Její devítiletá dcera Lucie na zadním sedadle nezačala křičet nebo plakat, jak by se možná u tak malého dítěte čekalo, ani nevyběhla z auta ven, aby ji něco srazilo. Místo toho duchapřítomně přivolala pomoc, a než přijela záchranka, dávala mamince umělé dýchání. „Maminka mě to naučila, často mi ukazovala, jak se dává první pomoc,“ popsala.

Zní to jednoduše, ale nebylo. „Hrozně jsem se bála, co se s maminkou stalo, co s ní bude a jestli zůstane naživu,“ svěřila se dívenka, které za její odvahu popřáli nejen záchranáři včetně jejího ředitele, ale i celá reprezentace kraje.

Také celá rodina je na holčičku právem pyšná. „Myslím, že by tohle zvládlo málokteré dítě. I když mi pak Lucka volala do práce, co se stalo, vůbec mi v první chvíli nedošlo, jak to dokázala vylíčit s relativně chladnou hlavou. Jsme na ni moc pyšní. Vyplatilo se, že ji manželka první pomoc učila,“ uvedl otec školačky Bohdan Bláha.

„Dcera ode mě odkoukala hodně, od malička za mnou chodí do ordinace,“ doplnila zachráněná maminka Hana Bláhová s dcerou v objetí. Ani po měsících po události nedokáže skrýt slzy. S obdivem hleděli na svou malou sestru i její dva dospělí bratři, Michal a Tomáš. „Je prostě neuvěřitelná, takhle profesionálně se zachovat. Nevím, jak bych na jejím místě reagoval já v jejich letech,“ předháněli se v obdivu.

Malá Lucie není jediná hrdinka, která loni pomohla zachránit maminku. Podobně zareagoval i předškolák, který dokázal vyťukat číslo záchranky, když jeho maminka doma zkolabovala a on s ní zůstal sám. „Je to výjimečné, ale na druhou stranu ze zkušeností operátorů víme, že děti umí často zareagovat lépe než mnozí dospělí. Dokážou se řídit radami po telefonu, protože jsou zvyklé poslouchat dospělého, “ vysvětlil mluvčí Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje Michael Georgiev.

Záchranáři se proto chtějí ještě více zaměřit na práci s předškoláky a školáky. „Jednak si všechno velmi dobře zapamatují, ale jsou dokonce schopni i instruovat dospělého,“ řekl mluvčí a ilustroval to na příkladu. „Při našich školeních používáme místo figuríny medvěda. Po jednom takovém školení se nám stalo, že dítě přišlo domů a maminka se popálila žehličkou. Byl to prvňáček, přesto ji dokázal naprosto správně instruovat, že má dát spáleninu ihned pod studenou vodu, ničím ji nemazat a vyhledat lékařskou pomoc. Přesně tak, jak jsme to ukazovali, když se popálil medvěd,“ popsal Georgiev.

Vštípit základy první pomoci už v dětství je podle něj zásadní. Záchranáři se totiž často setkávají s tím, že to dospělí nedokážou. „Často bohužel dostáváme telefonáty, že někde viděli někoho ležet na zastávce nebo na zemi z auta a tím to končí. Ve svých očích 'pomohli', protože přeci zavolali záchranku,“ popsal Georgiev.

Počkejte na sanitku

Lidé se podle něj bohužel často bojí poskytnout první pomoc, přitom je to jednoduché. „Je nesmírně důležité nejen zavolat pomoc, ale zůstat na místě až do příjezdu sanitky,“ zdůraznil Georgiev. Druhou zásadou je ještě před zavoláním na linku 155 ohroženého člověka oslovit a zjistit, zda je při vědomí. To je první, na co se ptá i operátorka, která následně instruuje volajícího, co dělat do příjezdu záchranky.

Obavy, abych zraněnému neodbornou pomocí spíš neuškodil, nejsou podle záchranářů na místě. To potvrdil i Martin Prevužňák z Turnova, který shodou okolností také loni v říjnu zachránil život mladému muži, jemuž vlak ujel nohy. „Co mám dělat, mi v hlavě naskakovalo díky vojenskému výcviku automaticky. Ale přesto jsem si říkal, že i kdybych to dělal chybně, nemůže to být horší, než kdybych to ani nezkusil a toho člověka nechal umřít,“ popsal.

Ani malá Lucie se po své zkušenosti se záchranou maminky už nebude bát první pomoc poskytnout. „Jsem po mamince a ta je taky zvyklá pomáhat lidem,“ prohlásila s kuráží.

Hlavní zásady první pomoci
Nejprve zraněného či ohroženého člověka oslovíme a zjistíme, zda je při vědomí. To je také první dotaz dispečinku záchranky. Teprve pak voláme záchranku na lince 155. Vždycky čekáme až do příjezdu záchranářů na místě, abychom mohli poskytnout nezbytnou pomoc podle instrukcí operátorů.