„Vždy jsem se snažil být platný hlavně do defenzívy. V hlavě jsem si urovnal myšlenky, co hrát. Vše je potřeba plnit na maximum, blokovat střely, bolest k tomu patří. Prožil jsem si jí hodně, v závěru ale stojí za to,“ zdůrazňuje zlínský odchovanec.

I několik dní po zisku bronzové medaile si stále pořádně neuvědomoval, jakého kariérního úspěchu se mu podařilo dosáhnout. V KHL sice rovněž vybojoval třetí místo, „placky“ z reprezentační úrovně se však dočkal vůbec poprvé. Český národní tým na tento počin navíc čekal přesně deset let. „Třikrát jsem už skončil čtvrtý – dvakrát právě na šampionátu, jednou na olympijských hrách. Od semifinále to vždy vypadá, že medaile je už ohromně blízko, ve skutečnosti je hodně daleko. Jsme neskutečně rádi, že se nám to podařilo, je to neuvěřitelné!“ září Jordán.

Jaromír Jágr
Medaile? Klíčový faktor byl Pastrňák. Jeden bronz nás ale nespasí, říká Jágr

Už se blázinec po bronzu uklidnil?
Je to pořád hodně živé, snad čím dál více. (úsměv) Dostávám žádosti o rozhovory, na škole u syna by si se mnou přáli uskutečnit přednášku. Mám to teď vážně hodně rozlítané. Po šampionátu jsem navíc kvůli zranění podstoupil rezonanci.

Co je pro vás nejcennější?
Není to tak ani přímo o samotné medaili, ale celém příběhu. V prosinci jsem podstoupil operaci, od vánoc nehrál. Připravoval jsem se, abych dostal šanci zabojovat o šampionát.

V polovině dubna jste byl pozitivně testován na covid.
To bylo hodně nepříjemné. S mužstvem jsem strávil tři týdny, odehrál nějaké zápasy. Ačkoliv jsem se cítil v pořádku, tak mi vyšly pozitivní testy na covid. Proletělo mi hlavou, že mě trenér pošle domů. Ten ovšem za mnou přišel, ať jsem v klidu a uzdravím se, že se mnou počítá. Nic mi říkat nemusel, ale ukázal svoji lidskost, byl upřímný. I to ve finále dokáže převážit misky vah.

Nominaci jste nakonec obdržel….
Byl jsem za ni vážně hodně rád, na mistrovství jsem naposledy byl v roce 2018. Byly to parádní dva týdny, měli jsme výbornou partu. Prohry nás paradoxně stmelily. A ta poslední třetina proti USA…

Fanynky z hokejového MS 2022 - Slovensko
Slovenský půvab, či česká přirozenost? Vyberte nejhezčí fanynky hokejového MS

Řada reprezentantů o ní mluvila jako o euforickém zážitku, který nikdy nezažila…
Vnímal jsem to úplně stejně. Před třetí třetinou se uskutečnily změny v sestavě, snad hned při druhém střídání jsme vstřelili gól. Pak už to šlo rychle za sebou, začalo to tam padat. Na střídačce jsme skákali, dívali se jeden na druhého, co se to vlastně děje. (úsměv) Ukázala se naše síla, jak jsme táhli za jeden provaz. Na tento zápas se ještě chci podívat, všechno se to seběhlo moc rychle, najednou nám už věšeli medaile. (se smíchem) Devět týdnů vyvrcholilo právě tímto zápasem, tyto okamžiky jsou více než samotná medaile.

Co nakonec rozhodlo o bronzu?
Parta. Sešli se tady výborní hráči, každý potlačil ego a přijal svoji roli. Pokud někdo nedohrál, tak tomu druhému přál. Drželi jsme při sobě, věřili si navzájem. Po zápase pak byla obrovská euforie. Jen to trochu kazilo, že jsme museli plnit různé povinnosti. Postupně ale všichni přicházeli, začali jsme se radovat. Zpívali se české písničky, polévali jsme se vodou, pivem…(s úsměvem)

Zdá se mi, že atmosféra okolo národního týmu se po příchodu Kariho Jalonena hodně změnila…
Na první akci má hned bronz, tak je to asi dobré. (úsměv) Má jinou mentalitu, odlišný náhled na hokej. Přesto nám nechtěl brát českou kreativitu, která nás zdobí. Byl velmi pozitivní, i po nepovedených pasážích, kdy na nás mohl zařvat. Například po prohře s Rakouskem mohl být nervózní, ale nebyl, na nás hráče tak ani nic nepřenesl.

