Na projektu Knihovny Václava Havla, jenž vyústil v knihu Havel v Americe, je nejcennější onen pohled zvenčí. Zatímco česká veřejnost vnímá svého bývalého prezidenta často až hyperkriticky anebo mu naopak automaticky vše odpouští, Američané zvyklí diskutovat v rámci zcela opačných názorů o něm mluví s respektem, aniž by pomíjeli jeho slabé stránky.

Apolitický politik

„V mnoha směrech nebyl skvělým prezidentem, ale zabránil tak jiným lidem, aby byli prezidenty horšími. V životě jsou chvíle, kdy na sebe musíte vzít zodpovědnost za něco, k čemu se úplně dokonale nehodíte.“ Tak hodnotí Václava Havla historik a profesor Yaleovy univerzity Timothy Snyder, který se při psaní svých úvah o současném stavu Ameriky inspiroval Havlovým esejem Moc bezmocných.

O apolitičnosti tohoto nejvýznamnějšího porevolučního symbolu České republiky hovoří i další zpovídaní: od bývalé ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightové až po písničkářku Suzanne Vega, která Havlovi po jeho smrti věnovala skladbu Horizon.

Všichni ale jedním dechem vyjadřují obdiv a úctu k oběti, kterou Havel položil na oltář svého úřadu a hlavně předtím v letech normalizace, kdy systematicky konfrontoval režim, jenž ho mohl zničit.

Právě tím se americký pohled na havlovské téma liší od toho českého. „Havly dnes potřebujeme po celém světě,“ říká exprezident Bill Clinton. „Lidi, kteří by žili tak jako on, když se dostal z vězení, a pak v osmdesátých letech psal divadelní hry a připomínal lidem, že jsou lepší, než aby je režim mohl považovat za otroky, lepší, než aby bezduše podléhali svodům nejtemnějších instinktů.“

Skromná hvězda

Jednou ze záhad, ke které se respondenti často vrací, je otázka, jak tento nenápadný, introvertní a zdánlivě necharismatický člověk dokázal uhranout všechny kolem včetně amerického Kongresu. Suzanne Vega si na setkání s ním z trémy koupila nové šaty. Albrightovou okouzlil tím, že s ní chodil do jazzových klubů. A tatáž dáma vzpomíná, jak ji Havel na Bermudách ve stanici NASA odzbrojil větou: „Zeptej se jich, jestli někdy viděli mimozemšťany.“

Díky Havlově normálnosti s ním největší persony americké kultury a politiky navázaly blízký vztah. Odkaz, na který se od té doby nepodařilo nikomu navázat.