Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Adalbert Stifter, blíženec Šumavy, psal o horách lahodnou řečí

Horní Planá - Od úmrtí slavného spisovatele a rodáka z Horní Plané, který následoval své hory jako poutník s vidoucíma očima, uplynulo 28. ledna 145 let… Spisovatel a malíř Adalbert Stifter je muž s tajemstvím. Nezatěžuje stránky učebnic, alespoň ne těch českých, přesto se místa spjatá 
s jeho životem stala místy poutními.

29.1.2013
SDÍLEJ:

Od úmrtí spisovatele Adalberta Stiftera uplynulo 28. ledna 2013 přesně 145 let. Portrét je z roku 1863.Foto: Ateliér Ludwiga Angerera

Minout při toulkách Šumavou jeho rodný dům v Horní Plané, pamětní desku v osudovém Frymburku či obelisk nad Plešným jezerem se prostě nesluší. A to 
i přesto, že na jeho knihy se nikdy nestály fronty a ty uložené v knihovnách nenesou známky opotřebování. Jeho objemná díla se nikdy nestala předmětem živějšího odborného zájmu, byť k tomu bylo času víc než dost: vždyť právě uplynulo 145 let od Stifterova úmrtí a od jeho první publikované prózy Kondor  dokonce o 28 roků navíc.

Čím to, že zdaleka ne všemi čten a nikým neprotežován zahnízdil se v našem vědomí jako určitá samozřejmost, jako zcela přirozená součást reliéfu šumavských kopců, onoho krásného i tajuplného území? Proč zrovna Stifter se proměnil v personifikaci majestátního klidu a harmonie Šumavy, když nebyl zdaleka jediným básníkem, který z ní vzešel? Pro víru v obdobnou harmonii spolužití Čechů 
a Němců na „území symbiózy" vyjádřenou v historickém románu Witiko (Vítek)? Jistě také, ale odpověď na otázku po tajemství blíženectví básníka a Šumavy přece jen musíme hledat někde jinde.

Slova pěšiny

Ještě za Stifterova života se 
v Riegrově slovníku naučném objevilo jeho heslo se dvěma  důležitými postřehy: má přirozenou a „lahodnou" řeč 
a schopnost v osobitém líčení přírody spojovat nejmenší podrobnosti s harmonickým celkem. Ano, to je ono! Zdá se, že jsme na stopě. Není nutno přelouskat jeho mnohasetstránkové romány, stačí povídka, snad i úryvek, a čtenář je vtažen do jednotného prostoru jiných než lidských zákonů. Slova pěšiny, slova stébla, slova pukliny, slova stíny kmenů, slova sluneční paprsky. A spolu s nimi člověk jdoucí druhému vstříc, člověk osamělý, člověk zraněný a člověk ohromený i uklidněný věčností prastarého pohoří. Naprostá srozumitelnost pro ty, kdo do téhož kraje hledí stejnýma očima.

Jak jinak si vysvětlit vážnost sbírky na stavbu žulového obelisku nad Plešným jezerem, které Stifter vídával jako „strašidelné oko přírody" s čelem a obočím skal a řasami temných jedlí, s nehybnou vodou jak zkamenělou slzou? Pět o generaci mladších kameníků, kteří monument dokončili v létě 1877, deset let po básníkově smrti, jistě jeho literární dílo nestudovalo. Byli však stejné, šumavské krve. Do kamene vytesali nejen Stifterovy verše, ale 
i své iniciály. Jeden z nich je později postupně, tak  jak ze života odcházeli, začerňoval – až na tu svou, poslední. I to je příběh stejné síly, jako ty, jež vypsal jejich „Dichter des Hochwald".

Básník Šumavy

Do českého intelektuálního prostředí „básníka Šumavy" uvedl v roce 1933 Pavel Eisner  v Československé vlastivědě, v kapitolce o vývoji německé literatury na „naší půdě". Stifter se zde ocitl vedle Franze Kafky a Rainera Marii Rilkeho jako člen „nejbásničtější" trojice. Kdyby se toho dožil, jistě by měl radost. Za svého života si oficiální chvály příliš neužil. Friedrich Hebbel – o něco mladší vídeňský literát –  se nechal slyšet, že Stifter je „přeceněný talentíček", a tomu, kdo je schopen přečíst do konce jeho román Pozdní léto, dokonce sliboval polskou královskou korunu. Komu však dnes co říká jméno Hebbel? Nicméně se Stifterem  měli problém i kritici spravedliví. Ano, byl představitelem měšťanské kultury literárního biedermeieru, ale –

Tím „ale" je právě tajemná Šumava, nikoliv úpravná zahrádka, a také láska ke kameni, jenž je jejím tělem (kolik jen povídek nese jeho jména 
a v jak barevné paletě mu složil malířský hold!), vědění 
o přírodě místo záliby v historii. Didaktičnost? Ano. Ta, co respektuje prožitou zkušenost a ví, že „vyučovat je mnohem snazší než vychovávat". Jak je to prosté!

