Koronavirus nás vykolejil a zpomalil. Mnozí to berou jako signál, že svět už tenhle zákrok potřeboval. Vnímáte to stejně?
Ano, má to některé těžko uvěřitelné rysy; na jeviště, kde jsou aktéři polarizováni spory o současnost, o budoucnost, o klima, o turismus, o znečištění způsobené člověkem se najednou snese deus ex machina a naprosto nepředvídatelným způsobem nastolí vymetenou oblohu bez letadel, prázdné ulice měst bez turistů i domácích, dýchatelné ovzduší, automobilový provoz blížící se nule, propad cen nájmů… Člověk si asi bez ohledu na své vyznání nemůže neklást nějaké otázky.

Jak s tím kdo naloží, je samozřejmě individuální. Rozhodně to vnímám jako příležitost - ke ztišení, k obrácení se k sobě, k profiltrování toho, co je skutečně v životě podstatné… což je v tom klidu zbaveném ruchů a stimulů mnohem snadnější. Někdo by dokonce mohl odvážně tvrdit, že to je příležitost, která se vyskytne jednou za sto nebo za tisíc let – zbystřit smysly, vnímat do hloubky, uvědomit si, že společnost je mnohem propojenější neuronová síť, než jsme si kdy dovedli představit.

A že ji propojují vlákna sounáležitosti, o kterých jsme vůbec netušili – obětavost pro druhé, činorodost, nasazení. Je to jako objev části mozku endorestiform nukleus australským neurologem Georgem Paxinasem; neurověda o tomto orgánu, kterým se člověk liší od všech zvířat včetně primátů, neměla vůbec tušení. Jak je možné, že ji objevil až v roce 2018? Vždyť tam musela být celých těch více než sto let, co neurověda existuje.

Změnil se teď nějak váš denní režim?
Ne nijak zásadně. Jsem OSVČ, pracuji z domova, pokud někde netlumočím. To je asi ta největší změna – úplně mi odpadla práce mimo domov a veřejná autorská vystoupení na autorských debatách, festivalech, zahraničních turné na podporu překladů mých knížek. Dřív jsem dost cestovala, s tím je teď konec. No a co? Tak mám aspoň čas se věnovat pejskovi, kterého jsme si konečně mohli pořídit.

Mnohé kulturní projekty stojí, nebo se úplně ruší, jejich aktéři bijí na poplach. Znepokojuje vás to, nebo na tom shledáváte i něco pozitivního? Nežili jsme tak trochu v nadprodukci? 
Na poplach bijí všichni – divadla, nakladatelé, hoteliéři, restauratéři… Jistě, že mě to znepokojuje, mám známé, kteří museli zavřít restaurace nebo manufakturní výrobu a ty fixní náklady je teď drtí.

Mám známé i v Itálii, kde už jde skutečně existenčně do tuhého. Na druhou stranu karanténa trvá necelý měsíc a je-li první reakcí subjektu křičet, že potřebuje pomoct, že jinak nepřežije, trochu to vzbuzuje moje obavy, zda by přežil i za normálních okolností. Máme tady takovou zažitou tradici, že z erárního krev neteče a že musím hodně křičet, abych si z něj urval co nejvíc. Mě to moc sympatické není.

Na mall.tv budete dnes ve 14 hodin číst v rámci podpory knižní produkce a zrušeného Světa knihy ukázku ze své tvorby. Co to bude?
Vybrala jsem temnou povídku Samozřejmě, že se podívala. Každý den od začátku karantény na svém Facebookovém profilu zveřejňuji jednu povídku a tato měla mezi čtenáři velký ohlas. A je čtivá, při autorském čtení je poměrně důležité udržet čtenářovu pozornost.

Zavřely se hranice a žijeme podle zákazů. Někdy je z toho člověku úzko. Jak to zvládáte?
Není mi z toho úzko, cítím, že to je potřebné. Čtu každý den zprávy z oblastí, kde vlády restrikce nepřijaly – Itálie, Španělsko, Belgie, Spojené království, USA, zejména New York – a chatuji s přáteli, které tam mám. Je to jako přes kopírák – přetížené nemocnice, vyšší počty nakažených, vyšší smrtnost, nutnost vybírat mezi pacienty, koho zachraňovat… A u nás už se epidemie dostává pod kontrolu, koeficient R se dnes pohybuje pod, restrikce se začínají uvolňovat. Na internetu existuje několik platforem, kde se statistické údaje ze všech zemí světa průběžně aktualizují. Člověk nemusí být kvantový fyzik, aby našel logické souvislosti, i když se koronavirus všichni teprve učíme.

Nebojíte se, že budeme kvůli řadě omezení, na které si mnozí začínají zvykat, po téhle krizi zase jako národ poddajnější?
Já jsem ten poslední, kdo by vůči vládě neměl výhrady, její nepřipravenost byla při vypuknutí epidemie opravdu alarmující. Žila jsem například v představě, že něco jako národní epidemiologický plán existuje stejně jako požární směrnice v každé firmě, a že je potřeba ho jen vytáhnout ze šuplíku a aktivovat veškeré zúčastněné subjekty a že pak všechno pojede jako po másle.

To podcenění přípravy bylo skutečně tristní a je mi jedno, že na tom většina evropských vlád byla ještě hůř. Ale ty výkřiky o totalitě, zavírání hranic a omezování lidských práv mi připadají uhozené. Jistě, situace některým aktérům u moci nahrává při prosazování vlastních zájmů, eliminaci konkurence, korupci. A opozice by je za to měla klepnout přes prsty.

Živí vás překlady. Nemáte strach, že otřes knižním oborem vám vezme práci? 
Knihy překládám spíš výjimečně, i když nedávno jsem zrovna překlad jedné báječné knihy (jmenuje se Cirkadiánní kód) dokončila. Je pravda, že teď nakladatelé veškeré další aktivity utlumili nebo zcela zařízli a je to napjaté.

Třeba můj italský nakladatel Miraggi má připravené tři verze edičního plánu podle toho, jak se situace bude vyvíjet. Co se týče překladů, já spíš dělám komerční věci; tam objem zakázek dlouhodobě klesá, bez ohledu na epidemie.

Inspiruje vás tenhle mezičas k nějakému psaní?
Autor, který náboj současné situace nevyužije, si snad ani psaní nezaslouží. Tolik bezprecedentní inspirace, tolik existenciálních dilemat, tolik zvláštních, hlubokých snů – dokonce už ten fenomén má vlastní hashtag #pandemicdreams, lidem po celém světě se zdají sny, jejichž ústředním tématem je ohrožení. Zdá se mi přirozené, že to bude chvíli trvat, než si ty texty najdou cestu ven, měly by jít z velké hloubky, tak to nebude hned. Ale těším se na to.

A vaše téma?
Za sebe nikdy nedokážu predikovat, kdy a o čem napíšu další knihu, vlastně ani nedokážu popsat, jak ve mně ty texty vznikají, někdy to trvá dlouho a rychle to pak napíšu, jindy naopak. Takže větší text zatím nikoliv, i když už jsem od začátku karantény napsala tři povídky – jednu pro Třinec, jednu pro povídkovou sbírku Spisovatelé proti COVIDu-19, to bylo rozpracování jedné mikropovídky o ostrově, který se marně brání morové epidemii, a jednu, která byla volným pokračováním snu - a nějaké další publicistické texty. Ale to jsou jen drobnosti.