Že je v olomouckém regionu zřejmě bohatá pervitinová scéna, naznačilo i letošní odhalení olomouckého lékárníka, jenž prodal dealerům za jediný rok tolik léků, že vystačily na výrobu devíti kilogramů pervitinu v hodnotě 18 milionů korun. Policisté zajistili i tisíce falešných receptů.

„Zaskočilo mě, jak je v dnešní době snadné sehnat pervitin. Hlavně, že se venkov dostal na úroveň města, kde by laik především tušil bohatou drogovou scénu. Dříve chodili mladí na pivo, dnes i k němu na zábavě šňupnou pervitin," poukazuje na problém vedoucí Střediska sekundární prevence a léčby závislostí Vojenské nemocnice Olomouc Zdeněk Faldyna.

Kolik teenagerů na pervitinu v ambulanci momentálně léčíte?

Zhruba tři desítky mladých lidí, kterým je od 18 do 20 let.

To je hodně.

Máme velkou spádovou oblast. Taky nejsme jediným zařízením, které poskytuje pomoc drogově závislým. Dobrý přehled o situaci v terénu mají nízkoprahová kontaktní centra. Počet našich pacientů ale rozhodně není malý.

Přibývá experimentátorů s pervitinem a stálých uživatelů?

Bohužel.

Převažují kluci nebo i dívky?

Obecně to nedokáži vyhodnotit, ale u nás máme na léčení více dívek. Ale neumím říct, zda to podráží skutečný stav věci. Spíše je asi ze strany rodičů jednodušší přimět dívku, aby šla na léčbu.

Dá se říci, že jsou oblasti, kde je pervitin větším problémem než jinde?

Paradoxně to není až tak Olomouc, ale Šumperk, Přerov, jejich okolí, vesnice. Tam je poměrně bohatá drogová scéna. Podobně rizikovou oblastí je Jesenicko. Jsou to místa s vysokou nezaměstnaností a menšími možnostmi seberealizace mladých lidí, omezenými nabídkami vyžití během volného času. A droga je jednoduchým a bohužel snadno dostupným řešením.

Jak moc snadno? A proč zkoušejí zrovna pervitin?

Chtějí to prostě zkusit. Vidí, že jiní kolem nich pervitin užívají a relativně nic to s nimi nedělá. Jdou na zábavu a tam není problém pervitin sehnat. Někdo to donese a kamarádům nabídne. Dealeři přicházejí na řadu až později. Mě samého překvapilo, jak je to dostupné, jak je snadné sehnat drogu na venkově. Zdálo by se, že místem pro tyto věci je město, diskotéky, anonymita. Bohužel parta lidí, jak dříve chodila jen na pivo, dnes si k tomu na zábavě otevře i psaníčko..

Píchají si?

Nene. První zážitky jsou zpravidla šňupáním nebo kouřením z alobalu. Na jehlu se přechází až později.

Musejí někde vzít peníze. To právě v těchto chudších oblastech není pro mladého člověka bez příjmu zřejmě snadné.

Zpočátku o peníze až tak nejde. Tento problém přichází později – se závislostí, kdy se už neexperimentuje a droga je součástí života. Pervitin má svou tradici a bývaly časy, kdy býval výhradně zadarmo – osmdesátá léta. Ani dnes to není droga, na které by někteří potřebovali jen vydělávat a bohatnout. Je to něco, co se šíří i bezplatně formou pozornosti. Až později se začíná platit.

Co nebo kdo přivádí mladé lidi do ambulance?

Rodiče. Většinou jsou to teenageři, u kterých to takříkajíc praskne, rodiče si nevědí rady a přijdou za námi. Což je samozřejmě moc dobře.

Jak rodiče reagují?

Po první fázi, kdy si rodič vůbec připustí, že jeho dítě užívá drogy, přijde zpravidla domácí roztržka v tom smyslu: Kdo to zavinil? Kdo za to může? Spolu s tím přijde snaha problém vyřešit, a to okamžitě. Tedy dát dítě někam na léčení, ať se z toho dostane a je všechno v pořádku. Spousta rodičů totiž trpí iluzí, že léčba zbaví člověka závislosti na droze a vše bude jako před tím.

Nebude?

Spousta těchto mladých lidí se dostává na léčbu v době, kdy s drogou experimentují, zpříjemňují si jejím prostřednictvím víkendy, prázdné chvilky. Je to pro ně skvělý zážitek. V tomto období nemají motivaci s tím přestat. Až fáze, kdy si člověk bere drogu jen proto, aby mu nebylo zle, kdy už to nejde ani s drogou ani bez drogy, je na léčbu nejlepší doba.