Stifter klamal i tělem, respektive tváří. Důstojný měšťan, řeknete si při pohledu na masivní obličej lemovaný licousy. Kdo za jeho neproniknutelností zahlédne nenaplněný příběh lásky k Fanny Greiplové, bolestně fádní manželství bez dětí, pochyby 
o vlastním místě v životě, doteky smrti od dětských let až po ten poslední, s břitvou ve vlastní ruce? Také Šumava se vždy majestátně rozmlčí po zásazích živlů i lidí. Adalbert Stifter ji celým svým životem následoval jako poutník s vidoucíma očima.

DAGMAR BLÜMLOVÁ
Autorka přednáší na FF JU

Adalbert Stiftter na kresbě J. M. Kaisera kolem roku 1850.

Kdo byl… Adalbert Stifter

Spisovatel, malíř a pedagog. Narodil se 23. října 1805 v Horní Plané. Chodil do latinské školy benediktinů v Kremsmünsteru. 
V tomto období, které později popsal jako nejkrásnější ze svého života, se v něm rodí cit pro přírodu a umění. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Působil jako učitel i školní inspektor. Zemřel 28. ledna 1868 v Linci. V Horní Plané je památník v jeho rodném domě.

Jeho stěžejní prací je třídílný historický román Vítek (1867) 
o zakladateli rodu Vítkovců. Z povídek je nejznámější soubor Pestré kameny, v níž figuruje 
i povídka Horský křišťál, příběh dvou dětí, které na Štědrý den zabloudí v horách ve vánici. Povídku zfilmoval Josef Vilsmaier. Z díla stojí za pozornost i studie Z kroniky našeho rodu a Brigitta, pro děti napsal Pohádky, pověsti a legendy, v nichž vycházel z vyprávění svého dědečka. V roce 2005 vydalo nakladatelství Vitalis sebrané spisy v pěti svazcích, vybraná díla přeložil do češtiny Hanuš Karlach. 

Autor: Redakce

29.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Juraj Chmiel
3

Velvyslanec Chmiel vysoudil přes dvě stě tisíc korun. Stíhán byl neprávem

Ponorka A.R.A. San Juan
AKTUALIZOVÁNO
1 4

Bouchání do stěny. Námořnictvo možná zachytilo ztracenou ponorku

Mají se stavět mešity? Kandidáti odpovídali na 30 otázek ANO/NE, podívejte se

/VIDEO/ Víte, kdo má zbrojní průkaz, kdo podporuje stavbu mešit v Česku nebo který uchazeč o Hrad chce přijmout euro? Celkem na 30 otázek odpovídali prezidentští kandidáti Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Michal Horáček, Vratislav Kulhánek, Jiří Hynek a Mirek Topolánek při cestě prezidentským vlakem. Prohlédněte si galerii, jak se vyjádřili k jednotlivým tématům.

Nová Sněmovna odstartovala: Poslanci se hádali o imunitní výbor

Zákonodárci vzešlí z říjnových voleb dnes složili slib a poprvé zasedli do poslaneckých lavic. Hladký průběh jednání se ale zadrhl na návrhu počtu členů mandátového a imunitního výboru (MIV).  

Blázni, nebo hrdinové? Názory mladých Japonců na piloty kamikaze se různí

Za druhé světové války tisíce japonských dobrovolníků narukovaly k pilotům kamikaze. Ti se pak s letadly plnými výbušnin vrhali střemhlav na spojenecké lodě. Současná anketa britské stanice BBC ukazuje, že díky vlivu nacionalistů se sebevražední letci v očích nové generace opět stávají hrdiny.

Opravdu nejde o vtip: londýnské autobusy by mohly jezdit na kávu

Americká stanice CNN přišla se zdánlivě úsměvnou zprávou. Známé dvoupatrové autobusy v Londýně možná už brzy budou jezdit na nové biopalivo, jehož základní složkou je kávový olej.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT