To jsme ještě netušili, že ve čtvrtek se pan ministr dopustí další zvůle. A posune Fajtův nástup na 1. červenec.

Oficiálně jste se prý na tom 
s panem ministrem dohodl. Bylo to vskutku tak?
Ne. Takto to prezentuje Jiří Balvín v médiích. Ale dohoda bývá dvoustranná, ne? A na schůzce, kterou vyvolal pan ministr, jsem byl postaven před hotovou věc. Že odklad bude užitečný a že se mi bude lépe jednat už s novým ministrem kultury. Tak jsem to musel respektovat.

Není nad to vám to před nástupem pořádně osladit…
Ano, vnímám to jako negativní signál. Měl jsem připravený úzký tým lidí, které chci do galerie přivést. Netuším, zda všichni budou ochotni z nejrůznějších pracovních důvodů čekat do začátku léta.

A vy? Vrátíte se zatím na univerzitu do Berlína?
Beru to jako vymezený čas. Co na to řeknou v mém berlínském působišti, nevím. Už jsem se tam ke konci roku rozloučil. Myslím, že užasnou. Něco takového tam neznají.

Jiří Fajt.

Co je podle vás reálným důvodem? Vaší už tak křehkou důvěrou v ministerstvo to otřáslo, ne?
Existují lidé, kteří se již tři roky snaží ovlivnit dění v Národní galerii. Jejich hlásnou troubou jsou dva bulvární internetové portály. Pomlouvačná kampaň založená na vylhaných konstrukcích mě nechávala v klidu, neměl jsem potřebu ani náladu to řešit. Když jsem se ale dozvěděl o jejich napojení na NG, potažmo na zmíněnou komisi, zneklidněl jsem. To je už komplot… V srpnu jsem se s panem ministrem dohodl na určitých krocích směřujících k převzetí funkce, prvním byl vznik tzv. garanční rady NG, druhým zažádat po seznámení se s ekonomickou situací 
v NG ministerstvo o zadání vyspecifikovaných auditů. Stalo se. Ani jeden z domluvených kroků ale pan ministr nesplnil. Naopak, jmenoval kontroverzní komisi a teď odsunul můj nástup. Ano, mé rozčarování je veliké.

Možná zmíněným lidem vadíte 
v jejich dosavadních aktivitách…
Nepochybně. Začínám se pohybovat v terénu, kde jsem určitými lidmi nerad viděn. Zjevně existuje obava, abych nerozkryl aktivity a klientelistické vazby, jež mají zůstat utajeny.

Kde se tito lidé vzali?
Bohužel se rekrutují také 
z okolí nynějšího dočasného vedení galerie.

Máte na mysli prozatímního šéfa Víta Vlnase?
Netroufnu si to jmenovitě konkretizovat, ale je zjevné, že na vysoké funkcionáře dnešního vedení galerie jsou napojeni. Od letošního září se galerii hodně věnuji, i když jsem v daném čase nemohl nikterak proniknout do detailů. Od ministerstva jsem získal jen část informací, 
o něž jsem žádal, abych mohl přesněji posoudit ekonomické a vnitřní či vnější vztahy NG. Už s dnešními informacemi však lze říct, že instituce není v záviděníhodném stavu. Existují dokonce indicie o nehospodárnosti nebo klientelisticko-lobbistickém ovlivňování smluvních vztahů za nestandardních podmínek. To člověkem otřese.

Co byste řekl o práci vašeho předchůdce Vladimíra Rösela?
Myslím, že některé věci se za něj daly do pohybu. Třeba výstava Františka Kupky, byť její zpřístupnění v Salmovském paláci nebylo šťastné, neboť tento klasicistní činžák s malými pokojíky není pro velkolepé Kupkovy abstraktní kompozice vhodný. Ale šlo o vykročení správným směrem. Nevýhodou kolegy Rösela však bylo, že se dostal do kleští jisté setrvačnosti a myšlenkové konzervativnosti galerijního prostředí. Sám o tom mluvil, když jsme se nedávno potkali na Ceně Jindřicha Chalupeckého. Těžko snášel zbytnělé galerijní struktury, nenašel však podporu ani odhodlání k jejich narušení. Letitým problémem NG je také absentující vnímání jasných hranic mezi komerční a veřejnou sférou. Přitom nejde o to, že by galerie neměla spolupracovat s privátním sektorem. Naopak! Musí ale být jasně definován veřejný zájem hájený galerií. A to není.

