Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatelka Ivona Březinová: Vše není jen černé nebo bílé

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/  - To říká Ivona Březinová před křtem knihy Začarovaná třída. Má úspěch, vyjde už počtvrté. Důvod k radosti má Ivona Březinová, naše nejúspěšnější autorka dětských knížek současnosti, rodačka z Ústí. Letos už jí vyšly knihy Saxána a lexikon kouzel a Blbnutí s Oskarem, ale už ve středu 9. května má v Knihkupectví Fantazie (Tylovo náměstí 1, Praha 2) křest knihy Začarovaná třída. Vyjde počtvrté, nyní u Nakladatelství JaS. Více v rozhovoru s autorkou.

9.5.2012
SDÍLEJ:

Slušná porce knih Ivony Březinové.Foto: Monika Váňová, Studio M 101

Čeká vás křest Začarované třídy. Kolikátý už je to váš křest?
Kolikátý je to křest? A víte že nevím? Možná by se to dalo vyhledat na mých stránkách, ale pro mě to číslo není důležité. Daleko důležitější je skutečnost, že se na křtu sejdu s prima lidmi.

Kdo vám knihu pokřtí?
Pokřtí ji má kamarádka Ivana Hutařová, považuji ji za kmotru celého svého spisovatelského snažení. Stála u mých začátků jako literární teoretička, knihovnice i propagátorka knih pro děti, jako zakladatelka soutěže Suk, Čteme všichni i autorka projektu Už jsem čtenář - knížka pro prvňáčka. Kdysi jsem měla čest být jednou z kmoter Ivaniny knihy o hercích Národního divadla, loni jsem se zúčastnila i křtu její první prozaické knihy Jedna vražda stačí. Teď zas ona pokřtí mou Začarovanou třídu. Přivede si prý i pomocníka, malého Kevina Dumku s kytarou. A protože i já na křest zvu muzikanta, desetiletého houslistu Martina Kmenta a i Jaromír Palme, ilustrátor knihy, přijde doufám s kytarou. Dá se čekat, že to bude v knihkupectví Fantazie pěkně znít.

Je reedice Začarované třídy dnes malý zázrak?
Pokud je kniha v 1. vydání úspěšná, je celkem logické, že v budoucnu vyjde znovu. Jsem ráda, že se to podařilo několika mým knihám. Ale pravda je, že Začarovaná třída vyšla v českém vydání už počtvrté  - poprvé však barevně. Krom toho ji vydali ve Francii a Srbsku a v těchto dnech i na Slovensku.

Anorexie, bulimie, Alzheimer, drogy: vaše předchozí knížky byly o různých handicapech. Je v tomto Začarovaná třída jiná?
Myslím, že by mě nebavilo psát jen pohádkově laděné příběhy. Svět dětí je plný problémů stejně jako svět dospělých. A při spoluprožívání složité situace s hrdinou knihy se dítě nebo dospívající člověk učí o věcech přemýšlet a pokoušet se je řešit. Proto jsem napsala triptych o závislostech (Holky na vodítku), knihu o Alzheimerově chorobě (Lentilka pro dědu Edu), příběh o třeťákovi na vozíčku (Kluk a pes), knihu z dětského domova (Držkou na rohožce), či vyprávění o holčičce, která vidí objekt, jenž by jí naslouchal a povídal si s ní, v odosobněném mobilním telefonu (Natálčin andulák). Začarovaná třída je ale o handicapech, které si uměle vytváříme. Mít jinou barvu pleti by neměl být problém. Jenže je. Nevzniká ovšem prvoplánově tím, z jakého etnika pocházíme, ale tím, jak se chováme a jaké signály tím vysíláme většinové společnosti.

Dnes vnímáme slovo začarovaná spíše jako proklatá…
To je asi spíš novinářský nános toho slova. Něco se nám nedaří, je to začarované. Ale já chápu čáry a kouzla jako prvek, který odstartuje dobrodružství, odhalí tajemství, je nositelem akce. Kouzlení v Začarované třídě je velká zábava, na besedách zjišťuji, že do takové třídy by děti chodily s nadšením.

Jak byl pro vás důležitý ilustrátor knihy? Mohla jste si vybrat?
Ilustrátora jsem si vybrat nemohla. Ale už když jsem viděla první skicu Mirka Palmeho, byla jsem naprosto nadšená. Vlastík plazící vlivem kouzla jazyk jako chameleon, který právě loví mouchu, se na dlouhou dobu stal spolehlivým prostředkem, kterým jsem zaháněla špatnou náladu. To, že se Jaromír Palme ujal ilustrování Začarované třídy podruhé, je pro mě, ale jistě i pro něj, zajímavá zkušenost, popírající rčení ´nevstoupíš dvakrát do téže řeky´. Od 1. vydání uplynulo deset let, je zajímavé sledovat, jak se proměnil autorský přístup k původním ilustracím.

