Projekt, k němuž psal scénář Ondřej Gabriel, vznikl v režii Ivana Zachariáše. Líčí příběh mladé ženy, jíž se po nehodě na silnici ztratí manžel. Během pátrání po něm zjišťuje, v jak nepřehledném politickém soukolí se ocitla.

A že nejde jen o vlastní čest, ale i o život. „Scénář jsem četl po kouskách, chytl mě,“ vzpomíná režisér. „Text vznikal postupně, různě se měnil. Snažili jsme se jej vybalancovat, aby bavil domácího i zahraničního diváka.“

Dobová Praha mizí

Příběh se odehrává v 80. letech v Československu a kromě StB jsou ve hře i ambasády dvou zemí a dvojí agenti. Hledat autentické lokace bylo jako u všech dobových projektů složité. „Praha je těžká, vypadá jinak než před třiceti lety, hledali jsme místa co nejméně změněná,“ líčí režisér.

„I tak bylo třeba domy a ulice upravovat, mazat graffiti, předělávat zámky.“ Výsledek působí skvěle, včetně interiérů: rámů obrazů, rádií, aut, telefonů či krabičky kakaa. „Při natáčení se mi vybavila spousta věcí z dětství,“ říká Táňa Pauhofová. „Architekti s výtvarníky odvedli báječnou práci. Bylo to celkově výjimečné natáčení. Ivan Zachariáš je velký profík. Perfekcionista, a zároveň jemný a vnímavý člověk.“

Vedle ní, Martina Hofmanna, Vladimíra Vlasáka či Martina Myšičky tu hrají i Čechokanaďan David Nykl a Angličanka Hattie Morahan.

Bojme se všech

Režisér s nimi pracoval na značkách, což prý nesli nelibě. „Když pak viděli výsledek v kině, pochopili, že to mělo smysl a vše do sebe zapadá,“ usmívá se. K finále příběhu, jak ho napsal Ondřej Gabriel, dodává: „Poměry se moc nezměnily, řekl bych. A jestli se máme dál bát Ruska? Bojme se všech.“