S herečkou Annou Geislerovou jsme hovořily o patronátu nad kalendářem Adolfa Ziky, skrytém sebevědomí a kráse zralých žen…

Kalendář s fotografiemi žen pohybujících se mimo modeling je relativně unikátní projekt. Vnímáte to jako začátek určitého trendu, nebo myslíte, že jde o ojedinělý jev ze strany fotografů, kteří se tentokrát rozhodli objevit krásu zralých (v tomto případě navíc veřejnosti neznámých) žen?

Myslím, že by nebylo špatné, kdyby to byl začátek trendu. Jsme malý trh a známých tváří si asi všichni užili ažaž. Mluvím sice sama proti sobě, ale já se vlastně focení kalendáře účastním asi poprvé. A to i proto, že se mi ten nápad opravdu líbí.

Fotografie vzniknou s dvanácti ženami ve věku 30-45 let. Což je věková kategorie, která už tak běžně nebývá objektem fotografů. Před deseti dvaceti lety by se podobného projektu možná její zástupkyně bály zúčastnit. Myslíte si, že jsou dnešní Češky odvážnější a že mají větší sebevědomí než dřív?

Spíš si myslím, že nedostávají příležitost své sebevědomí projevit. Ale když si uvědomíte, že momentálně jsou na vrcholu svých sil tak krásné ženy jako třeba Halle Berryová, Julianne Mooreová a další, jsou to vlastně všechno právě ženy nad čtyřicet let. U nás je takhle krásná Ivana Chýlková, Chantal Poullain a vyloženým úkazem je třeba Jana Švandová. Obdiv. A těch, o kterých nevíme, musí být řada! Těším se, až je v kalendáři objevíte.

Díky své profesi hodně cestujete. Jaké jsou podle vás Češky ve srovnání třeba s Francouzkami, Italkami nebo Angličankami? Jsou něčím typické?

Já nerada generalizuju. Fakt je ten, že pro nás Čechy – a to muže i ženy – je typická taková ta naše nevrlost a negace. A to lidem ubírá na kráse. A pak si taky Češky potrpí na praktičnost. Což je sice moudré, ale ne slušivé. Ženy by měly být k sobě laskavější a samy se rozmazlovat.

Mimochodem, jak byste vy sama definovala ženskou krásu? Čím vás jako ženu jiná žena dokáže zaujmout?

Asi sebevědomím. Nemyslím tím okázalým, nabubřelým, ale tím, že se zkrátka dokáže vidět a snášet taková, jaká je, a není v žádné křeči. Nemá na obličeji a rukou plastickou chirurgií napsáno „Bojím se zestárnout!". Opovrhuju i make-upem, protože není z přírody. Zajímá mě chytrá, přirozená a nekřečovitá péče, která je vidět. Vlastní styl. A úsměv.

Adolf Zika je autorem několika celovečerních dokumentů, mnoha televizních reklam, ale hlavně fotografických knih a jeho černobílé umělecké kalendáře patří k nejprodávanějším v ČR. Měla jste s ním již možnost spolupracovat jako s fotografem, nebo se potkáváte poprvé?

Potkáváme se poprvé a jeho fotografie mě opravdu zaujaly. Černobíle se už moc často nefotí, o to je pro mě spolupráce zajímavější. Fakt se těším.

Komu by podle vás měl být kalendář určen?

Všem, kdo jsou zvědaví na přirozenou krásu žen a dokáží se smířit s tím, že navrchu bude má tlama!

Adolf Zika dodává:

„První část akce kalendář STOCK 2014 dopadla velice úspěšně," hlásí autor projektu Adolf Zika. „Konečný stav zúčastněných se zastavil na čísle 624 uchazeček s platnou přihláškou. Číslo bylo ještě o dost větší, ale ne všechny měly v pořádku přihlášku anebo fotky. Mnohatisícový byl i přístup na stránky, z čehož plyne, že přihlásit se chtělo mnohonásobně více žen. Castingové fotky byly ale, myslím, velké síto."

kul