Rozbít zkamenělé struktury je to nejtěžší. Máte představu, kudy do toho?
Ano, tyto instituce jsou jako těžké parníky. A otočit 
s nimi není vůbec snadné. Když pohnete kormidlem, ještě to neznamená, že loď zareaguje, setrvačnost je totiž značná. Základem je mít kvalitní a spolehlivé lidi, o které se opřete. A ty mám. V NG je třeba přebudovat vrcholový management a do kurátorské oblasti vnést svěží vítr; postrádám zde větší kreativitu a angažovanost. Na druhou stranu se nedivím, neboť kurátoři nepracují zrovna za optimálních podmínek. Některé nové si také samozřejmě s sebou přivedu.

Jiří Fajt.

Chystáte se propouštět?
To je vždy záležitostí čitelné a objektivně obhajitelné personální politiky. Jisté ale je, že pokud přijdou noví lidé, tak ti, kteří budou neflexibilní k novým úkolům, budou muset galerii opustit.

Jaké budou vaše další kroky?
S překvapením jsem zjistil, že galerie funguje podle značně zastaralého organizačního řádu z roku 1997. Ten má dnes již desítky dodatků, v nichž se přestanete záhy orientovat. Netušil jsem, že žádný z předchozích ředitelů neudělal nový, který by odpovídal aktuálním potřebám. Takže vypracujeme urychleně nový. Čeká nás také diskuze o prezentační strategii galerie s dvěma hlavními akcenty: vlastní sbírky a krátkodobé výstavy.

Krátkodobé výstavy mají myslím ještě rezervy. Kromě Kupky si nevybavuji expozici s potenciálem přitáhnout i zahraniční zájemce. Byť chápu, že je to věc peněz.
Ale ona to není jen věc peněz. Kromě kurátorské invence hrají podstatnou roli kontakty a vposledku i vlastní náročnost vedení. Dostal jsem výstavní plán galerie na příští rok a musím říct, že takovou bezradnost jsem skutečně nečekal. Neobsahuje žádné vlastní výstavy, které by měly silnější návštěvnický potenciál. Což jen potvrzuje to, o čem jsme právě mluvili: absenci kreativity. Náprava bude trvat pár let, takže příští rok zůstane zhruba tak, jak byl stávajícím vedením připraven. Mám ale náměty na výstavy, které snad v budoucnu přinesou Národní galerii větší prestiž doma i v zahraničí.

Například?
V programu středověkého a renesančního umění bych rád představil společně s jedním americkým muzeem tvorbu tzv. Podunajské školy, tj. expresivní umění 1. poloviny 16. století, které bylo koncentrováno v podunajské oblasti – proto ten název. U nás je silně zastoupen jeden z jeho vrcholných představitelů, anonymní řezbář monografista IP, který v Česku zanechal řadu významných památek; jeho mistrovským dílem je např. oltářní retábl sv. Jana Křtitele v pražském kostele Panny Marie před Týnem. V roce 2016 si připomeneme 700. výročí narození Karla IV. a samozřejmě NG u toho nesmí chybět. Již dnes se schází mezinárodní tým, který koncipuje téma výstavy, jejíž těžiště bude - na rozdíl od poslední karlovské výstavy - Karel jako císař Svaté Říše římské. Představíme tak v tomto kontextu mnohdy neznámé památky nacházející se především mimo české hranice. Ve spolupráci s Vídní uvažujeme o výstavě Hanse Malera, významného portrétisty 16. století a dvorního malíře habsburského císařského dvora.

A z těch veřejnosti známějších jmen?
Jistě zaujme výstava Edvarda Muncha, na které pracujeme s kolegy z Munchova muzea v Oslu a dalšími z Polska a Německa. Pevně věřím, že se do Prahy podaří dovést i Munchův nejslavnější obraz Výkřik, který zde byl poprvé a naposledy vystaven v roce 1905. Rád bych společně s vídeňskými kolegy připravil výstavu Egona Schieleho, jehož české období dosud nebylo v úplnosti představeno. A osobně se moc těším na německého Gerharda Richtera, malíře narozeného v Drážďanech, který po emigraci září na nebi současné světové umělecké scény. Z jeho pestré tvorby mohou lidé nejspíše znát slavné okno v katedrále 
v Kolíně nad Rýnem, fascinující abstraktní kompozici složenou z obrovského množství barevných čtverečků.

