V úterý 4. února uplyne 200 let od narození jedné z největších postav české literatury a kultury vůbec. Božena Němcová, literátka s tajemným původem a krutým osudem, jenž z ní udělal symbol odporu proti rakouské a jakékoliv jiné nadvládě.

Děravé teorie

Je tolik způsobů, jimiž se dá vytěžit její fenomén v dobrém i zlém. Často se setkáváme s přílišnou adorací této první emancipované české spisovatelky, ale i s opačným extrémem, který podtrhuje její údajnou rozevlátost a nepřístojné choutky. Jako kdyby nestačilo přiznat jí zásluhy, které už na počátku 20. století takto pojmenoval její dvorní životopisec Václav Tille:

„Němcová první nadobro překonala papírový a knižní styl, vyrostlý z čtení i ze zápasu se slovním výrazem, a stvořila poetickou prózu z živého slova. A Babička je slovo živé, pronesené v době hlubokého ticha české literatury.“

Naše paní Božena Němcová:

Tou dobou je míněna osmiletá éra neoabsolutismu, nastoleného v českých zemích rakouským ministrem vnitra Alexanderem Bachem. Bachovský absolutismus plynule navazoval na ten starší, Metternichův, a velice účinně lámal zbytky charakterů ponížených obyvatel. A protože Čechové jsou, jací jsou, k propracované síti rakouské tajné policie přidali ve všeobecné atmosféře strachu vydatnou dávku udání z vlastních řad.

V tomto klimatu se snažila žít a tvořit Božena Němcová. Na svět přišla jako Barbora (Barbara) Novotná ve Vídni, časem získala příjmení svého nevlastního otce Pankel. Byla nemanželské dítě a pátrání po identitě jejích pravých rodičů nekončí ani po dvou staletích.

Někteří například zastávají názor, že by mohlo jít o dceru mladší sestry vévodkyně Kateřiny Zaháňské, což je jméno, k němuž se Němcová ve svém díle i životě vědomě vztahovala. Zatím ale každá z teorií ztroskotala. Ať tak či tak, k tomu, aby si autorka Babičky vydobyla jméno, nikoho dalšího nepotřebovala. Téměř okamžitě se stala pojmem pro své lpění na pokud možno svobodné literární tvorbě a novinařině, neboť její črty z Domažlicka či Slovenska jsou vlastně první reportáže.

Navzdory všemu

Na jedné straně touha prosadit se navzdory všemu jako spisovatelka. Na straně druhé starost o děti, finanční nouze, podlomené zdraví a marné odrážení pomluv těch, kteří si mysleli, bůhvíjak si Němcová užívá s mladými milenci, když zatím horko těžko sháněla každý krejcar a bojovala se závažnými neduhy. Spirálu zla završily hádky s manželem Josefem Němcem, na kterého dějiny také naházely spoustu bláta. Rozšířená verze jeho příběhu zní, že to byl násilník a sobec, jenž nechal nemocnou manželku „ve štychu“. Inu, tak černobílé to nebylo.

Průkopnice české moderní prózy mohla zřejmě udělat i jiná rozhodnutí a volit jiné cesty. Nicméně se tak nestalo. Zemřela v naprosté bídě krátce před svými 42. narozeninami. O to déle však trvá její život po životě, který čítá desítky knih a filmů podle osudů „naší paní Boženy Němcové“.