád, že mohu reprezentovat,“ říká třiadvacetiletý obránce.

Navíc se dobře zná i s trenérským triumvirátem, což urychlilo jakékoliv delší rozmýšlení. Z důvodu zranění Radima Šimka tak zřejmě půjde o jedinou zámořskou posilu do obrany národního týmu.

S šestadvaceti body byl neproduktivnějším hráčem Red Wings a opět patřil mezi nejlepší ofenzivní zadáky národní hokejové ligy. „Byl bych šťastnější, kdyby mé osobní statistiky vystřídaly body v tabulce, ale bohužel jsme letos nedávali hodně branek. Od toho se to asi vše odvíjelo,“ povzdechl si.

Když v prosinci opouštěl českou nejvyšší soutěž, tak byl s 23 body dokonce v elitní desítce kanadského bodování. Hotovo a sečteno, česká reprezentace bude mít v Hronkovi velmi silnou oporu.

To s jejich příletem to tak světlé nebylo. Než stihli přeletět Atlantský oceán, museli se vrátit. Co se událo? „Někomu z posádky se udělalo špatně, takže jsme se museli s letadlem otočit nad oceánem a přistát nouzově v Halifaxu,“ vyprávěl český obránce.

Komplikace nastaly zejména v Evropě. „Kvůli tomu jsme nestihli náš let z Francie do Prahy, a my tak museli přistát v Amsterdamu,“ pokračoval. Nakonec ale vše dobře dopadlo a už v úterý večer se české duo hlásilo v hlavním městě.

A brzy se dostaví i třetí Rudé křídlo Jakub Vrána, který by měl dorazit v příštích hodinách.