Deset let bez medaile potvrdilo, že Češi čelí krizím nejlépe humorem. Někdy i docela černým. Ukázalo se to ostatně i v sobotu večer, kdy národní tým v Tampere dostal bezplatnou lekci od Kanaďanů o tom, jak se bojuje o finále mistrovství světa. Někteří útlocitnější diváci raději přepli na hororový seriál, aby šetřili zmučené nervy.

Čeští hokejisté slaví po deseti letech bronz.
Pastrňák odšpuntoval českou radost. Hokejisté mají po deseti letech bronz

Jenže po noci přišel den, po sobotě neděle a po semifinálovém zklamání bronzový jásot. A fanoušci na českém internetu předvedli, že s humorem bojují nejen proti špatným zprávám, ale rovněž oslavují (tak dlouho nepoznanou) radost. Leckdo prožíval rychlopalbu Pastrňáka a spol. velmi nepřeslechnutelným způsobem…

V záplavě rozjásaných výkřiků (a zároveň nezbytných podrážděných poznámek v tom smyslu, že chleba kvůli hokeji levnější nebude) nezapadly ani hlasy, upozorňující na to, že jeden cenný kov po desetiletém půstu neznamená, že se bahnitý rybníček českého hokeje rázem promění v zurčící bystřinu. 

Tomáš Hertl při rozcvičce.
Medaile je pěkně těžká, smál se Hertl. Letní hokejíček s Pastou se vyplatil

Finové už nejsou čeští učni, dnes je to naopak

Nechyběly ani škodolibé rýpance do Filipa Pešána, trenérského předchůdce Kariho Jalonena. Ten přes sebevědomé plány loni na MS ztroskotal a na olympiádě v Pekingu dopadl tak, že katastrofa vzducholodě Hindenburg vedle toho vypadala jako hladké přistání. Fanoušci mu to jen tak nezapomenou. 

Radost českých hokejistů v utkání o bronz s USA.
Začíná nová éra? Doufejme, že medaile zvedne sebevědomí, věří hrdina Pastrňák

Ne, zcela určitě není fér házet letité problémy tuzemského hokeje na Pešána, který jako trenér v minulosti opakovaně dokázal, že se ve své práci vyzná. Jeho arogantní vystupování na veřejnosti a svérázná komunikace s médii i fanoušky však můžou zato, že právě on se stal symbolem toho shnilého v českém hokejovém státě.

V centru pozornosti fanoušků byl pochopitelně i Jalonen. Na zisk medaile mu stačilo 80 dní ve funkci, tedy taková verneovská „(Bronzová) cesta kolem hokejového světa“… Není to přitom zas tak dávno, co bylo Finsko vnímáno jen jako země snaživých hokejových učňů.

Tak či onak, těžce zkoušené české hokejové publikum si alespoň jedno drama se šťastným koncem zasloužilo. Otázka je, zda šlo o ojedinělý výkřik vzdoru ve vyprahlé poušti, nebo jestli se neblýská na lepší časy. Brzy uvidíme…