Bronz pro krimi slavné švédské dvojice, publikující pod jménem Lars Kepler, Zrcadlový muž potvrzuje, že tento žánr u čtenářů stále rezonuje. V příběhu brutální vraždy mladé dívky hraje klíčovou roli svědek, jehož chorá paměť odmítá vydat pravdu, a vrací se autorova oblíbená postava hypnotizéra. Mezi dalšími knihami v první desítce najdeme také Myšlenky za volantem, jichž se dopustil známý moderátor a hudebník Marek Eben a Normální lidi od Sally Rooneyové.

Druhá pětice knih potvrzuje, o čem lidé v době karantény přemýšlejí a čím se zaměstnávají. Úspěch u čtenářů měla publikace Mámy hubnou s námi: V pohodlí domova z pera Karolíny Katchaba Hrubešové a Svatopluka Vobejdy, Kniha o tichu autora Josefa Formánka a opulentní návrat Petra Čorneje k husitské historii Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka. Velký zájem je také o novinku Václava Cílka Jak přejít řeku – zamyšlení nad situací, v níž se lidstvo ocitá. Nad tím, jak málo jsme psychologicky připraveni na změnu a proč je nutné si vybudovat aktivní obranu, testující i naši schopnost kreativity.

Desátou příčku drží Šikmý kostel Karin Lednické, bestseller, jenž se těší čtenářské pozornosti delší čas. Pozoruhodná románová kronika o městě chyceném do sítě občanské války.

Krimi i Foglarovky

À propos, sítě… Také různé facebookové čtenářské skupiny potvrzují, jak náruživě se v tento chmurný podzimní čas čte. Frčí pochopitelně detektivky, krimi a fantasy, ale poptávka je i po válečných příbězích a životopisech. Pozornosti u teenagerů se těší kupříkladu Deník malého poseroutky a světe, zboř se, doporučují se i legendární Rychlé šípy od Jaroslava Foglara, o němž se v některých kruzích traduje, že už je pro mladé dávno mrtev (!). Tak není.

Čtou se domácí autoři, diskutuje se o knihách Kateřiny Tučkové, Jiřího Hájíčka, Jakuby Katalpy či Aleny Mornštajnové. A najdou se i rady – pro ty, které trápí, že noční četbou ruší blízké. Není nutno chodit do vany v koupelně, osvědčené jsou čtečky, případně „lampičky s husím krkem“ a minisvětýlka nabíjená přes USB. Pro ty, kteří sítím tak úplně neholdují, alespoň pár půvabných sdělení, s nimiž možná souznějí: „Zase jsem u čtení spořádala celou čokoládu“, „Já tu postavu miluju!“, „To mám krásnou knihovnu!“, případně „Dneska budu jenom ležet a číst.“ Hotový balzám na duše autorů, knihkupců i nakladatelů.

Lepší než prášek

Závěrem jeden malý stesk překladatele Viktora Janiše na adresu knihy Vrchol vulkánu zredigované Richardem Podaným: „Martin Šust se rozhodl vydat průřezovou sbírku povídek jednoho z nejlepších povídkářů šedesátých až devadesátých let, Harlana Ellisona…

A proč teda nejsem šťastný? Protože – doprkýnkauž! – se ta knížka nemůže prodávat. Nemůžete si ji prohlédnout v knihkupectví, nemůžete ji náhodou objevit, na storky o spisovateli, jehož múzou byla vzteklá harpyje, ale psal jako Pánbu, narazíte leda na mém profilu a na FB Arga… Podpořte nás víc než srdíčkem. Je to lepší než acylpyrin, vážně.“