Archeologové před zhruba čtyřiceti lety objevili poblíž města Simo na severu Finska rozsáhlou síť jam různých velikostí vyplněných sedimentem. Některé dokonce obsahovaly stopy po spalování, případně se v nich nacházely zbytky červeného okru, který byl klíčovým znakem hrobů v době kamenné.

Jenže se nepodařilo najít lidské ostatky, a proto místo dosud nebylo jasně identifikované jako pohřebiště.

Jak vypadaly ženy v době kamenné? Odborníci zrekonstruovali obličej jedné z nich:

Diorama zachycující lidi v době neolitu, tedy v mladší době kamenné, kdy se místo dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství
Jako živá. Švédský vědec zrekonstruoval tvář ženy z doby kamenné

Po letošní analýze starých záznamů a nově provedených terénních pracích se však odborníkům z finské Univerzity v Oulu podařilo provést zlom ve výzkumu více než 6 500 let staré lokality nacházející se na okraji polárního kruhu.

„Přestože se v archeologickém nalezišti Tainiaro nenašly žádné kostry, lze místo považovat za pohřebiště,“ prohlásil vedoucí vykopávek Aki Hakonen ve studii zveřejněné v časopise Antiquity.

Vědci z Univerzity v Oulu zaznamenali zlomový výzkum pravěkého místa na severu Evropy:

Pro objasnění povahy více než stovky jam tým expertů porovnal velikost a obsah s mnoha jinými hroby z doby kamenné nacházejícími se v severní Evropě. Zjistilo se, že vyhloubené objekty mají stejný obdélníkový tvar, jsou až dva metry dlouhé a hluboké zhruba půl metru a rovněž se v nich nacházely podobné kamenné artefakty.

„Na základě zjištění se domníváme, že zemřelé pohřbívali na zádech nebo boku s pokrčenými koleny, možná i zabalené v tulení kůži,“ sdělil Hakonen pro Live Science a dodal, že do hrobu mohli přidat i potraviny nebo rituální cennosti.

Na základě porovnání archeologové označili zatím 44 jam jako hroby. Výzkumné práce však pokračují.

Živí žili mezi mrtvými

Pokud by všechny jámy byly skutečně hroby, pak by Tainiaro bylo nejseverněji položené rozsáhlé pohřebiště z doby kamenné a zároveň by to naznačilo, že někdejší společnosti žijící v blízkosti Arktidy byly nejspíš větší, než se dosud předpokládalo.

Tým plánuje použít k výzkumu oblasti radar pronikající do země, aniž by ji narušil. Hakonen ve studii uvedl, že zemina by se mohla analyzovat na přítomnost lidské DNA, kosti se totiž v tamní kyselé půdě mohly během tisíců let rozpadnout, případně by se mohly najít zkamenělé vlasy nebo zvířecí kožešiny, což by pomohlo porozumět nejen pohřebním praktikám.

Co ukrývala záhadná vesnice potopená v jezeře?

Ochridské jezero je záhadnější, než se zdálo. Na svém dně ukrývá tisíce let starou osadu s mohutným opevněním.
Ochridské jezero ukrývalo na svém dně poklad: Potopenou vesnici plnou záhad

Vědci totiž stále s jistotou nevědí, z jakého důvodu se lidé na tak drsném místě shromažďovali. Navíc uvedli, že nemuselo sloužit pouze jako svatyně pro mrtvé. Vzhledem k množství nalezených nástrojů a spáleného materiálu zde mohly pobývat kočovné kmeny a vedle hrobů rozdělávat ohně.

„Mohly žít, byť jen po určitou dobu, mezi mrtvými,“ sdělil Hakonen pro server ScienceAlert. „Máme spoustu nevyjasněných otázek. Prozatím bychom ale měli přehodnotit závěry o severu a jeho okrajovém místě v prehistorii,“ dodal.