Jedna vteřina v životě člověka, a všechno se může totálně zhatit. Zaujal vás ten příběh hned po prvním přečtení?

Přiznám se, že jsem při čtení scénáře šel především po figuře, kterou jsem měl ztvárnit. A ta mě zaujala hodně – Dan je člověk, který se dostane do krajní životní situace. A musí se s ní nějak poprat. Jestli se mu to povede, nebo ne, to ať posoudí divák.

Manželé Šaškovi na scénáři pracovali docela dlouho, připomínkovali jste ho pak nějak při natáčení?

S režisérem Jardou Brabcem jsme si jej samozřejmě nejdřív pečlivě prošli, což byla asi týdenní práce, a nějaké připomínky jsme vyslovili. Spíš ale souvisely s popisem vnitřního světa té které postavy.

A jsme u toho – jak těžké pro vás bylo sžít se s Danem, pochopit jeho konání, když jste sám nic podobného v reálu nezažil?

Když už se jedná o psychologické drama, musel jsem najít způsob, jak zpracovat a předat proces Danova duševního vývoje tak, aby to bylo srozumitelné. Hodně mi v tom pomohl už zmiňovaný Jarda Brabec, se kterým byla naprosto výjimečná spolupráce. Nejen v onom pročítání scénáře, ale i v promýšlení jednotlivých situací. Hlavně je u něj výborné, že spoléhá na takzvaně první jetí, které je pro něj určující. Na place to tedy vypadalo tak, že jsme si o té které scéně něco řekli a hned jsme ji začali točit – na první dobrou, co člověk dá. Taky to někdy nemusí vyjít, ale jindy to může být třeba cesta k tomu, jak onu situaci dál zpracovat. Mně tohle moc vyhovovalo.

S Mášou Málkovou, která ztvárňuje Hanu, hrajete jako o život, o který také jde. Radost se dívat…

Opravdu? Budu se muset na ten film podívat, jako celek jej vlastně ještě neznám. Sám jsem zvědavý, jaký pocit se z něj na mě přenese…

Velkou roli v něm hraje i hudební motiv – co vy a hudba?

Muziku poslouchám hrozně rád, navíc jsem dřív hrával na klavír, na kytaru, na saxofon. Ale že bych se jí dnes aktivně věnoval, tak to ne. Stále je ale důležitou součástí mého života.

Prozradíte, na čem pracujete v současné době?

Pro HBO teď točím Terapii, druhou řadu, jejímž hlavním představitelem je Karel Roden. Někdy před týdnem jsme absolvovali první natáčecí den, bude to projekt na celé léto. Tak na to se moc těším, půjde v něm také o takový hlubinný ponor do lidské duše…

Jak vznikl scénář?

Podnět ke vzniku scénáře našel Václav Šašek v novinách. Psalo se o dopravní nehodě, k níž došlo jednoho večera kdesi na okresní silnici vedoucí lesem. Služební octavie, kterou řídil asi třicetiletý muž (spolujezdkyní byla jeho přítelkyně), srazila asi patnáctiletého chlapce. Pokračovali v jízdě, aniž by se pokusili poskytnout zraněnému pomoc. Nevěděli, že náraz jej vymrštil tak, že přeletěl auto a jakousi bizarní hrou fyzikálních sil propadl zadním okénkem dovnitř. To zjistili až doma. Řidič všechno vyřešil tak, že se vrátil na místo nehody, chlapce se zlámanýma nohama pohodil a vrátil se domů. „Tak vypadala fakta a já jsem si (značně romanticky, jak se ukázalo) začal představovat, že mezi řidičem a jeho přítelkyní musela tahle událost něco strašně vážného vyvolat. Říkal jsem si, co by se stalo, kdyby něco podobného potkalo normální kvalitní lidi," uvádí Václav Šašek, s nímž se na scénáři opět podílela i jeho žena Věra. „Práce trvala skoro půldruhého roku, postavy a děj se měnily a vyvíjely až ke konečné verzi," doplnila.