Podle dopravního experta a zároveň předsedy expertní rady Platformy VIZE 0 Romana Budského je to i důvod, proč nejsou silnice ve městech příliš bezpečné.

Co by nejvíce přispělo k větší bezpečnosti na silnicích ve městech?
Je to jednoznačně kvalitní silniční síť spolu s dobrým značením a údržbou. Na městskou dopravu musí být nahlíženo jako na jednotný integrovaný systém spojující výhody motorizované individuální dopravy, cyklistiky, chůze i městské hromadné dopravy. Ale také jde o systematické budování obchvatů měst, které v nich napomáhají snížit intenzitu dopravy, což zvyšuje kvalitu života i úroveň bezpečnosti dopravy. To jsou faktory, které přispívají k větší bezpečnosti a na které stále často zapomínáme.

Zdroj: Youtube

Mění se situace ve městech k lepšímu?
Zdaleka ne vždy a všude. Základní podmínkou je, abychom měli kvalitní a funkční silniční síť včetně dopravního značení, jinak se situace příliš měnit nebude. Snažíme se totiž vyřešit budoucnost, ale zapomínáme na přítomnost. Uvedu příklad – pokud se do starého domu stojícího na nepříliš kvalitních základech rozhodnete instalovat moderní inteligentní domácnost, výsledek nebude nijak oslňující. Stejné je to i v dopravě. Přeskočili jsme ten pomyslný základ a snažíme se na to nainstalovat moderní prvky. To je špatně a nikdy to nemůže kvalitně fungovat. Zkrátka nemáme dořešeno to, co mělo být uděláno již v minulém století, a přitom se snažíme zavádět modernu století jednadvacátého.

Asi narážíte třeba na cyklopruhy
To je jedna z věcí, která by se měla dělat právě koncepčně a na základě fundovaných odborných podkladů. Bohužel v Česku k tomu řada měst přistoupila právě tak, že je trendem cyklistika, tak se šmahem začaly malovat pruhy a cyklokoridory.

Problém je, že na řadě takových míst je cyklistická doprava minimální. Navíc cyklopruhy mnohdy vedou tzv. odnikud nikam. To cyklistům nijak významně nepomůže. A motoristé bývají po právu naštvaní. Cílem by mělo být, aby budovaná cyklistická infrastruktura byla opravdu smysluplná a byla co nejvíce oddělená od provozu motorových vozidel.

Je ještě něco, co by ulehčilo situaci řidičům?
Dopravní značení, včetně lepšího značení uzavírek a stavebních prací na silnici. Pokud stát, kraje a obce po řidičích chtějí, aby značky respektovali, musí k tomu vytvořit podmínky v podobě kvalitního a smysluplného dopravního značení. Podstatné pro bezpečnost na silnicích také je, aby se na nich všichni vzájemně chovali slušně a ohleduplně. I silnice jsou společenským prostředím, na kterém by kromě zákonů psaných měly platit i určité zákony nepsané, etické.

Policisté každoročně vyšetřují zhruba 99 tisíc dopravních nehod. V loňském roce při nich zemřelo 454 osob a s těžkým zraněním skončilo v nemocnici více než sedmnáct stovek lidí.
Nejnebezpečnější ulice pro řidiče? Pozor na Plzeň, Brno či České Budějovice

Pomohlo by k větší bezpečnosti plošné snížení rychlosti na „třicítku“? Podobně jako to dělají jiná evropská města?
O smyslu plošného zavádění nejsem přesvědčený. Brusel uvádí, že s tím má dobré zkušenosti. Ale například v řadě měst ve Francii jsou výsledky nejednoznačné. Při plošném zavádění zón s maximální rychlostí třicet kilometrů za hodinu začali Francouzi mnohem častěji sjíždět z páteřních tras a více využívat zkratky vedoucí úzkými obydlenými městskými uličkami. Zkrátka si našli smysluplné zkratky. Podle mne by se mělo s maximálně povolenou rychlostí pracovat – kde je to možné a bezpečné, třeba na městském obchvatu, klidně povolit vyšší maximální rychlost až na 80 kilometrů za hodinu.

Na důležitých městských trasách ponechat obligátní maximální padesátku. A ve vlastních centrech měst s vysokou koncentrací chodců a cyklistů, v obytných oblastech, před školami a podobně ji omezit. Takové uspořádání přispěje v maximální míře k zachování potřebné plynulosti silničního provozu bez negativního dopadu na její bezpečnost.

Řidiči od příštího roku pravděpodobně připlatí za dálniční známku. Letošní rok je tak posledním, kdy šoféři jezdí po autostrádách za jedenáct let staré ceny.
Dálniční známky příští rok zdraží. Novinkou budou jednodenní viněty

Městům by pro zklidnění dopravy mohly pomoci i takzvané zóny setkávání…
Tyto zóny – často se mluví o sdíleném prostoru - jsou v řadě států Evropské unie zřizovány na významných veřejných prostranstvích, náměstích, v obchodních ulicích, lokálních centrech společenského života či v blokové obytné zástavbě. Jejich výhodou je, že nabízejí vyvážené využití pro potřebu nejen dopravní, ale také významně zlepšují kvalitu společenského života i úroveň bydlení. Motoristé i nemotoristé zde jsou na rovnocenné úrovni, navzájem se nesmějí ohrožovat, ale naopak respektovat. Je zde minimum značek, zpravidla pouze těch regulujících parkování.

Maximálně povolená rychlost jízdy je dvacet kilometrů za hodinu. Veřejná zeleň a také například lavičky a další vybavení zpříjemňující život řidiče přirozeně nutí pohybovat se pomalu a bezpečně. Nejsou zde oddělené chodníky a vozovka, ale třeba jen jinou barvou povrchu je značena cesta pro jedoucí vozidla. V Česku už se s tímto konceptem politici seznámili, tak snad se brzy zařadíme k zemím, kde se rušná centra měst i obytné oblasti stávají místy příjemnými pro každodenní život.