Předchozí
1 z 3
Další

Sbírá kde co, ale na Vánoce od svých dětí, které pojmenoval po slavném fotbalistovi a klavíristovi, by chtěl jen zvířátka z kaštanů. Na charitu moc nepřispívá, raději své peníze dává potřebným přímo na ulici.  

Patříte mezi rozporuplné postavy českého showbyznysu, vyskakujete z reklam, děláte porotce v populárních soutěžích a je vás všude plno. Nemáte už medializace plné zuby?
To je asi jenom váš subjektivní pocit. Myslím, že toho ještě není moc a že všude zatím nejsem. Tak třeba v Německu mě skoro nikdo nezná a v Americe také ne. Projížděl jsem nedávno autem po dálnici a všiml si reklamy na hodinky s Davidem Beckhamem. Vidíte – ten je všude – má svůj billboard a není Čech. Výzvy tedy stále jsou. Zdaleka jsem nedosáhl toho, čeho bych ještě v showbyznysu mohl.

Část lidi vás miluje, část skřípe zuby. Pro moji maminku jste jen pán s kozou z reklamy. Nebojíte se, že po vás za chvilku neštěkne ani pes?
Po spoustě lidí nikdy v životě pes ani neštěkl, po někom jenom občas, a po jiném zase trošku více. Já to tak nevnímám, dělám prostě to, co mě baví. Nic jiného neřeším.

Máte nějakou pomyslnou hranici, za kterou byste už opravdu nešel?
Jediná hranice je můj vkus a mé přesvědčení. Klidně bych moderoval i Miss České republiky. Určitě se nebudu řídit míněním nebo názorem nějakého “všeználka” či “chytrolína”, který mi řekne, že už je mě tady dost a že bych měl ubrat či se nějak stáhnout. Tím samozřejmě nemyslím vás…

O vkusu soutěže Tvoje tvář má známý hlas by ale někdo mohl pochybovat. Sama jsem sledovala první řadu se zalíbením, protože takové klání se u nás objevilo vůbec poprvé… Teď se ale vysílá čtvrtá řada, stále vás to naplňuje?
Mě to baví stále. Jedná se o komerční pořád populárního charakteru a nečekal jsem, že bude mít až takovou sledovanost, dokonce možná jednu z největších v dějinách naší televize. A to znamená, že asi něco děláme dobře. Dokud si někdo z odpovědných osob bude myslet, že jsem pro pořad přínosem, tak tam zřejmě budu sedět dál. Samozřejmě se to nedá nijak srovnávat s vynálezem léků na zhoubnou nemoc – to je pro společnost mnohem přínosnější… Ale zase nepřepadám babičky v parku ani nepáchám jinou ošklivou činnost, takže je vše v pořádku.

Kterého z porotců máte nejraději?
Určitě Janka Ledeckého, to je můj miláček, je to inteligentní, vtipný a vyrovnaný chlapík, je radost s ním pobýt a ještě ke všemu je to výborný muzikant, který něco dokázal. Je to takový muž zlaťák.

Nadržoval by vám Janek, kdybyste se stal účinkujícím?
Určitě ano! Ale nejlépe mi je jako porotci. Nic nemusím dělat ani umět, jenom sedím a kritizuju výkony, tak jako to dělá většina lidí v životě. Samozřejmě si sem tam něco zazpívám, ale nepotřebuji, aby mě někdo hodnotil, zas takové pěvecké schopnosti nemám.

Však už jste si střihl jeden pěvecký počin ve filmu Instalatér z Tuchlovic, kde jste hrál hlavní roli.
To bylo pouze na přání pana režiséra Tomáše Vorla, udělal jsem to rád – a byl z toho letní hit. Alespoň pro mě a kámoše Albína. Ale pokud mě někdo znovu požádá, abych mu zazpíval nějaký umný kus, tak s tím problém rozhodně nemám.

Uťápnutý zrovna nejste. V jednom rozhovoru jste řekl, že se chystáte do politiky. Nechcete třeba kandidovat rovnou na prezidenta?
Opravdu jsem to říkal? Já bych toho moc nedělal, chtěl bych působit jako všeobjímající a urovnávající. Podle mě tady prezident není od toho, aby něco dělal. Měl by to být spíš takový milý a hodný chlapík, co by kolem sebe nešířil zlo.

