Lyžování patří k Novoměstsku odnepaměti. Už před první světovou válkou vyrážely na Vysočinu stovky turistů, především z Brna. A právě tito nadšenci přišli s nápadem vystavět na vrcholku Harusova kopce turistickou chatu. Jelikož chata na Černé skále u Vlachovic dosluhovala, bylo nutné najít nové místo. Volba padla právě na Harusův kopec. Ten je pojmenovaný po Janu Harusovi z Radňovic, který pozemky na kopci obhospodařoval v 17. století.

Klub českých turistů už v roce 1911 přišel s výzvou ke stavbě, kterou poslal do Horáckých listů. „V zimě je okolí Nového Města navštěvováno mnoha sty lyžaři, jimž schází středisko, útulna, noclehárna. To vše má jim býti poskytnuto lyžařskou chatou. Přípravné práce již značně pokročily. Plány s nevšední laskavostí vypracoval architekt Mráček a je z nich zjevno, že chata bude ozdobou celého kraje,“ uvedl Klub ve zprávě.

Vesna Vulovičová na archivním snímku
Zázrak před 50 lety. Letuška u Srbské Kamenice přežila pád z deseti kilometrů

Samotná stavba však začala až v letech dvacátých a roku 1922 zde lyžaři slavnostně otevřeli takzvanou „malou chatu na Harusáku“. Malou proto, že v celé budově bylo k dispozici jen šest lůžek. Dle historických záznamů se slavnostního otevření zúčastnilo kolem tisíce návštěvníku a součástí oslav byly i lyžařské závody.

Kapacita chaty se brzy ukázala jako nedostačující. V srpnu roku 1923 tak začala její přestavba, kterou provedl novoměstský stavitel František Šmída. Chatu vystavěli v tehdy oblíbeném horském stylu a podobala se Pustevnám na Radhošti. „Návštěvníkům nově nabízela dvě restaurační místnosti, kuchyň, pět pokojů pro hosty, noclehárnu pro třicet osob a rozhlednu s vyhlídkou. S nadsázkou můžeme říct, že se stala symbolem místního lyžování, kde se scházela prvorepubliková smetánka,“ uvedl ve vzpomínkovém textu Libor Denk, historik Horáckého muzea. Pro chatu byl následně významný i rok 1934, kdy před ní startoval závod Zlaté lyže.

Z oblíbené chaty zbylo spáleniště

Oblíbená chata sloužila lyžařům a turistům pouhých dvacet let. Po velkém požáru roku 1942 z ní zbylo jenom spáleniště. „Vyhořelo vše do základů. Zůstalo něco ve sklípku, různá vína, zásoba velká, některé láhve popraskány. Velká je škoda, ale strhnutím věžky se mohlo zabrániti k malé škodě, neboť by se pak ostatní uhájilo,“ zaznamenali tehdy v Radňovicích, v jejichž katastru se chata nacházela, do pamětní knihy.

Příčinou požáru byla banalita. Způsobila ho manželka tehdejšího nájemce Ludmila Kubů, když zrovna vařila. „Neopatrně manipulovala s omastkem na sporáku. Oheň vyšlehl komínem, který byl níže než věž rozhledny. Vítr vanul směrem do dřevěné věžičky. Ta se okamžitě vzňala a chata hořela jak svíce odshora,“ citovala dobovou zprávu Helena Zelená Křížová v knize Kopec jménem Harusák.

Lyžaři i turisté nesli danou skutečnost velmi těžce. Okamžitě začali s přípravami pro opětovně vystavění. I přesto, že se první návrhy objevily již před koncem druhé světové války a poté i v letech sedmdesátých, k obnově nikdy nedošlo. Kousek od Harusova kopce pak v roce 1973 vyrostl hotel Ski, který lyžařské centrum přesunul o něco blíž k centru města. Vrchol kopce ale opuštěný nezůstal. Od osmdesátých let zde stojí televizní vysílač, který se stal významným orientačním prvkem.