K místu proto přihrnul hlínu a zkontaktoval svého známého Michala Švirgu, který pracuje jako policejní pyrotechnik. „Byl to zvláštní pocit. Po celém těle mě polilo horko a studený pot. Samozřejmě, že vím, jaké boje se tady u Lanžhota na konci války odehrávaly, vím, kde byly zákopy i to, že se zde čas od času něco objeví. Pocit je to ovšem skutečně zvláštní,“ vyznal se muž, který se ve volném čase věnuje mimo jiné i vojenské historii.

Ostatky nalezeného vojáka ve čtvrtek dopoledne vyzvedl přivolaný archeolog a antropolog Jiří Kala z brněnského Ústavu archeologické památkové péče. „Vypadá to, že tudy prolétla střepina a vojákovi pravděpodobně urazila nohy. Jednalo se podle všeho o velmi mladého chlapce, rozhodně měl méně než osmnáct let. Jde o hrob jednoho vojáka, podle historie místa ale můžeme tušit, že se jich zde bude nacházet více,“ prozradil během prvotního ohledání přímo na místě.

Objev ze středověkých Litohrad: na východě Čech nemá obdoby
Mimořádný objev. Pozůstatky středověkých kamen nemají na východě Čech obdoby

Kromě helmy archeolog u mladíkova těla nalezl také obal na polní rýč, knoflíky z blůzy, kterou měl na sobě, plastový hřebínek, rozpadlou vojenskou známku a pěchotní munici. Tu si s sebou odvezli k likvidaci policejní pyrotechnici.

Ostatky vojáka vykopal archeolog v režii archeologického výzkumu. „Nyní zpracujeme zprávu a dáme vědět našemu ministerstvu obrany a následně německé ambasádě. Ta by si měla zajistit svoz ostatků do svého depozitáře. Zpravidla jednou za nějakou dobu pak dojde k pohřbení těl takto nalezených vojáků na některém ze dvou aktivních pohřebišť v republice. Ty se nacházejí v Brně a v Chebu,“ nastínil další postup Kala.

Osobnější nález

I pro nálezce těla vojáka wehrmachtu je důležité vědět, že konečně nalezne klid. „Minulost je taková, jaká je, každý si zaslouží být důstojně pohřbený. Vždyť na obou stranách to byli jen obyčejní kluci,“ okomentoval Kostka.

Jako rutinu nebere zkoumání podobných nálezů ani archeolog a antropolog Kala. „Novověký nález je něco jiného než ten z pravěku. Voják druhé světové války je člověkem z našeho civilizačního kruhu. Najdeme mu v kapse hřebínek a víme, proč ho tam má. Stejně tak snubní prstýnek, kartáček na zuby nebo holicí strojek. Takový nález je zkrátka osobnější a nám bližší,“ porovnal.

Archeologická lokalita Kemune ve vyschlé oblasti Mosulské nádrže.
Sucho v Iráku odkrylo dávné město s poklady. Celá léta ho ukrývala řeka Tigris

Zmínil, že podobné nálezy ostatků vojáků z druhé světové války jsou na jihu Moravy stále častější. „Často je objeví hledači kovů. Těla pak vykopou, mnohdy velice nehezky, vezmou si zajímavé nálezy, třeba vojenské známky, snubní prsteny, vyznamenání, a kosti doslova hodí zpět, čímž spáchají hned několik trestných činů. Smutné,“ pokrčil rameny Kala.

Nejtvrdší boje

Při jakémkoli podobném nálezu je podle jihomoravského policejního mluvčího Davida Chaloupky důležité okamžitě informovat strážce zákona na lince 158. „Pokud člověk rozpozná, že nejde o ostatky zvířecí, ale například podle lebky o lidské, je nutné informovat policii. Ta pak vyloučí, že se nejedná například o pohřešovanou osobu, která se stala obětí trestného činu,“ zdůraznil.

Nálezy tohoto typu, a konkrétně u Lanžhota, nejsou ničím výjimečným. Konec konců se zde ke konci druhé světové války odehrávaly snad nejtvrdší boje mezi německou armádou a postupujícími osvoboditeli z východu. „Tento terén je z historického hlediska oprávněný vydávat ještě hodně nálezů a svědectví. Občas se ještě podaří nalézt vojenská výbava, ale nutno říci, že si sběratelé často nalezené věci ponechávají a nehlásí je. Lidské kosterní pozůstatky jsem já osobně v posledních letech ale nezaznamenala,“ okomentovala pro Deník Rovnost historička a etnografka Alena Káňová.

Mexičtí archeologové oznámili objev mayského města pojmenovaného Xiol na poloostrově Yucatán.
Záhadní Mayové: Objev ztraceného města odkryl tajemství této vyspělé civilizace

Březen a duben roku 1945 se do historie města u soutoku řek Moravy a Dyje zapsal nesmazatelným černým písmem. „Němci byli tehdy tvrdě zabarikádovaní ve středu Lanžhota, obsadili tam domy a statky využívali jako štíty. I proto bylo město tak zdevastované,“ připomněla smutnou část historie Káňová.

Boje se odehrávaly i v lužních lesích a podél toků řek, kde operovali zvědové obou bojujících stran. „Skutečně zde došlo k velkým ztrátám na životech, a to jak mezi vojáky, tak i civilisty. Konec války byl doopravdy nevybíravý. Rusové věděli, že mají Němci těžkou techniku, a potřebovali ji zničit. Poničené tak byly nenávratně domy i veškerá původní architektura. O velké škody šlo i z etnografického hlediska. Zničené byly kroje, fotografie a podobně,“ uvedla břeclavská historička.