Když se z vás tedy asi nestane politik světového formátu, jste pro mnohé alespoň úspěšným režisérem televizních reklam. U nás je nejznámější vaše reklama na banku. Máte u ní svůj účet a píšete si scénáře sám?
Účet u banky samozřejmě mám, jinak bych to nemohl přece dělat. Spolupracuju s kamarádem Pavlem Sobkem, který to všechno vymýšlí a který je v kontaktu s klientem, takže přesně zná jeho potřeby. Poté přijde s finální podobou reklamy, která je schválená, a já už tam jen dodávám legraci, aby to nebylo jen tvrdě reklamní. Ideální je, když si nějaká paní, jako je třeba vaše maminka, zapamatuje, že tam někdo nabízel levný účet.

Tulíte se tam ke koze Vlastě. Proč ne třeba lenochod – ten by se k vám hodil daleko více – jste oba tak roztomilí a chlupatí.
Chtěl jsem, aby reklama něčím zaujala a nebavilo mě tam jen tak postávat a jmenovat výhody banky. Chtěl jsem do ní zakomponovat nějaký prvek, který diváky upoutá. Chtěli jsme cvičené zvířátko, což Vlasta měla původně být, ale v tom nám trochu lhali. Vlasta si prostě někdy dělala, co chtěla. Původně měly být totiž reklamní spoty obohaceny pokaždé o jiné zvířátko – chtěl jsem tam mít krávu, koně, vránu a další, ale tolik cvičených zvířátek se ani nedalo sehnat. Nakonec se zjistilo, že ani ta koza Vlasta z Bruntálu nic neumí, pak zdomácněla a zlidověla, tak jsme ji tam prostě nechali.

Zaregistrovala jsem, že jste natáčel reklamu pro naše polské sousedy, bylo to tuším polské pivo Lech. Chutná vám více než české?

Jestli je lepší, nemůžu posoudit, neb pivu neholduju. V podstatě neholduju alkoholu jako takovému. Ale když už si mám něco alkoholického dát, tak jsou to míchané drinky. A víno také nepiji, zůstává po něm nepříjemná pachuť v ústech. Vůbec nejraději mám limonády, šťávu nebo mléko.

Nejsou reklamy nakonec přece jenom trošku nuda? Napadlo vás vrhnout se na natáčení celovečerního filmu?
Na film zatím nemám ambice, ale pokud by se naskytla nějaká zajímavá výzva, tak bych se jí rád chopil. Na tématu mi nezáleží, spíš aby mě to bavilo a bylo to v mých možnostech. Třeba na takový animovaný film nebo sci-fi bych si netroufl. Lákají mě filmy se silnými příběhy.

Vaše děti se opravdu jmenují Zlatan a Wolfgang, nebo to byl zase jeden z vašich šprýmů?
Není to žádný šprým, mají je opravdu zapsané v rodném listu a na matrice. Samozřejmě jsme jim vybrali i běžná česká jména Jan a Jiří, ať to mají v životě trošku jednodušší. Nakonec si ale sami vyberou, co se jim bude líbit víc.

Synovi říkáte Zlati, Zlatánku nebo jaké používáte zdrobněliny?
Říkám mu Granáte, což má souvislost s mým tátou. Když je někdo dobrý, tak mu říká: "Hezky, granáte!!!"

Vím, že jste se inspiroval v případě Wolfganga klavíristou a Zlatan jasně odkazuje na fotbalistu. To jste jim chtěl nějak “nalinkovat” či předurčit jejich osudy?
Jistým způsobem ano. Ještě bych chtěl jednoho syna, mohl by být módním návrhářem, proto bych mu dal jméno po slavném Francouzovi – Yves Saint-Laurentovi a klidně by mohl být gay, to k tomu jménu vlastně patří. Kdyby se mi ale narodila dcera, pak bych ji vybral typické české jméno, třeba by se mi líbila Jana.

Nechce se mi věřit, že byste své dceři dal obyčejné jméno Jana a bez předem určeného povoláni?
Ano, dal, ať se od sourozenců nějak odlišuje. Ona by jistě byla neskutečná krasavice, takže by už jménem nemusela nic dohánět.

