Výzkum bourá zažité představy o tom, co zapříčinilo nejen vyhynutí dinosaurů před šestašedesáti miliony let. Nově vědci zjistili, že hlavní podíl mají velké sopečné erupce. Dopad masivního asteroidu na Zemi v oblasti Chicxulubu v Mexickém zálivu měl vymírání jen podpořit.

Vyhynutí dinosaurů. Ilustrace.
Ohromující objev. Vědci zřejmě našli část asteroidu, který vyhubil dinosaury

Portál Space píše, že nový výzkum se na sopečné výbuchy zaměřil z hlediska množství lávy, kterou vyvrhly. Studie zveřejněná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) přitom poskytuje zatím nejvíce přesvědčivý důkaz souvislosti mezi sopečnou činností a zánikem mnoha druhů. 

Obrovská sopečná erupce

Nejznámější z pěti velkých vymírání v dějinách Země je to, které probíhalo na konci období křídy a vyhubilo dinosaury spolu s dalšími šestasedmdesáti procenty všech druhů na planetě. Docent věd o Zemi na Dartmouthské univerzitě Brenhin Keller společně se svým vědeckým týmem nalezl důkazy o sopečném otisku zvaný povodňový čedič datující se do doby, kdy mělo ono masové vymírání nastat.

Asteroid, jehož dopad zabil dinosaury, mohl mít podle vědců více fragmentů. Kráter po dalším z nich možná nyní objevili na dně Atlantského oceánu. Ilustrační foto
Vědci našli na dně Atlantského oceánu obří kráter. Je důležitější, než se zdá

Tento typ otisku zůstává po sérii menších sopečných výbuchů nebo po jednom obrovském, který pokryje rozsáhlé území lávou. Portál Scitech daily doplňuje, že takový proces vytvoří oblasti vyvřelých hornin ve stupňovitém uspořádání, které geologové nazývají velké vyvřelé provincie. Výzkumný tým čerpal ze tří zavedených souborů dat o geologickém časovém měřítku, aby mohl prozkoumat časové spojení mezi masovým vymíráním a velkými vyvřelými provinciemi. „Velké stupňovité oblasti vyvřelých hornin z těchto velkých sopečných erupcí se zdají být v souladu s hromadným vymíráním a dalšími významnými klimatickými a environmentálními událostmi,“ uvedl hlavní autor Theodore Green.

Z historie je dnes známo, že takto velké sopečné erupce opravdu mohou masové vymírání vyvolat. Jedny z výbuchů, které se udály před 252 miliony let na Sibiři vyvolaly velké permské vymírání, které zahubilo na devadesát procent všech druhů a způsobilo ekologickou katastrofu. Důkazy je dodnes možné nalézt v sopečných horninách v Sibiřské oblasti.

Globální následky

V době masového vymírání v období křídy měly indický subkontinent zasáhnout sopečné erupce, které vytvořili pět set tisíc kilometrů čtverečních velkou plochu vytvořenou z plochých čedičových lávových proudů, dnes známou jako Dekanská plošina. Stejně jako dopad asteroidu mohly mít tyto erupce dalekosáhlé globální následky, zahalit sluneční světlo prachem a způsobit toxické výpary, jež mohly dinosaury zahubit.

Vymírání dinosaurů. Ilustrace.
Vymírání dinosaurů bylo ještě brutálnější, než jsme si mysleli, zjistili vědci

Tým vytvořil i náhodně generované osy, aby mohl otestovat sto milionů variací toho, co se mohlo v osudném období stát. Vědci zjistili, že vztah mezi masivními sopečnými erupcemi a masovým vymíráním nemůže být jen náhodný. Ve výsledku za masové vymírání na konci křídy může podle vědců dvojitý úder, tedy kombinace erupcí na Dekanské plošině a pád asteroidu. „I když je obtížné určit, zda konkrétní sopečný výbuch způsobil jedno konkrétní hromadné vymírání, naše výsledky ztěžují ignorování role vulkanismu při vyhynutí,“ řekl Keller. 

Podle známé teorie dinosauři vymřeli následkem dopadu asteroidu:

Zdroj: Youtube

Mračna prachu, extrémní teploty a kyselé deště

Za celou historii Země proběhlo podle expertů pět masových vymírání. I když se každá z těchto událostí lišila, všechny zcela zdevastovaly biologickou rozmanitost, která se na Zemi v té době nacházela. Nejznámější je bezesporu páté a zatím poslední vymírání druhů, při kterém bylo eliminováno na šestasedmdesát procent všech žijících druhů, včetně dinosaurů.

Věří se, že během vymírání na konci křídy došlo následkem dopadu asteroidu k silné šokové vlně a ke generování extrémních teplot a tlaků. Měla se zvednout mračna prachu, která znemožnila přístup slunečního záření na zemský povrch až po dobu jednoho roku. Na Zemi také řádily ohňové bouře, kyselé deště a došlo k nárustu koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší.