Některá z děl, jež s manželem Janem pořídili během života v USA, připomíná už několik týdnů výstava v Museu Kam-pa. Nechybí červená socha Karla Nepraše s klikou Račte točit, Židle Magdaleny Jetelové, proslulá tím, že ji roku 2002 vzala velká voda a odnesla z Kampy až do Vraňan nad Vltavou ani Kolářovo oblíbené téma: Jablko. Zítra tu na její počest bude šumět sekt a pršet gratulace.

V neděli se totiž mecenáška inspirující svým přístupem k umění dožije sta let. Oslava na Kampě tak završí celoroční cyklus akcí Století Medy Mládkové.

Mezi dvěma světy

Dům ve Washingtonu, kde žila se svým mužem od 60. let a jen občas se vracela do Čech, byl vyhlášeným místem pro setkávání umělců, intelektuálů a dalších výrazných osobností. A také klíčovým mostem propojujícím svět za železnou oponou s kulturním západem.

Interiér domu proměnila díky citlivému spojení umění, architektury, módy a zeleně v jedinečný prostor. Nahlédnout do jeho nitra, schodiště, k bazénu a hlavně prostorné jídelny můžeme skrze fotografie na zmíněné výstavě na Kampě.

Skleněná věž

Osvícená sběratelka také vydávala výtvarné publikace a pořádala výstavy – stála například za první americkou expozicí Jiřího Koláře v New Yorku (1969) nebo Františka Kupky tamtéž (1975).

Měla cit pro osobité autory a pro prostor, ostatně díky ní ožily chátrající trosky Sovových mlýnů, kterých se po návratu do Prahy po smrti manžela (1989) ujala. Proměnila je ve velkorysou galerii, kde umístila svou moderní sbírku v hodnotě 380 milionů korun. Nebyl to snadný boj, Meda se v průběhu prací rozhodla pro moderní dominantu starého objektu a předložila návrh výtvarníka Mariana Karla – skleněný hranol, který rozevlátě uzavíral schodišťovou věž. A vzbudila velké vášně.

Klacky pod nohy

Proti originální věži se ostře postavili místní, zejména Klub Za starou Prahu, který neváhal použít všech zákonných prostředků, takže spor dlouhý čas brzdil celou rekonstrukci. Zamítavý postoj měli památkáři a vědecká rada ministerstva kultury. Konflikt ale nakonec ve prospěch originálního nápadu rozsekl tehdejší ministr kultury Pavel Dostál.

„Dost mě zlobí, když se dozvídám, že při opravě Sovových mlýnů se paní Mládkové vetují zásadní věci kvůli pitomostem. Každopádně se budu angažovat, aby jí památkáři přestali házet klacky pod nohy,“ vyjádřil se pregnantně v médiích.

Krásné století

Díky tomu máme Sovovy mlýny takové, jak je už přes patnáct let známe. S jednou z nejvýznamnějších sbírek středoevropského umění. A skleněnou dominantu obdivují dnes domácí i zahraniční turisté.

Kauza „věž“ je tak trochu symbolická i pro život paní Medy. Její soukromé století se neobešlo bez jizev – zasáhl do něj rok 1948, normalizace 70. let, zákaz vstupu do Československa v půli let osmdesátých. První termín otevření Musea Kampa zhatily povodně roku 2002.

Meda Mládková to vše ustála se ctí. Za svým krušným i krásným stoletím se může ohlédnout bez obav.

Meda pro Medu:
Tatiana Vilhelmová, Meda ve stejnojmenné divadelní inscenaci v Museu Kampa: „Co bych popřála paní Medě Mládkové? - Klid. Během svého života ho moc nezažila. Tak aspoň teď ke stovce.“