Máte nějaké zvířátka kromě dětí?
Máme doma žížalu, vlastně je to kočka – žížala je jen jméno. Je to zlá potvora a docela dost škodí. Už je s námi ale dlouho, takže to měnit nebudeme… To už by musela hodně zlobit. Je to taková stará babička.

Jste kmotrem slůněte v pražské zoo. Chodíte za ním?
Ano, jsem kmotrem slona Maxmiliána. Já bych tam rád chodil, ale oni mě tam nechtějí pouštět. Taky na to nemám moc času, jsem totiž taky kmotrem jiných lumpů – oslice a havrana polního.

Co to obnáší být kmotrem? Přispíváte finančně či s ním slavíte narozeniny?
Zatím ode mě nikdo nic nechtěl. Samozřejmě mě zvali na narozeniny, ale neměl jsem tehdy čas se zastavit a poblahopřát. Ale poslal jsem tam velikánský fotbalový míč z proutí A údajně z něj měl Maxík největší radost. Nejdřív do něj kopnul, a potom ho zpucoval.

Přispíváte na charitu?
Občas dám někomu potřebnému peníze nebo prostě jen tak, když si o ně někdo na ulici přímo řekne. Pravidelně ale žádným organizacím nepřispívám, raději směřuji svou pomoc přímo ke konkrétnímu člověku a je mi jedno, co si za ně koupí. U různých organizací musíte počítat s tím, že za vaše příspěvky zaplatí nájem, plat ředitele i zaměstnanců, uhradí další náklady jako vodné, stočné, odvoz odpadů a teprve až jakási víceméně osekaná částka putuje tam, kam má. A to mě nebaví.

Chápu, že musí nějak fungovat, ale já se s tím neztotožňuju. Kdyby ale ode mě někdo potřeboval nehmotnou pomoc v podobě moderování, účinkování na charitativních akcích nebo abych třeba běžel pro nějakou dobrou věc, tak s tím nemám sebemenší problém a půjdu do toho.

Mohl byste mě obsadit do své nové reklamy?
Sám se teď na něco chystám, visí to ve vzduchu, ale uvidím, jak to dopadne, je to všechno docela ošidné. Je v tom totiž zainteresováno až příliš mnoho lidí. Taky to záleží na tom, jak budu mít čas a jestli se tomu mohu věnovat naplno. Uznávám pouze věci, které se dělají na 100 procent, nerad se něčemu věnuji jenom napůl. Teď jsem ale trochu pohlcen čtením životopisné knihy Hana. Podle ní bych rád něco natočil. Jedná se o velice silný a smutný příběh, ale je to krásně fotogenické. Mám v hlavě i jednu pohádku.

A kdo je hlavním hrdinou plánovaného pohádkového příběhu?
Je to obr Bolehnát, ale zatím nemá žádné kamarády. Ještě nemám zcela jasno, jak se příběh vyvine. Dalšími postavami by pak měli být karbanátek nebo stará brambora. Jména jsem ještě moc neřešil, ale brambora se bude asi jmenovat Lupínek Lupíno a karbanátek Džagaríno Džagara. Aktuálně příběh zatím skládám, původně mě oslovili z nakladatelství Europrint, abych jim napsal pohádku, ale nějak jsme nakonec přestali komunikovat. Teď jsem v čilém kontaktu s nakladatelstvím Albatros, je to takové pěkné tradiční nakladatelství, tak si říkám, že by to mohlo klapnout. Pohádka by se měla jmenovat “Jak obr Bolehnát ukradl koleje”, ne ty tramvajové ale klasické železniční a bude se to vyšetřovat. Děti totiž drama milují, tak by se jim to mohlo líbit.

Nejste úplně typický tatínek… nedokážu si představit, že byste dětem četl klasické pohádky jako je Karkulka nebo Hloupý Honza.
U nás jede hlavně Star Wars. Nově si čteme taky Čtyřlístek, tady začínáme od starších dílů. Máme rádi postavu profesora Zádrhela. Také svým dětem předčítám Mumínky od finské spisovatelky Tove Jansson.

