Osobnost předního odborníka na husitství Petra Čorneje charakterizuje vzácné spojení erudice a literárního talentu. Své vědomosti dokáže sdělit laikům tak, že dostanou chuť vědět o daném tématu víc. Ne náhodou zahajuje vyprávění o jihočeském Trocnově, tradičně uváděném jako rodiště hejtmana Jana Žižky, výzvou: „Udělejte si sem někdy výlet či vycházku!“

Jednooké monstrum

Čornejovi se podařil husarský kousek: napsal práci, která i přes svůj úctyhodný rozsah (600 stránek textu a dalších 250 stran poznámek) teče, je srozumitelná a má spád. Autor nezastírá, že údajů, o které se lze opřít, je pomálu. Hlavně o době Janova mládí máme jen kusé zprávy a ty ještě relativizuje skutečnost, že takřečených Žižků běhalo po českém území víc než dost.

Tvůrci a účastníci desátého pokračování televizní taneční soutěže StarDance na tiskové konferenci 10. září 2019 v Praze
Desátý ročník StarDance je u konce. Zvítězila herečka Khek Kubařová

Žižkovu přízvisku (ve středověku se tak u nás označovali jednoocí lidé, etymologie však připouští i jiné výklady) se Čornej věnuje stejně důkladně jako všem ostatním záhadám, které se husitství týkají. Konstatuje, že nemohlo jít o jméno dehones-tující, neboť ho Žižka hrdě používal na rozdíl od jeho druhů ve zbrani Jana Hvězdy z Vícemilic a Jana z Bezdědic, kteří si své přezdívky Bzdinka a Řitka rozhodně za rámeček nedali.

Na druhé straně Čornej po-ukazuje na stigma lidí s tělesným postižením či viditelným zraněním, kteří byli v duchu středověké literatury považováni za zrůdy. To pak umožnilo pronásledovatelům „kacířů“ včetně pozdějšího papeže Pia II., aby husitského vůdce programově označili za monstrum.

Obzvláště zajímavé v Čornejově knize jsou kapitoly zkoumající období od konce osmdesátých let 14. století do počátku století patnáctého. V těchto letech jako by se po Žižkovi slehla zem a přesto se dá při zevrubném čtení dokumentů, jako je Popravčí kniha pánů z Rožmberka (jakási obdoba moderních policejních kartoték), dospět k mnoha důležitým závěrům. Tato etapa Žižkovy dráhy se nehodila do komunistického obrazu pokrokového válečníka, a proto jsme o ní až do sametové revoluce nic moc nevěděli. Teď už je jasné, že obr tyčící se v bronzovém provedení na pražském vrchu Vítkov během svých mladých let vesele kradl, loupil, přepadal a zabíjel.

Smrt za smrt

Patřil do bojové družiny Matěje Vůdce, jež se nechala najímat vlivnými šlechtický-mi rody. Těm pomáhala jak s odstraňováním protivníků, tak se získáváním strategicky výhodných hradů i měst či s nelegálním získáváním proviantu a jiného zboží. Málokdy tito lidé operovali na kupeckých trasách bez zadání. Ale v hubených časech, kdy neměli „zakázku“, se samozřejmě nerozpakovali přepadat na vlastní pěst.

Zpěvák Aleš Brichta
Zpěvák Brichta bude na poštovní známce. Křest proběhne na Rockových Vánocích

Petr Čornej varuje, že si dobu Žižkova zrání nesmíme idealizovat. Ve středověku panovalo pravidlo „smrt za smrt“, a Žižka přesto riskoval a vraždil brutalita, s níž posléze povede i husitské vojsko. Historik ve svém díle popisuje fascinující proměnu mordýře v hrdinu i opakované zneužití jeho kultu v novodobých dějinách. Bolševik nám o husitech lhal: ne prostý lid, ale osoby ze všech vrstev společnosti, podporované příslušníky všech stavů. Žižkovo fanatické hledání spásy je potom něco, co si v sobě každý čtenář musí řešit sám.