Filip Fister se okolo dobrovolných hasičů v Branné pohybuje řadu let. „Už od osmi roků jsem byl v závodním dětském družstvu, od patnácti jsem se zapojil s dospělými. Už jsme se nemohl dočkat, až budu moci jezdit k výjezdům. Od října jsem v zásahové jednotce,“ říká osmnáctiletý mladík.

Práce u dobrovolných hasičů nespočívá jen ve výjezdech k požárům či autonehodám. „Tady je toho spousta. Co je v Branné potřeba, s tím pomáháme. Organizují se akce jako kácení máje, občas jezdíme i na soutěže, když poskládáme družstvo. Aktivních hasičů nás je dvanáct, třináct. Co vím, tak kromě sokola jsme tu jediný aktivní spolek,“ zmiňuje Filip Fister.

Provedl kvalitní resucitaci

Studuje střední zdravotnickou školu a stejně jako jeho vrstevníci absolvuje teoretickou výuku už od října distančně. I v pondělí 22. března odpoledne pracoval do školy. Vtom mu zavolala místní žena, že její sousedka potřebuje první pomoc.

„Sedl jsem na kolo, rychle jsem tam dojel. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo. Paní tam už ležela na zemi, její partner s ní klečel. Společnými silami jsme se paní snažili nahodit, což se nedařilo. Po nějakých deseti, patnácti minutách, neměl jsem úplně přehled o čase, přijela záchranka. Záchranáři si zásah převzali a já jim asistoval. Zjistili, že studuji zdravotnickou školu, tak toho využili a chtěli pomoct. Vrtulník nemohl přistát, a tak se jim pomocná ruka hodila,“ popisuje pondělní události Filip.

Podle záchranářů mladý muž poskytnul ženě kvalitní základní resuscitaci. Záchranáři pak ženu s náhlou srdeční zástavou oživovali bezmála tři čtvrtě hodiny až do příjezdu lékaře rychlé lékařské pomoci z Jeseníku. Situace byla komplikovaná. Kvůli špatné viditelnosti nemohl přistát záchranářský vrtulník z Olomouce.

Vše zvládal v klidu bez zmatků

Mladý muž byl záchranářům opravdovou pomocí i během jejich zásahu. „Filip byl po celou dobu více než nápomocný v přípravě materiálu, kyslíku i v samotných výkonech. Všechno zvládal v klidu, přesně a bez zmatkování. Byl prostě platným členem týmu,“ napsal vedoucí výjezdové posádky rychlé zdravotnické pomoci Jan Macek v pochvale, kterou adresoval Filipově vyučující na zdravotnické škole.

Mladík při oživování ženy ze sousedství využil znalosti získané ve škole i mezi hasiči. „Jako dobrovolní hasiči máme každoročně školení zdravovědy. Přeškolí nás, jak bychom se měli chovat u autonehod nebo když se setkáme s někým zraněným. Plus jsem měl loni, celý druhák, ve škole první pomoc. Určitě jsem se snažil využít všechno, co jsem uměl, co jsem si pamatoval,“ říká.

V kritický okamžik nepřemýšlel nad tím, co se děje. Na vzniklou situace se prostě snažil reagovat. „Opravdu jsem to měl zautomatizované. V tu chvíli mi to nepřišlo. Dolehlo to na mě až potom, když jsem odtamtud odešel. Ale jinak jsem se snažil pracovat a ne nad tou situací uvažovat,“ popisuje chvíle při záchraně života.

Byli super, že mě zapojili, chválí hasiče

Za přístup profesionálních záchranářů je vděčný. „Byli super, že mě zapojili. Že neřekli, ať jdu stranou a nechám jim místo. Jsem jim strašně vděčný, že mě k tomu pustili. Využil jsem, co jsem se ve škole i u hasičů naučil a utvrdilo mě to v tom, že jsem se to neučil zbytečně. U dalších případů se budu určitě cítit jistěji,“ poznamenává.

Po maturitě by Filip rád vystudoval vysokoškolský obor zdravotnický záchranář a nastoupil jako profesionál k hasičskému záchrannému sboru.

„K hasičství jsem přičichnul už na základní škole. Hodně mě začalo bavit, úplně jsem se do toho vzil. S hasiči jsem jezdil na různá školení, začalo mě bavit pracovat s lidmi ve směru zdravotnictví. Tak jsem nastoupil na zdravotní školu. I vlivem praxí jsem si uvědomil, že bych chtěl asi něco akčnějšího, než zůstat v nemocnici. Je to také super pocit, ale raději bych do terénu,“ uzavírá branenský rodák.