Vidím, že jste poměrně zaneprázdněn. To máte sportovní aktivity, pracovní aktivity, děti, kdy vlastně odpočíváte?
Odpočívám třeba v rádiu Evropa 2, kde někdy zaskakuji za moderátora Leoše Mareše, a během vstupů si tam pospávám. Dneska jsem si třeba odskočil na masáž, kde jste strávil příjemnou hodinu a půl, a podařilo se mi tam usnout.

Pak jsem jel domů a po cestě jsem se zastavil ve svém oblíbeném starožitnictví, kde pro mě vždy schovávají nějaké předměty s fotbalovou tématikou, protože vědí, že to sbírám. Dneska jsem tam ulovil pouze odznáčky. Více se mi poštěstilo včera, neboť se mi podařilo sehnat luxusního fotbalistu z porcelánu a sbírám i použité kopačky. Takže jak vidíte, dokážu odpočívat každý den.

Kolik kopaček ve sbírce vlastně máte?
Momentálně jich mám asi tak 20 párů, jedny jsem ale věnoval panu Krausovi v jeho talkshow. Jednalo se o velmi vzácné kopačky, protože byly hrané, takže rozhodně mají nějakou hodnotu. Snad není Kraus tak hloupý, aby je vyhodil. Sbírám ještě etikety od piva, rumu, kovové vršky od šampaňského, pivní tácky, sportovní dresy (samozřejmě ty hrané, upocené a podepsané přímo od sportovců).

Potom taky československé papírové peníze, všechny kuriozity související s fotbalem, časopisy čtyřlístek a Dikobraz, malé knížky z edice Oko i srandovní hračky na zeď. Teď mi třeba herec Ondřej Vetchý přivezl létající jeptišky, je to malá srandovní pistolka, ze které vystřelíte jeptišku do vzduchu. Nebo taky sbírám současná umělecká díla, filmové plakáty, jež si pak věším na stěnu. Mám především sbírku českých luxusních filmových plakátů, těm já rozumím. Najdou se ale i zahraniční, samozřejmě v české edici, mezi ty nejlepší patří ty s Paulem Newmanem, Belmondem nebo třeba Godzilla.

A kam to vlastně všechno dáváte, to máte byt 50+1?
Ano, mám několik bytů, kde to umísťuji a pak se s tím těším, kochám a laskám. Zatím to nechci prodat. Všechno je to pro mě, ale předpokládám, že pak to moje děti stejně vyhodí.

Vánoce se kvapem blíží, co by vám osobně udělalo největší radost?
V tomto vás asi nepřekvapím, mým velkým přáním je, aby všichni lidi na zemi byli šťastní a měli se navzájem rádi. Ale pokud bych si mohl trochu vymýšlet, tak bych chtěl dostat třeba pomeranč se zapíchnutými hřebíčky, jež vytvářejí krásné obrazce. A když se to pak vyhodí, aspoň to nebude zabírat zbytečně místo na polici v domě. Od dětí očekávám zvířátka vyrobené z kaštánků a objetí.

Ostatní lidé mi mohou darovat třeba zlato, diamanty, náramek, řetízek nebo klidně i peníze. Ale pokud by mi někdo chtěl udělat obrovskou radost, a rozšířit mou, již tak obšírnou sbírku všemožných věcí a krámů, tak bych prosil o prvních deset dílů dětského časopisu Čtyřlístek, chybí mi totiž nečíslovaná edice. Prosím o zasílání pouze ve vynikajícím sběratelském stavu. Adresu vám ale nedám, ať je doručí do redakce Deníku a poté mi je, prosím, doručíte osobně, děkuji.

Jakub Kohák (*1974) patří mezi nejvýraznější tváře českého showbyznysu. Natočil řadu televizních reklam, hrál také ve filmech Instalatér z Tuchlovic, U mě dobrý, Čert ví proč nebo Teorie tygra. Režíroval rovněž videoklipy pro řadu českých hudebníků (Tata Bojs, David Koller, Wohnout, Anna K. aj.), účinkuje v zábavní show Tvoje tvář má známý hlas a vystupuje i v ranní show Evropy 2. Je čtyřnásobným držitelem ceny Anděl za nejlepší český videoklip. Pro nakladatelství Albatros připravuje pohádku „Jak obr Bolehnát ukradl koleje“ a rád by natočil životopisný film.

Denisa Witoszová