Archeologický tým z Bulharska a Polska provádí vykopávky na místě, kde kdysi stála římská legionářská pevnost Novae. Zříceniny se nacházejí v severní části Bulharska na břehu Dunaje.

Probíhající práce již přinesly řadu pozoruhodných nálezů. Nyní se na seznam objevených artefaktů přiřadí i starověká technologie zachování potravin: římská lednice.

Podle Polské tiskové agentury tým archeologů pod vedením profesora Piotra Dyczka z Výzkumného centra starověku jihovýchodní Evropy Varšavské univerzity prováděl vykopávky pod podlahou pevnosti. Při nich narazil na nádobu ve tvaru krabice vyrobenou ze silných načervenalých keramických desek. Vědcům se podařilo tento předmět identifikovat jako starověkou verzi lednice, která se stejně jako dnes používala k uchovávání rychle se kazících potravin.

„Římská lednice byla vestavěná do kamenné podlahy ve vojenských kasárnách. Otevřít ji bylo možné pouze shora. Tato konstrukce zajišťovala poměrně dobrou izolaci chladným kamenem, který ji obklopoval ze tří stran,“ vysvětlil profesor Dyczek.

Chladnička nebyla prázdná. Uvnitř vědci našli kousky keramických nádob spolu s několika úlomky pečených kostí, pravděpodobně zbytky vařeného jídla. Nalezli také misku s dřevěným uhlím, o níž se domnívají, že mohla sloužit k odpuzování hmyzu.

Lednice byla vskutku důmyslný vynález. Zejména v Bulharsku měla ideální využití, jelikož zde panují teploty pod bodem mrazu až pět měsíců v roce. Díky tomu mohli římští vojáci nastřádat led nebo sníh, aby uchovali potraviny čerstvé.

Profesor Dyczek poznamenal, že starověká lednice z prvního století je obzvláště vzácným nálezem, protože stavby tohoto typu často nepřežijí zub času.

Další významné nálezy

Dle serveru Heritage Daily se však nejednalo o jediný pozoruhodný nález, který polští a bulharští archeologové během poslední sezony vykopávek v bývalé pevnosti Novae objevili. Byla zde také skrýš s několika desítkami mincí z římské doby. Jejich stáří se datuje do třetího a čtvrtého století našeho letopočtu, tedy do období poznamenaného nájezdy Gótů a nástupem Konstantina Velikého na trůn římského císaře v roce 306.

Dalším zajímavým objevem byly pozůstatky římského obydlí, které se nacházelo uvnitř hradeb pevnosti. Archeologové v něm nalezli několik artefaktů, včetně několika mlecích kamenů, rybářských závaží a střepů z keramických nádob. Jednalo se tak spíše o civilní dům než o stavbu pro vojáky.

Pevnost, která bránila říši

Novae byla legionářská pevnost u východních hranic Římské říše, která byla součástí provincie Moesia v dnešním severním Bulharsku.

Server Ancient Origins k její historii uvedl, že po roce 69 našeho letopočtu se římské úřady stále více obávaly možné invaze  sousedních Dáků, kteří sídlili na území dnešního Rumunska. Někdy v této době mohla započít i výstavba pevnosti Novae. Když se Moesie v roce 86 našeho letopočtu rozdělila na dvě poloviny, stala se Novae hlavní obrannou základnou nové provincie Moesia Inferior.

Pevnost se stala stálým sídlem první římské legie, která vznikla výhradně z vojáků z Itálie. Ti byli vycvičeni speciálně na obranu moesijského území před Dáky. Obavy římských úřadů byly nakonec oprávněné. Na počátku druhého století našeho letopočtu vypukla válka mezi dáckými kmeny a vojsky císaře Trajána. Novae sloužila jako základní tábor pro úspěšnou obranu území, což dokázalo její hodnotu a význam pro ambice říše v regionu.

Aby byla Novae vhodná k dlouhodobému obývání, její stavitelé vybudovali složitý vodovodní systém z keramických a olověných trubek, který přiváděl čistou vodu do pevnosti a přidruženého civilního osídlení.

| Video: Youtube

Protože voda v Dunaji nebyla kvalitní, bylo nutné propojit vodovodní systém s řekou Džerman, což vyžadovalo, aby architekti a stavební týmy postavili akvadukt dlouhý přibližně deset kilometrů. Voda se udržovala ve dvou velkých nádržích, odkud se rozváděla po celém areálu pomocí trubek.

Vědci zatím netuší, kolik lidí mohlo pevnost obývat. Počet obyvatel však musel být značný, zejména poté, co byly hradby ve čtvrtém století posunuty a přestavěny tak, aby ohraničily i přilehlé civilní osídlení.