Loni jste rovněž usiloval o MS. Do závěrečné nominace jste se ale nedostal. Je pro vás bronz o to silnější?
Jak jsem předeslal v jedné z odpovědí, tak příležitostí na medaili už bylo opravdu dost. Člověk se na to nyní v 31 letech dívá zcela jinak, než kdyby měl 20 let a měl kariéru před sebou. V reprezentaci jsem do této doby nevyhrál nic. Je fajn něco takového dokázat. Nikdy nevíte, zda je to váš poslední turnaj nebo zda se takový úspěch bude opakovat.

Čeští hokejisté slaví po deseti letech bronz.
Hokej bavil i bez Rusů. A co dál? Dost bylo ponížení, říká legenda

Bronz na MS vás vynesl i do Show Jana Krause. Jak jste si natáčení užil?
Natáčení proběhlo v úterý, ve středu to bude v televizi. (rozhovor se uskutečnil několik hodin před vysíláním pořadu – pozn. red.) Vůbec jsme s tím nepočítali. Show dlouhodobě sleduji, normálně bych se do ní nedostal, ani mezi diváky. Byla to pro mě velká čest. Pociťoval jsem však větší nervozitu než před zápasem. (se smíchem)

Pátou sezonu jste strávil v ruském Chabarovsku. Jaká letos byla?
Z týmového ani osobního hlediska to nebylo nic ideálního. S Chabarovskem jsme byli dva body od play-off, poslední čtyři zápasy se však vinou covidu zrušily, trochu nám to tak bylo odebráno.

A co se týče osobní roviny?
Po prosincovém zranění jsem měl být připraven právě na závěr sezony, nakonec jsem si ho nezahrál. V tomto období bych už určitě byl určitě v pořádku. Během posledního měsíce v Rusku jsem každý den chodil na 45 minut bruslit, na hlavu to bylo hodně těžké, nemohl jsem ani střílet. Na druhou stranu mi to možná pomohlo k tomu, že jsem se na šampionátu cítil velmi dobře.

Na konci února začala ruská agrese na Ukrajině. Co se u vás změnilo?
Jelikož nám s Chabarovskem sezona skončila, tak na sportovní úrovni se to nijak neprojevilo. V klubu ani neměli problém mě pustit, vše bylo v pořádku.

A co návrat do Česka? Údajně jste cestovali dva dny…
Každý den se to vyvíjelo zcela jinak, nebylo to ale tak, že bychom se tam báli. Spíše jsme měli strach ohledně návratu domů, všechno se měnilo, rušily se lety. Skutečně jsme pak cestovali dva dny. Z Chabarovsku nejdříve do Moskvy, pak do Petrohradu, kde bylo nachystané auto. Z Petrohradu jsme se dostali do finského Lahti, následně Helsinek. Poté jsme zamířili do Vídně a nakonec domů. Panovaly obavy ohledně testů na covid, pořádně nebyly informace. Ale dobře to dopadlo.

Čeští hokejisté slaví po deseti letech bronz.
KOMENTÁŘ: Tak je tedy bronz českých hokejistů úspěch, nebo ne?

Jak bude vypadat vaše hokejová budoucnost?
Nyní těžko říct, do teď jsem kvůli nároďáku nic nechtěl řešit. Určitě se o tom budeme bavit, rozhodnuto by mohlo být v následujících týdnech.

Hodláte zůstat v Rusku?
V Chabarovsku jsem vázaný ještě na další sezonu. Situace je ale taková, že se může stát cokoliv.

Současný návrat do Zlína je v oblasti velké utopie, že?
Kariéra není dlouhá, pokud to jde, tak dokud tělo dovolí, snažím se zůstat na pokud možno co nejvyšší úrovni, v zahraniční. Situace se Zlínem bohužel dopadla, jak dopadla, takový je sport. Doufám, že udělají vše, aby se extraliga do města vrátila. V budoucnosti určitě nevylučuji, že bych si za klub znovu rád zahrál.