Josef Kainar – básník, který miloval řeku Bečvu

Básník, kterého řeka Bečva v jeho rodném městě inspirovala k napsání nesmrtelných bluesových textů, strávil v Přerově ne příliš šťastné dětství. Jako syn tehdejšího inspektora státních drah bydlel v jednom z činžáků v Husově ulici. Kainarovi se do Přerova nastěhovali v roce 1911.

„Mladý Josef navštěvoval Palackého obecnou chlapeckou školu a projevoval se jako nadaný žák. V páté třídě měl samé jedničky, problémy mu dělaly pouze počty s měřictvím a nepovinná němčina, z nichž měl dvojku. Po matce, která pěkně zpívala, zdědil hudební nadání," přiblížil ředitel Státního okresního archivu v Henčlově Jiří Lapáček.

Už od pěti let hrál na housle, zkoušel komponovat na klavír na tři ruce a rozepsal operu Horymír, v níž ho údajně trápilo, jak hudebně vyjádřit Horymírův skok. V sedmi letech napsal první básničku a kromě toho také rád kreslil. Po otci zdědil lásku ke knihám.

Pak ale v jeho životě nastal nečekaný zvrat – když mu bylo deset, jeho rodiče se rozvedli a matka se sestrou se odstěhovaly na Slovensko. Zůstal jen s otcem, který se krátce poté znovu oženil. Rozhárané rodinné poměry měly později vliv i na jeho studium. Když navštěvoval gymnázium, chodil za školu a kvůli neomluveným hodinám měl sníženou známku z chování. Ve kvartě a kvintě dokonce propadl z matematiky.

Láska k literatuře a hudbě ho ale vždy zachránily – měl štěstí na umělecky nadané spolužáky – například při oslavách Masarykových narozenin doprovázel jeho hru na housle i tehdejší primán Gideon Klein, pozdější světoznámý klavírista, jehož umučili nacisté. Kainar rád recitoval a v tercii dal se svými spolužáky a kamarády dohromady malý tango-orchestr. Hrál i jazz.

První Kainarovy písňové texty pocházejí z let 1933 –1936. „Z přerovského období jsou dodnes uchovány Kainarovou rukou psané noty, slowfoxtrott Who will lend me some money a jiné, a také notový zápis waltzu, který má v nadpisu název Blues o mrtvém vrabci," dodal historik.

V Přerově mohla Kainara nepřímo ovlivnit řada autorů, kteří otiskovali své básně v časopise Obzor. Jeho počáteční tvorba se ale nedočkala uznání. V recitačních soutěžích neuspěl, protože ráčkoval, a některým vadilo i to, že přednášel vlastní tvorbu.

Když mu bylo sedmnáct, chtěl kvůli nešťastné lásce spáchat sebevraždu bubínkovým revolverem, který měl u sebe jako zástavu od kamaráda za půjčených 10 korun.

„Podrobil se operaci, při níž mu byl projektil, jenž uvázl na žebru, vyoperován," dodal Lapáček. Trestem ze strany gymnázia byla ale ředitelská důtka a dvojka z mravů. Studium nakonec dokončil v Olomouci, kam se jeho rodiče přestěhovali v roce 1935. Ve svém dalším životě udržoval Josef Kainar s Přerovem jen velmi vlažné kontakty.

Sochař Josef Baják zůstal Přerovu věrný

Akademický sochař a přerovský rodák Josef Baják se narodil 20. února 1906 jako jedno z pěti dětí v rodině železničáře. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze se vrátil zpět do svého rodného města, kde žil a tvořil po celý život.

Dlouhá léta byl v Přerově jediným sochařem a vytvořil zde desítky plastik, pamětních desek, plaket a medailí, které jsou jak ve městě, tak i na hřbitově či vystaveny a uloženy ve sbírkách Muzea Komenského.

Například na budově přerovského gymnázia je umístěno poprsí jeho prvního ředitele Jakuba Škody. V roce 1964 vytvořil Baják bronzovou medaili ke 20. výročí Přerovského povstání se dvěma náměty. První představuje Přerovské povstání v roce 1945 a na druhé straně medaile je zobrazeno město Přerov. S Bajákovými pracemi se ale můžeme setkat i v zahraničních sbírkách v Petrohradě, ve Vídni nebo v Barceloně.

„Osud Josefa Bajáka nebyl snadný. Od října 1965 byl nucen z existenčních důvodů přijmout místo v okresním archivu, kde jako archivář setrval dva roky. Poté si podal žádost o přijetí do Lidové školy umění v Přerově, kde vyučoval výtvarnému umění na poloviční úvazek po dobu čtyř let," vylíčil Jiří Lapáček. Josef Baják zůstal Přerovu věrný až do smrti a zemřel zde 3. prosince 1980.

Josef Antonín Gurecký byl oblíbený u šlechty

Třetím slavným Josefem, který se narodil v Přerově 1. 3. 1709, je Josef Antonín Gurecký – český hudební skladatel a houslista. O jeho životě v Přerově se ale v archivech příliš mnoho nedozvíme.

Pocházel z hudebního rodu, který byl po několik generací ve službách olomouckého biskupství. Skladatelem a houslistou byl také jeho starší bratr Václav Matyáš Gurecký.

Josef Antonín Gurecký studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, kde zpíval v tamním chlapeckém sboru a získal zde základy hudebního vzdělání.

Stal se oblíbeným hudebníkem šlechtických sídel celé Evropy. Během svých cest se seznámil s nastupujícím klasicismem a narozdíl od svého staršího bratra, který je typickým představitelem pozdního baroka, komponoval už v tomto novém stylu.

V letech 1735 až 1740 působil na dvoře hraběte Schönborna ve Wiesentheidu, kde se dochovalo nejvíce jeho skladeb. Poté, co se stal Jakub Arnošt z Liechtensteina olomouckým biskupem, vstoupil kolem roku 1740 do jeho služeb, kde spolupracoval se svým bratrem Václavem.

Po bratrově smrti v roce 1743 se stal ředitelem kůru v katedrále sv. Václava v Olomouci. U příležitosti oslav šestistého výročí trvání premonstrátského řádu v Hradisku u Olomouce byla uvedena v roce 1751 jeho alegorická opera Filia Sion na latinský text řádového básníka Adama Rubnera.

Autorky: PETRA POLÁKOVÁ – UVÍROVÁ a IVA NAJĎONOVOVÁ