Za klíčové považujete kontakty a lidi. Nezanedbatelné jsou ale 
i peníze. Výše státního příspěvku pro Národní galerii se od roku 1997 nezměnila, to není moc povzbuzující…
Ne, to není. Je ale třeba začít živý dialog s politickou reprezentací, s příslušnými státními úřady a přicházet 
s pádnými argumenty. 
A v tomto smyslu jsem už první kroky učinil. Přitom by nemělo jít o nesystémová řešení, ale spíše o nalezení priorit státní kulturní politiky.

Ministr kultury nebývá poslední dobou v bitvě o peníze zrovna úspěšný. Galerii by asi víc prospělo, kdybyste sem tam zašel na pivo s ministrem financí…
No, i něco podobného bych si dokázal představit. Ale jak jsem říkal, uvítal bych spíše systémovější přístup – už proto, že dávám přednost vínu…

Kolik dostává galerie od státu 
a o kolik vyšší by podle vás měl příspěvek být?
Od 90. let 20. století se pohybuje plus minus na 200 – 220 milionech korun. Galerie žije na vnitřní dluh, energie 
a další služby se za poslední desetiletí zvedly více než dvojnásobně. Jejich financování je dnes možné pouze na úkor pravidelné péče o budovy a sbírkových akvizic. NG by dle mých předběžných odhadů potřebovala alespoň 
o padesát milionů více, moji předchůdci tento dluh vyčíslili na ještě vyšší částku. A to nezmiňuji finanční zdroje na zajištění vlastního programu galerie. Pokud se ale stát bude příkladně starat o svůj majetek, tj. budovy a sbírky, postarám se já o výstavy, knihy a další program z privátních zdrojů.

V jednom z rozhovorů jste zmínil fakt, že Národní galerii chybí silné, reprezentativní sídlo. Jaký ze stávajících objektů byste za ně považoval?
Řeknete-li Metropolitní muzeum v New Yorku, vybaví se vám hned jeho monumentální sloupová fasáda na Páté Avenue. Národní galerie však neměla to štěstí, že by pro ni byla postavena zvláštní budova. Lidé si ji často pletou s Národním muzeem na Václavském náměstí. Největší a patrně i neznámější budovou je Veletržní palác. Ten však zároveň představuje největší zátěž - má neúměrně vysoké provozní náklady a zastaralé inženýrské sítě. Jeho kompletní repase je nezbytná a bude hodně drahá. Anebo zvážit, zda by galerie nemohla získat novou moderní budovu. Ideálním řešením je samozřejmě druhá varianta.

Při vší úctě, po odysee s chobotnicí Jana Kaplického bych o úspěchu pochybovala.
Máte pravdu, s podobnými úvahami jsou u nás negativní zkušenosti. Dnes se ale mění společensko-politické klima, proč toho nevyužít a nezkusit podpořit jedno velkorysé gesto směrem ke kulturní veřejnosti doma i v zahraničí? Proč by neměla Česká republika tímto krokem jasně deklarovat programový zájem na podpoře kulturního dědictví a živého umění? Na tomto poli se skutečně máme čím chlubit! V důsledku pak jde o čistě kulturně-politické rozhodnutí, mou povinností bude předkládat kvalifikované argumenty pro i proti.

Pro plnění vaší koncepce potřebujete podporu zřizovatele. Čeští ministři kultury ale nekompetentními zásahy šéfům příspěvkových organizací práci spíše komplikují. To je realita. Budete mít páky to změnit?
Věřím, že v krátkodobém horizontu bude zřízena ona garanční rada, která pomůže do jisté míry objektivizovat podmínky, za jakých lze ředitele odvolat. Na západ od našich hranic je jediným důvodem k tomuto kroku jen trestně-právní postih. To ale nesmí být jedinou náplní. Chci věřit, že s novým ministrem kultury nové vlády najdeme společnou řeč.

Vy jste zkrátka optimista.
A co jiného mi zbývá? Národní galerii vnímám jako profesní výzvu: pokud chceme ve světě uspět, musíme se naučit otevřenosti a umění trpělivě naslouchat druhému…

Jiří Fajt.Kdo je… Jiří Fajt (1960)* Historik umění, bývalý ředitel Starých sbírek Národní galerie.

* Přednáší na univerzitě v Praze a Berlíně. Autor řady expozic a výstav, mj. Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV. (Praha 1997-98), Karel IV., císař z Boží milosti (New York, Praha 2005-06) či Europa Jagellonica 1386-1572 (Kutná Hora, Varšava 2012-13, Potsdam 2013).

* Zabývá se středověkým a raně novověkým výtvarným uměním a architekturou především střední a středovýchodní Evropy.

* Jeho koníčkem je basketbal, lyžování, lov ryb a alsaský ryzlink.