Vše špatné je prý pro něco dobré. Co ale přineslo knížce či vám - autorce loňské nespravedlivé nařčení z rasismu? To není zas až tak dobrá reklama, či ano?
Není. Opravdu nezastávám názor, že každá reklama je dobrá. Ale přineslo mi to tak obrovskou zpětnou vlnu solidarity, že jsem se až zajíkla z poznání, kolik lidí stojí na mé straně, fandí mi a má rádo moje knihy. V tomto smyslu přineslo nařčení tolik dobrého, že musím kacířsky poznamenat: vlastně to za to stálo.

Je Třída vzpomínkou na vaše dávné romské spolužáky?
Dětství jsem prožila v Ústí nad Labem, romská komunita tu vždy byla poměrně silná. Z okna babiččina bytu jsem pozorovala postupné vybydlování protějšího činžáku, jednou i ohýnek rozdělaný přímo v bytě. Ale ze školy výraznou vzpomínku na romské spolužáky nemám. Byli tam, ale v mojí třídě ne. Námět vznikl až v pozdější době, když jsem se po jakýchsi svátcích vracela přeplněným vlakem od rodičů z Ústí do Prahy. Vlak praskal ve švech, děti zlobily a řvaly, dospělí nadávali, příšerná atmosféra. Na další zastávce přistoupila romská rodina s pěti dětmi. A rázem se něco stalo. Vše se změnilo, proslunilo. Tak vzorně vychované děti, jako bylo těch pět malých Romů, jsem dlouho předtím a dlouho potom neviděla. Znovu jsem si uvědomila, jak snadno házíme lidi do jednoho pytle. V té době jsem už příběh o třech malých kouzelnících promýšlela. Zážitek z vlaku mě utvrdil v tom, že ti malí kouzelníci budou Romové. Že s nimi budou občas problémy, ale i spousta legrace.

Nebyla tam třeba i malá inspirace knihou Cirkus Humberto? I v ní jdou děti artistů od města k městu, ze školy do školy…
Na Cirkus Humberto jsem si tehdy nevzpomněla. Spíš na cikánské kočovné společnosti v obecné rovině a na varietní umělce, kteří neúnavně putují za svým publikem.

Co jste chtěla knížkou říct? Něco malým čtenářům vysvětlit, uvést to na pravou míru?
Začarovanou třídou jsem chtěla dětem připomenout, že vše není jen černé nebo bílé, hezké nebo ošklivé, chytré nebo hloupé. Protože každý z nás je v něčem nejlepší, jen je potřeba přijít na to v čem.

Baví vás ta knížka ještě po letech? Tušíte, v čem je její kouzlo? Proč ji dál čtenáři chtějí?
Rukopisy svých knih čtu před odevzdáním do tiskárny tolikrát, že když vyjdou, už je číst nemůžu. Začarovanou třídu jsem ale kvůli čtvrtému vydání přečíst musela. A musím říct, že mě ten příběh i po deseti letech bavil. Zastávám názor, že když mě něco baví psát, je velká pravděpodobnost, že to někoho bude bavit číst.

Někdy se stane, že autorku podobné knížky poté považují za odbornici na „romskou otázku". Stalo se vám něco podobného?
Přímo ne, ale v knihovnách a školách pořádám tolik besed o vzniku svého triptychu Holky na vodítku, že mám pak sama potřebu zdůrazňovat, že nejsem odborník na drogy, ani na protidrogovou prevenci. Jsem jen spisovatelka, která se nebojí jít do terénu, zjišťovat informace a pak se pokusit psát tak, aby výsledek působil co nejvíc autenticky.

A možná s humorem: Co je to vlastně ta „romská otázka"?
To je nebezpečná tma s velkým otazníkem.

Autor: Radek Strnad

9.5.2012
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Výstavba v Praze. Ilustrační foto.
8

V Praze chybí byty. Stavby brzdí byrokracie

Jeroným Tejc
10

Tejc bude politickým náměstkem ministra Pelikána

Průzkum: V prvním kole volby prezidenta by vedl Zeman

V prvním kole přímé volby prezidenta by nyní vedla současná hlava státu Miloš Zeman. Ani on by však nedosáhl na nadpoloviční většinu hlasů nutnou pro okamžité vítězství. Ve druhém kole by pak Zeman sváděl vyrovnaný souboj s bývalým předsedou Akademie věd ČR Jiřím Drahošem.

AKTUALIZOVÁNO

Havlovi příznivci donesli na Hrad po letech symbol srdce

Dvě stovky lidí vyrazily dnes v podvečer v Praze na vzpomínkový pochod s názvem Srdce na Hrad. Akce se uskutečnila v předvečer výročí úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla a měla připomenout jeho odkaz. Účastníci na Hrad donesli velký symbol srdce, který byl s Havlem spojen a který zdobil Hrad v posledních dnech Havlova prezidentování.

V Benátkách se utkaly desítky Santa Clausů ve veslařském závodě

Desítky veslařů převlečených za Santu Clause se o třetí adventní neděli sjelo do Benátek ke každoročnímu závodu na Velkém kanálu, který je hlavní dopravní tepnou města. Happening uspořádala už poosmé italská univerzita Ca 'Foscari.

Týdenní zkrat: Otče náš, nepokoušej nás

Do Vánoc zbývá týden. Před námi je třetí adventní neděle. Celý křesťanský svět se již uklidnil a je ve svátečním očekávání. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT