Je pondělní říjnové odpoledne, členové rodiny Žigovy čistí v kuchyni svého domu houby. „Žije se mi tu dobře. Pracuji na fušce u jednoho člověka, něco si tak vydělám. Nechybí mi tu nic," říká Sebastian Kači, který o sobě hovoří jako o majiteli domu.
Dnes pětadvacetiletý muž se ve Vlčicích ocitl jako patnáctiletý chlapec. „Bylo to takové divné. Musel jsem si zvykat na nové prostředí, na tenhle barák. Ale po čase si tu zvyknete," konstatuje Sebastian Kači.
Domy na Jesenicku, do nichž Vsetín své obyvatele nastěhoval, nebyly ani před deseti lety v nejlepším stavu. I nemovitost Žigových by očividně potřebovala generální opravu. Sebastian Kači říká, že ji podle svých možností spravuje. Určitý pokrok je vidět, dům má například vyměněná některá okna.
„Dáváme to dohromady. Když si něco vydělám, koupím barvu a kus domu vymaluji," popisuje mladý muž.
Starosta: Žigovi se integrovali
Podle starosty Vlčic Josefa Fojtka se Žigovi s obcí sžili. „Myslím si, že se integrovali. V současnosti máme oba rodiče Žigovy zaměstnané u obce," říká starosta.
Žigovi jsou jedinou rodinou ze Vsetína, která na Jesenicku zůstala. Osudy dalších, které samospráva rovněž potají v noci ze 13. na 14. října 2006 vyvezla do Vidnavy a Staré Červené Vody, jsou velmi podobné. Roky se v obcích neukázaly, jejich domy spadly do exekucí a chátrají.
Nejhůře skončilo stavení rodiny Kandráčových ve Vidnavě. Bílá přízemní chalupa ve Svobodově ulici zvenčí připomíná ruinu, zevnitř smetiště. Její obyvatelé okolním lidem nechybí.
„Sousedovi občas něco ukradli, další slušní starší lidé odvedle se kolikrát kvůli hluku v noci nevyspali. Já jsem si taky užil. Jsem rád, že jsou pryč," konstatoval Stanislav Džurný. Jeho dům stejně jako okolní nemovitosti s chalupou Kandráčových těsně sousedí.
Muž středních let shodou okolností pracuje v nedalekém závodu, který Vsetínu dodal modulové stavby, do nichž město nastěhovalo zbývající romské rodiny.
„Je to paradox. Já jim ty budky, co mají ve Vsetíně, stříkal. Tenkrát se udělaly dva bloky, měl tam být ještě třetí," vzpomíná. Pokud se plán dotáhl do konce, možná by mu Vsetín problémové sousedy nenastěhoval.
Po Romech v nedaleké obci se slehla zem
Ani v nedaleké Staré Červené Vodě není po Romech z Valašska ani památky. „Byli tady zhruba rok a to ještě s přestávkami. Od té doby se po nich slehla zem," říká starosta obce Karel Šuhajda.
Tamní dům Kandráčových ze strany od silnice zakrývají vzrostlé keře. Pomalu zarůstá vegetací, na dvůr se člověk prodírá metr vysokou trávou. Pustne i přilehlý sad.
„Domek byl v pořádku, hezký, suchý. Tehdejší starosta jim zařídil přípojku vody, na dům dostali bezúročnou půjčku. Kdo vám ji dnes dá, když nepracujete? Tady nejde o rasu, ale o spravedlnost," říká Irena Paločková, která žije nedaleko a s rodinou se stýkala.
„Oni sice nebyli zlí, ale neuměli se přizpůsobit. Rostla jim tam spousta jablek a hrušek, byli ale líní to jen posbírat a udělat z toho děckám přesnídávky. Sama jsem Romka, ale musím říct, že Čunek měl pravdu," dodává.
Starostovi Vsetína Jiřímu Čunkovi vynesl rázný přístup k Romům v jeho městě před deseti lety jasné vítězství v senátních volbách a vystřelil jej do celostátní politiky. Na rodném Zlínsku je stále velmi populární. Letošní krajské volby s heslem Jsem zvyklý dělat pořádek jasně vyhrál a má nakročeno stát se hejtmanem.
Na otázku, jak deset let staré kroky s vystěhováním Romů na Jesenicko hodnotí a zda by dnes postupoval stejně, Šumperskému deníku neodpověděl.
Sebastiana Kači úspěchy vsetínského politika nezajímají. Na Jesenicku si zvykl. „Našel jsem si tu kamarády, v Javorníku. Teď za nimi ale moc nechodím. Mám rodinu a jsem spíš s malým doma," říká.
Zpátky do Vsetína by se už stěhovat nechtěl. „Už žiju tady," uzavírá.