Komentování hokejového mistrovství světa. Vnímáte to stále jako obrovský náboj ve vaší profesní kariéře, nebo už se z toho pomalu stala každoroční šichta?
Zatím jsem ještě nekomentoval tolik šampionátů, abych to mohl považovat za rutinu. Každoročně vnímám mistrovství světa jako obrovský náboj. Mění se pořadatelská místa, každý turnaj nabízí nová témata a zajímavosti, takže člověk to může pojmout také jako určitou výzvu. Letos mě čeká finské Tampere, kam se navzdory tomu, že město již znám z florbalových akcí, velice těším. 

Takže ani letos nedošlo na žádné přemlouvání po nevšedně náročné sezoně?
Nedošlo. Vlastně by to ani nebylo možné, je to moje práce. (smích) Abych se přiznal, tak nad tím takhle vůbec nepřemýšlím. Nicméně máte pravdu. Letošní sezona byla velice náročná, řekl bych až přeplněná, když vezmu v potaz hokej, florbal i lyžování. Ale teď jsem si přeci jenom malinko odfrknul, takže už jsem zase plný elánu.

Tomáš Kundrátek (úplně vlevo), Jakub Flek (uprostřed) a Jan Ščotka vpravo na tréninku národního týmu
Boj o Rigu v Brně graduje. Zbořil zažije premiéru, Ščotka je nervózní

Máte nějaký svůj osobní arzenál nábojů, které vás ženou kupředu i navzdory nabitému programu za mikrofonem?
Určitě. Bez toho by člověk nemohl fungovat na sto procent. Je pravdou, že na těchto akcích jako je právě mistrovství světa v hokeji se ten program ještě více nahustí, je to obrovské množství zápasů a materiálu, se kterým si musím poradit. Stejně jako před rokem zůstávám ve druhém pořadatelském městě sám, takže bude potřeba obsáhnout maximální množství utkání. A přiznám se, že někdy je opravdu těžké najít motivaci. Například když ráno vstáváte a víte, že vás v ten den čeká nepříliš atraktivní duel, ale stejně ho musíte pojmout tak, abyste diváky bavil a vy jakožto komentátor podal svůj optimální výkon. 

Když se mezi komentátory řekne mistrovství světa v hokeji, co vás osobně na této tradiční akci láká ze všeho nejvíce?
Individuální, týmové výkony a celý kontext této závěrečné akce. Například letos mě nejvíce láká komentování utkání domácích Finů ve vyprodané aréně v Tampere. To bude naprosto úžasný zážitek. Ale jinak je těch faktorů samozřejmě mnohem více. Baví mě sledovat progres papírově slabších týmů, které se však postupem času dotahují k té úplné špičce. Velkou slabost mám třeba pro Dánsko. A pak jsou to samozřejmě nejrůznější příběhy a zajímavosti, jež jsou ozdobou každého mistrovství. 

Zažil jste vůbec někdy intenzivnějších čtrnáct dní ve své komentátorské kariéře?
Hokejový šampionát lze srovnat pouze s olympijskými hrami, ale je v tom jeden zásadní rozdíl. Zatímco mistrovství světa je monotematické, na olympiádě se člověk nevěnuje pouze jednomu sportu, ale musí obvykle pojmout mnohem větší množství obsahu. Nicméně na základě posledních zkušeností musím uznat, že intenzita hokejových šampionátů je snad největší, kterou jsem kdy ve své kariéře zažil. Vždycky si vzpomenu na loňský turnaj, kdy jsme po onemocnění Roberta Záruby museli s kolegou Milanem Antošem odvysílat tři utkání za den. A to opravdu není legrace. (smích)

Hokejový komentátor České televize Ondřej Zamazal.Hokejový komentátor České televize Ondřej Zamazal.Zdroj: se souhlasem Ondřeje Zamazala   

Umíte během šampionátu na chvíli vypnout od všech těch starostí?
Přiznám se, že jakmile se rozjede ten pomyslný vlak, tak už neumím vypnout. Na to tam ani není žádný prostor. Velké množství času věnuji přípravě na daná utkání, moc nerozlišuji mezi tím, jestli zrovna hraje Maďarsko nebo Finsko. Snažím se, aby to všechno do sebe zapadalo a tím pádem pak toho volného času výrazně ubývá. Ale letos jsem si řekl, že budu chtít v Tampere vyrazit někam za sportem, navštívit vyhlášenou saunu a zkrátka se od hokeje alespoň na chvíli odreagovat. 

Přitom letos vás ve Finsku čeká jedna velká premiéra, viďte?
Je to tak, pro mě v tuto chvíli asi ta největší motivace. Letos budu poprvé ve své kariéře dokončovat po boku Roberta Záruby celý šampionát, obdržel jsem nominaci na jedno semifinále a rovněž utkání o bronz. Na to se nesmírně těším.

Václav Varaďa se stává novým trenérem HC Dynama Pardubice
Pardubice převzal Buldok Varaďa. V každém utkání chci vítězit, avizuje

Kam až mistrovství světa zavede práci komentátora?
Ze své pozice nemám přímý kontakt s hokejisty, byť se můžu pravidelně pohybovat po aréně nebo navštěvovat jednotlivé tréninky. Na druhou stranu má komentátor přístup k zajímavým lidem ze zákulisí, ať už jde o vrcholné představitele IIHF nebo další postavy hokejové veřejnosti. V minulosti jsme se navíc třeba setkávali s českými rozhodčími, samozřejmě neformálně. (smích) Ale z celkového pohledu jde o proniknutí do pozadí takové akce, seznámení se s organizační složkou, procesem statistik a dalšími zajímavostmi. 

