Na projektu spolupracoval od loňského února paleontolog Takafumi Kato a jeho tým z Univerzity vědy a umění v Kurašiki s chrámem Enju-in ve městě Asakuči. Dali si záležet, aby 30centimetrovou mumii skládající se z chlupatého těla primáta a něčeho, co vypadá jako rybí ocas, nijak nepoškodili. 

Poloha Tollundského muže při nálezu
Záhada lidských obětí pohřbených v bažinách: Jejich smrt dál děsí odborníky

Výsledky počítačové tomografie ukázaly, že v celém stvoření není kromě spodní čelisti jediná kost. Vědci došli k jasnému závěru. Bytost kdysi vytvořil člověk. A radiokarbonové datování některých šupin dokázalo, že ji její autor vyrobil později, než si původně mysleli. „Předpokládáme, že pochází z konce 19. století,“ uvedl tým.

Původ mumie odborníci prvně odvozovali z ručně psaného vzkazu, který našli společně s ní. Stálo v něm, že bytost ulovili rybáři mezi roky 1736 až 1741 u pobřeží, kde se dnes nachází prefektura Kóči. Pravdivost vzkazu ovšem vyloučila podrobná analýza artefaktu.

Zdroj: Youtube

Skenování ukázalo, že při tvorbě mořského stvoření autor nepoužil žádné dřevo. „Je vyrobena z vrstveného papíru a rybí kůže,“ uvedli vědci v závěrečné zprávě o výzkumu. Kromě papíru použil také bavlnu a látku. Vše pokryl vrstvou směsi prášku z dřevěného uhlí či písku smíchaného s pastou. Hlavu vytvarovanou převážně z bavlny poté potáhl stejnou hmotou.

Analýza DNA prokázala, že pro srst na hlavě použil opravdové zvířecí chlupy a na tělo připevnil šupiny dvou druhů ryb. Vrchní část těla pokryl kůží ryb z řádu čtverzubců, zatímco na spodní použil ryby z čeledi smuhovití.

Nehty na deseti prstech pak autor vyrobil z živočišného keratinu. Podle odborníků pravděpodobně použil druh rohoviny. Čelistní kost nepatřila opici, ale naopak blíže neurčenému druhu masožravé ryby, informuje server ScienceAlert.

Jak se mumifikované stvoření dostalo do vlastnictví chrámu Enju-in, je stále záhadou. Přestože už odborníci vyřešili tajemství obestírající jeho vznik, zůstává důležitým artefaktem své doby a zůstane i nadále v péči kněží. Ti ji doposud uctívali kvůli údajným léčivým vlastnostem, píše server Live Science.

Mořská panna z Fidži

Mumie z chrámu Enju-in není jediná svého druhu. Jednou z nejslavnějších je pravděpodobně mořská panna z Fidži, kterou vystavoval P. T. Barnum. Jeho mumie bylo ovšem dílo podobné Frankensteinovi. Tvůrce sešil dohromady opravdový trup opice a tělo ryby. Nyní je k vidění v harvardském Peabody Muzeu. Podle jeho kurátorky Diany Dipaolové Lorenové má i tento exponát původ v Japonsku.

Mytologie země vycházejícího slunce je plná bytostí podobných zkoumanému výtvoru. Stvoření, která jsou zčásti lidé a zčásti ryby, Japonci označují jako ningyo. Jsou to vodní bytosti, které jsou sice méně přitažlivé než západní mořské panny, ale stejně silně zakořeněné v místních pověstech a tradicích. 

Ostatky mumifikované těhotné ženy jsou staré dva tisíce let. Aktuálně se nacházejí ve varšavském Národním muzeu.
Těhotnou mumii pohřbili do špatného sarkofágu. Vědci nyní zjistili, co ji zabilo

Právě tato stvoření si Japonci spojují s příběhy o zázračném vyléčení a získání dlouhověkosti. Chrámoví kněží k ní proto doposud vzhlíželi jako k předzvěsti právě dobrého zdraví. „Během pandemie jsme ji uctívali v naději, že ji pomůže zmírnit,“ svěřil se deníku Asahi Shimbun vrchní kněz Kozen Kuida.

V Japonsku se údajně nachází celá řada podobných mumifikovaných ningyo. Mnohé z nich lidé podobně uctívají v chrámech a muzeích. Většina pochází přibližně z období Edo, tedy z doby od roku 1603 až do roku 1868. Původ a důvod tvorby těchto napodobenin je pro vědce stále záhadou.