Není to pozdě?

Takový člověk má motivaci. Bez ní je to dost těžké. Do té doby droga člověku více dává, než bere.

Nemají problémy ve škole, doma..

Nějak to funguje a se školou si většinou zase tak velkou hlavu nedělají. Budoucnost moc neřeší. Přátelé? S nikým si tak dobře nepopovídají jako s někým, kdo je taky na pervitinu – o tom, jaké to je na pervitinu… Tlak na změnu vychází od rodičů a terapeutického týmu. Oni sami tu potřebu necítí. Bohužel kolikrát ani rodiče nepochopí, že situace je hodně vážná. Že, aby se vše povedlo, musejí se změnit rodinné stereotypy, kolikrát dusnou atmosféru, aby se doma dalo dýchat, vztahy, které jsou příliš těsné nebo naopak příliš volné. Aby si dítě nehledalo alternativu a nějaký příjemný zážitek. Taky se na tom musejí shodnout oba rodiče. Není jednoduché docílit toho, aby pochopili, jak je nesmyslné vrátit člověka do stejného prostředí, na stejnou školu, do stejného města. Toto jsou obrovsky rizikové faktory, když vidíme, že teenager po celou dobu léčby zápasí s chutí na drogu a přemýšlí, jak to nejlépe udělat, aby ji co nejdříve zase dostal.

Jak poznají rodiče, že si dítě zahrává s pervitinem?

Mohou zpozorovat změnu chování. Dítě se začíná toulat, přestává respektovat pravidla, přestává komunikovat, uzavírá se, má odstup od okolí, jako by domácí prostředí bylo cizí a doma se cítil někde úplně jinde. Rozumím argumentu rodičů, že jde taky o projev puberty, že to patří k věku. Ale k věku rozhodně nepatří citelně výrazné změny nálady: podrážděnost, konflikty kvůli maličkostem, zvláštní nedůtklivost a podezíravost ze strany dětí. Samozřejmě přicházejí problémy ve škole spojené s nepravidelností života. Protože jsou epizody, kdy dítě skoro nejí a nespí. Naopak jindy tři, čtyři dny prospí. To už svědčí o přímé reakci na stimulační látku, jejímž efektem je zvýšená bdělost a po odeznění útlum. Dá se zpozorovat zhoršení nálady ve středu, ve čtvrtek, po víkendovém užití drogy. Mohou přijít potíže s financemi, rodičům se mohou začít ztrácet cenné věci.

Jak ale získat jednoznačný důkaz?

Rozumím. Dítě samozřejmě bude všechno popírat a rodiče bude stavět paranoidních šílenců, kteří mají absurdní představu a nenechají si vymluvit, že to vůbec není pravda a proč dítě takto ponižují. Víceméně jednoznačným důkazem je prokázat látku v moči nebo ve slinách. Existují i speciální testovací látky ve spreji, které se nastříkají na povrch. Doporučil bych zajít do kontaktního centra. Není to totiž jednoduché i proto, že pervitin je zjistitelný i třetí den, ale není to samozřejmě už tak spolehlivé jako první den. Navíc pokud je mladý člověk informovaný, dokáže eliminaci z organizmu urychlit. Experimentátoři s drogou navíc umí být velmi přesvědčiví.

Máte v ambulanci případy, kdy měli mladí lidé už skutečně vážné problémy kvůli pervitinu? Jak děti varovat, ať se na pervitin včas vykašlou?

Určitě. Jsou to problémy ve škole s prospěchem, kázní, přecházení ze školy na školu. S pervitinem se vývoj mladého člověka psychicky prakticky zastaví. Přichází o část života, utíká mu doba, kdy by se mohl vzdělávat, rozvíjet, navazovat normální vztahy. Přidružují se pochopitelně zdravotní komplikace, protože pervitin jakožto stimulační látka má negativní dopad na krevní oběh, zvyšuje například krevní tlak a jeho užívání klade velké nároky na fungování mozku. Později, po delším experimentování, mohou přijít závažné následky, může se rozvinout obraz jako schizofrenní onemocnění. Zahrávání si s pervitinem rozhodně není bez zdravotního následku.

V Olomouci už dva roky běží program „Dokážu to". S P-Centrem na jeho pilotní fázi spolupracovalo i naše oddělení ve VN Olomouc. V tomto programu jsou experimentátoři i dlouhodobí uživatelé pervitinu poučeni jak o zdravotních a psychických dopadech užívání drogy, tak o praktických možnostech, jak ze závislosti najít východisko.