Máte z uplynulých světových šampionátů nějakou ikonickou vzpomínku?
Těžko vybírat pouze jednu. Vzpomínám si třeba na zahajovací utkání mistrovství světa v roce 2010, které se hrálo na fotbalovém stadionu Schalke. Přes sedmdesát tisíc diváků v hledišti a naprosto elektrizující atmosféra. Jedinečná byla také kulisa v závěru domácího šampionátu v Praze, na to rovněž jen tak nezapomenu. Ale myslím si, že v každém tom dějišti si člověk najde to své, zkrátka něco specifického. 

A co nějaký výjimečný trapas nebo přeřeknutí v přímém přenosu?
(smích) No, sám víte, že těch přeřeknutí není nikdy dost. Pamatuju si, že v roce 2018 jsem v průběhu jednoho utkání řekl, že se bude faulovat místo slova vylučovat. Navíc v době, kdy už jsem tak nějak ztrácel hlas a jeden den poté jsem si dokonce musel vzít nucené volno. Ale spíše než jednotlivé trapasy si v hlavě uchovávám celkový dojem z šampionátu, jak jsem to viděl, co bylo dobře a kde se třeba objevily nějaké chybky. To k tomu ale patří.

David Krejčí v olomoucké plecharéně, březen 2022
Návrat do Olomouce? Ne. Buď NHL, nebo končím, hlásí David Krejčí

S mistrovstvím světa se vždycky pojí také úžasná atmosféra v ochozech. Získali si nějací fanoušci vaše komentátorské srdce?
Hodně jsem se těšil na mistrovství v Dánsku, které proběhlo před pěti lety. A musím říct, že domácí fanoušci zcela naplnili veškerá moje očekávání. Zajímavé převleky, neustále dobrá nálada, hlasité povzbuzování a hlavně poctiví konzumenti piva, stejně jako my Češi. Podobnou show převedli tehdy v Ostravě rovněž slovenští fanoušci, kteří svému týmu připravili doslova domácí atmosféru. Řekl bych, že to bylo ještě lepší než při jejich domácích utkáních v Košicích. 

Na který šampionát však přeci jenom vzpomínáte ze všeho nejraději?
Zřejmě vypíchnu historicky první a dosud také poslední mistrovství světa v Kanadě před patnácti lety, kde jsem byl jako reportér. Sledovat šampionát v zámoří, kde i navzdory blížícímu se vrcholu sezony NHL všichni hltali každý zápas, to bylo něco úžasného. Navíc Kanada je nádherná země, všechno se tam tehdy krásně sešlo. Takže proto bych zvolil tento šampionát.

Jiří Smejkal se s reprezentací chystá na mistrovství světa
Smejkal zabojuje o NHL, sáhla po něm Ottawa. Zvládnu i černější práci, říká

Zpět do současnosti. Již zanedlouho odletí národní tým směrem do Rigy, kde jej čeká základní skupina mistrovství světa. Odcestuje letos silnější tým než před rokem?
Netroufám si říct, jestli bude silnější než vloni, ale jistá absence hvězd ze zámoří se klidně může otočit v naši výhodu. To ostatně můžeme vidět na příkladu Finů, kteří už několik let dokážou skládat konkurenceschopný tým složený převážně z hráčů působících v Evropě. A já si říkám, proč by to nemohlo fungovat také pod křídly Kariho Jalonena. Navíc nejsem příliš velkým fanouškem zběsilého povolávání hráčů ze zámořských soutěží, byť je třeba si přiznat, že nebýt Davida Pastrňáka a dalších posil z NHL, tak bychom na bronz před rokem nejspíše nedosáhli. 

Nebudou právě oni tak trochu scházet?
To je otázka. Jsem ale přesvědčený o tom, že letošní ročník domácí extraligy vyprofiloval velice zajímavá jména, která mohou bez problému konkurovat i na mezinárodní úrovni. Každopádně až závěrečný turnaj skutečně ukáže, jak kvalitní tým se podařilo poskládat. Trenérskému sboru však věřím. Zatím se mi zdá, že sestava vypadá velice sympaticky.

David Pastrňák
Pád Bostonu i genialita Paláta? V zámoří takové hráče zbožňují, říká expert

Navzdory tomu mě osobně třeba velice překvapilo povolání jmen jako je Martin Kaut, Ronald Knot či Jakub Zbořil.
Jistým překvapením to určitě je, nicméně v tomto případě nezbývá než důvěřovat trenérovi Jalonenovi a jeho kolegům, že dobře vědí, jaká jména se hodí do letošního složení kádru. Podívejte se třeba na příklad Jakuba Lauka. Leckdo by si mohl pokládat otázku, proč na něho národní tým zapomněl, ale on zkrátka nezapadal do současné herní koncepce, jelikož na jeho postu už mají trenéři svá jména. Na druhou stranu, když jsem ve čtvrtek sledoval výkon takového Ronalda Knota, tak mi jeho povolání ze zámořské farmy dává smysl. Tím chci jenom říct, že bych v tomto případě věřil těm povolaným. 

Kdo podle vás vstoupí do letošního šampionátu v pozici favorita?
Zřejmě se nabízí opět domácí Finové.Máte pravdu. Už jenom tím, jak vyzrálý tým mají pohromadě a jakým způsobem dodržují systém a stanovené úkoly trenéra Juky Jalonena. K tomu navíc dodejme, že před rokem zvládli ukočírovat i „prokleté“ domácí prostředí, po Švédsku se tak stali teprve druhým pořádajícím mužstvem, které to dotáhlo až ke zlatu. To je velice solidní pozice s výhledem do letošního mistrovství. Nikdy bych ale nepodceňoval zámořské týmy. Samozřejmostí je Kanada, nicméně i soupiska Spojených států, kde se mísí nejrůznější univerzitní jména, vypadá zajímavě.