Jak asi vypadali lidé před třemi desítkami tisíc let? Na tuto otázku dostalo odpověď duo výzkumníků z Brazílie, archeolog Moacir Elias Santos a 3D designér Cícero Moraes. Pomocí techniky digitálního zobrazování dokázali vytvořit tvář egyptského muže, který žil před 35 tisíci lety.

Žena, jež byla pohřbena před 4000 lety u Pardubic, měla drobnější postavu, světlou pleť, hnědé vlasy a hnědé oči posazené  široko od sebe a výraznou bradu.
Patřila k elitě, nosila šperky z Baltu. Vědci vrátili tvář ženě z doby bronzové

K modelaci obličeje použili odborníci kosterní pozůstatky muže, které byly nalezeny v roce 1980 na egyptském archeologickém nalezišti Nazlet Khater 2 nacházejícím se v údolí řeky Nil poblíž pyramid v Gíze. Egypťan byl podle analýzy afrického původu a v době smrti mu bylo 17 až 29 let. Měřil přes 160 centimetrů.

Portál Live Science doplňuje, že jeho kostra je nejstarším příkladem pozůstatků Homo sapiens nalezených v Egyptě a také jednou z vůbec nejstarších koster na celém světě.

Zdroj: Youtube

Pomohla moderní technologie

3D rekonstrukci obličeje výzkumníci vytvořili díky technice fotogrammetrie, tedy pomocí analýzy desítek fotografií kosterních pozůstatků muže umístěných v Národním muzeu egyptské civilizace v Káhiře. „I když došlo k určitým ztrátám, jako je absence žeber nebo rukou, hlavní sktruktura pro aproximaci obličeje, lebka, byla dobře zachována,“ citoval portál CNN archeologa z Archeologického muzea Ciro Flamarion Cardoso v Ponta Grossa v Brazílii Moacira Santose.

V egyptských chrámech podle vědců voněla směsice různých olejů, a třeba i vůně pečeného masa.
Jak voněl starověký Egypt? Vědcům se podařilo namíchat Kleopatřin parfém

Pravdou je, že část lebky chyběla, ale odborníci si dokázali dobře poradit. Portál Ancient Origins píše, že se týmu podařilo pomocí skenů moderních lidí prostřednictvím počítačové tomografie odvodit datové body, kolem kterých dokázali zrekonstruovat obličej.

Díky pokrokové technologii pak byli schopni vytvořit dvě aproximace obličeje egyptského muže. Jeden 3D model byl černobílý obraz se zavřenýma očima v neutrálním stavu, druhý pak ukazoval barevný obraz mladého muže s rozcuchanými tmavými vlasy a zastřiženým plnovousem.

„Již před několika lety jsme pracovali na sérii aproximací souvisejících s evolucí člověka, přičemž nejznámější repliky jsou z fosilií. Videa byla převedena na fotografie a byla použita pro vypracování fotogrammetrie lebky, která utvářela tuto studii,“ řekl Santos.

Má silnější čelist

Vědci mimo jiné zjistili, že se Egypťan svým vzhledem nelišil od dnešních lidí. „Kdyby se tehdejší člověk mohl dnes projít po ulici, lidé by neviděli žádný rozdíl oproti ostatním,“ srovnal Moraes. Jediným rozdílem podle výzkumníka bylo, že měl robustnější čelist.

Výzkum, který vědci zveřejnili v brazilském časopise OrtogOnline, by měl pomoct dalším archeologům při budoucím výzkumu evoluce člověka. Díky 3D modelům by mohli archeologové lépe porozumět tomu, jak se lidé v průběhu času vyvíjeli.

Jak probíhá aproximace obličeje?

Zdroj: Youtube

Obličej ukážou na výstavě

Díky dvěma modelům 35 tisíc let starého muže a dalším podobným výtvorům by mohli vědci brzo identifikovat a zmapovat genetické změny ve fyzických rysech lidí způsobených adaptací na nové prostředí. Rekonstrukci obličeje chtějí také autoři studie v následujících letech ukázat veřejnosti na výstavě. „Skutečnost, že tento jedinec je starý více než 30 tisíc let, ho činí důležitým pro pochopení evoluce člověka,“ zdůraznil Santos.

Digitální model Egypťana není jediným vyobrazením starověkého člověka. V únoru vědci například představili 3D konstrukci starověké nabatejské ženy na základě ostatků, které byly objeveny před osmi lety v hrobce staré dva tisíce let nacházející se v archeologickém nalezišti v Saúdské Arábii.

Diorama zachycující lidi v době neolitu, tedy v mladší době kamenné, kdy se místo dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství
Jako živá. Švédský vědec zrekonstruoval tvář ženy z doby kamenné

Fotogrammetrie je vědní obor a technika, která se zabývá rekonstrukcí tvarů a určováním polohy předmětů, které jsou zobrazeny na fotografiích. Kombinaci dostatečného množství překrývajících se obrázků zachycujících stejné prvky jde použít ke generování fotorealistických 3D modelů. Technika se používá například na dálkový průzkum Země anebo při vyhodnocování snímků meteorů. V 21. století ji ale také hojně využívají vědci v přírodovědných oborech, jako je paleontologie. Pomocí této metody rekonstruují například fosilní otisky stop dinosaurů a dalších tvorů.