Než se nadějete, na dveře klepou Vánoce, svátky, kde tlusté děti jsou ještě tlustější a bohaté děti se ve škole smějí spolužákům, protože nemají nejnovější iPhone. A potom jste tu vy. Přejete si k Vánocům jedinou věc, takovou, kterou všichni ostatní dostanou kdykoliv si jen řeknou. Ale vy ne. A i když by vám vaše rodina ráda udělala radost a pořídila onu věc, nemůže, musí totiž splácet půjčku a platit nájem.

Všechny články unikátního seriálu Dětský Vánoční deník čtěte ZDE

Přijde štědrý den, všechny rodiny se smějí a radují z jejich bohaté štědrovečerní večeře. Několik druhů masa, bramborového salátu tolik, že ho budete jíst až do půlky ledna, cukroví na několik táců a k tomu kvalitní alkohol. Ale u vás ne. U vás bude ryba, kterou jste si v potoku sami chytili, vykuchali a uvařili. A k tomu něco jako rýže. Neříkám, že rýže není dobrá, ale v naší kultuře se jedná o relativně obyčejný pokrm. No a místo cukroví budete mít kostky cukru, které byly v Tescu ve slevě.

Po Novém roce přijdete zpět do školy, těšíte se na spolužáky a spolužačky. Ale ještě před tím, než vás pozdraví, přijde otázka co jste dostali k Vánocům. Co jim ale říct? Že jste místo nové elektroniky, spoustu drahého oblečení, dovolené nebo třeba lístků na koncert dostali něco, o čem se stydíte mluvit, protože se bojíte, že se vám kamarádi začnou smát. A teď nastává ta otázka. Lhát kamarádům nebo přiznat, co jste dostali, a riskovat následnou šikanu. A co když se vám nebudou smát vaši kamarádi, ale někdo jiný, kdo vaši soukromou konverzaci slyšel.

A teď si představte, že tím dítětem jste vy. Že vy musíte přežívat ten teror zvaný Vánoce. Svátky pohody a klidu pro všechny ostatní, pro vás čas, kdy vám dochází, jak špatně na tom můžete být.

To je podle mě důvod, proč by se měly Vánoce krotit nebo dokonce zrušit.

napsal Albert Fryc, žák Mensa gymnázia v Praze