Před hrou čeká na děti doprovodný program, vstupné je 130/99 Kč. Na stejnou hru zve Činoherní studio tamtéž ještě také v sobotu ve stejný čas. O inscenaci více řekl sám režisér Filip Nuckolls, bývalý umělecký šéf ČS, nyní stálý host Činoherního studia.

ABY SI ZAČALY HRÁT

Jak velká radost pro vás byla nastudovat s herci domácími i přespolními právě Děti z Bullerbynu?
Velká radost. Ale nebylo to snadné, museli jsme se vyvarovat toho, abychom nesklouzli do trapnosti nebo infantilnosti. Ovšem jsem moc rád, že děláme hravou věc, za tím účelem jsem ji taky vybral. A co je zajímavé, Astrid Lindgrenová tu knížku napsala v roce 1947 proto, aby si válečné děti začaly hrát. Je zvláštní, že oproti třeba Mikulášovým patáliím, jejichž příběhy mají jasnou výstavbu povídek, jdou vždy do pointy, Děti z Bullerbynu jsou jen sled her. Ale mají svou sílu a poezii v hravosti, v návratu do dětství. Ukazují dětský svět a la Babička, ten ideální svět, který někde byl. Kde nejsou bubáci a kde jsou hodní rodiče. I když děti v Bullerbynu jsou vlastně strašně chudé.

Jste zkušený režisér, přesto: Abyste se do Dětí z Bullerbynu pustil, oslovil herce, byla k tomu potřeba svým způsobem i odvaha?
Odvaha je potřeba pro každou věc, pořád a znovu. To je jako u fotbalistů, pokaždé úplně nový zápas. Ale ne, Achab byl třeba úplně vysněný. I Jelenka Juklová, i ta je úplně jasná, ta hraje se mnou Bullerbyn i v Celetné. To byla moje první režie po škole, ale jen jako dvacetiminutová povídka do Vánočníku. Žádný celovečerák, takže se dá uznat, že toto je poprvé.

A od toho jste se odrazil?
Jo, ale tak, abych to nekopíroval (smích). To bylo jediné odražení. A stejně tak u Mikulášových patálií. V tom, jaký je princip ve vedení herců, aby hráli pro děti. Pak už záleží na nich, samozřejmě, ale v tom jistá zkušenost už byla. Takže vlastně v tom to až tak odvážné nebylo. A scénu máme abstraktní, tím pádem je všechno hra. Musí být.

Kteří lidé, herci, které jsme před Dětmi neznali, se tentokrát zapojili do hry?
Jelenku Juklovou jsme znali, a už dlouho. Nová je tu ale Marie Štípková, hraje Annu a já jsem rád, že potvrdila svoji cenu pro nejlepší herečku za minulý rok. I pro mě je radost vidět ji na jevišti, obrovská radost. Marie je skvělá, je super. A herec Kajetán Císařovic, jinak i spolužák Honzy Plouhara z ostravské konzervatoře, je na volné noze.

CHTĚLI JSME TO ŠVÉDSKÉ

Filipe, co můžete prozradit k pěkné muzice pro ústecké Děti z Bullerbynu?
Muziku psal Dan Fikejz. Spolupracuju s ním už strašně dlouho, ale kupodivu je to moje první spolupráce s ním tady v Ústí, v Činoheráku. Hodně zajímavé taky je, že Dan pracuje i ve Švédsku. Takže hodně věcí, které tam zazní, jsou jeho různé asociace a vize na až středověké nápěvy, takové ty vikingské. Chtěli jsme, byť inscenaci hrajeme v Čechách, aby se v té hudbě trošku toho švédského objevilo.

Co se Danovi nejvíc povedlo?
Podle mě úplně nejkrásnější je ta usínací; když děti usnou, pokaždé se tam objeví. Má vyjádřit švédská svítání, ta tam jsou hrozně krásná. Jsou ostrá jako břitva a Danu Fikejzovi se podařilo tu atmosféru zachytit. Napsal nám impresi švédského rána.

Co se podařilo dát do inscenace Vladimíru Čepkovi, který text dramatizoval?
My hodně pracovali v součinnosti, vlastně jako vždycky, ale vlastně možná ještě víc. A Vladimír byl tak hodný, že si na to během čtrnácti dnů sedl, my jsme ho pověřili jaké povídky má zdramatizovat. A my jsme pak jeho text rozstříhali a znovu složili, aby tvořil jistý příběh.

Promítli jste oba, vy i Vladimír Čepek, do inscenace také něco ze svého dětství?
Ta naše projekce byla už při výběru. Ani jedno slovo není naše, všechno to je Lindgrenová. Ale rozhodli jsme se dát do toho projekci toho, co nám přišlo zajímavé, třeba příběh o zubech. A já se rozhodl tam zachovat krátkou povídku o tom, jak se narodila Olemu sestřička…

FUJ, TA JE HNUSNÁ

…a byla ošklivá?
Byla. Sám mám o dva roky mladší sestru, ona se narodila dřív a byla s mámou dlouho v nemocnici. Já když ji poprvé viděl, řekl jsem: „Maminko, fuj, ta je hnusná. Pojď domů." Tak tu mám takový dotek, ale nenapsal jsem to já, napsala to Lindgrenová. A další věci se pak projektovaly při řešení nejrůznějších situací.

Donutí časem člověka divadlo ohlížet se zpátky do dětství? Anebo to zkrátka chcete mít pestré, a tak to jednou uděláte tak a podruhé zase trochu jinak?
K oblíbeným hrám dětí z Bullerbynu patřila také hra na americký západ.Zdroj: Deník/Radek Strnad I když jsem na volné noze, mám to pestré. Samozřejmě si úplně nemohu diktovat, jaké texty budu dělat, jsem takový „žoldák". Nicméně teď jsem udělal v Celetné čirou komedii a mám v Ústí Děti z Bullerbynu… Cítím, že po té krizi a tom všem, čím jsme si tu prošli, je pro mě mnohem smysluplnější dělat takovéhle věci. Taky to člověk vidí na sociálních médiích, všude po republice donedávna ještě lítal obrovský strach. Tak jsem si řekl, že by bylo dobré lidi na nějaký čas ne sice konejšit, ale toho strachu zbavovat. Ubrat na tlaku, trochu zapomenout na nějaké spory s Hradem…

Co je primární v případě Dětí z Bullerbynu? Proč dělat právě tuto inscenaci?
Primární je, že mě oslovil Jirka Trnka, šéf Činoherního studia. A já to uvítal. Myslím si totiž, že když se sem vracím, už bych neměl dělat umělecky nosné věci, které určují profil toho baráku, to už dnes má být na mladších. Takže jsme se dohodli s Jirkou Trnkou, že udělám rodinné představení. Od toho to začalo. A já jsem si vzpomněl na Děti z Bullerbynu, protože je mám rád. A dělal jsem je s velkou chutí, protože si myslím, že to tu má velký smysl, a to i s tou Lindgrenovou. Že je fajn zase přinést něco, co bude hravé. Ta hravost kdyby v nás zůstala, anebo jsme si přiznali, že v nás furt je a nemachrovali jsme, že hned bude i svět kolem nás trošku hezčí.

I SHAKESPEARE JE HRAVÝ

To ano. Ale Filipe, jak s tím jde dohromady váš další Shakespeare, Jindřich VI. č. 2?
(smích) To je stejná hravost! My jsme si s Vladimírem, už když jsme udělali Dva pány z Verony, vytýčili, že budeme každý rok dělat jednoho Shakespeara, jak on své hry psal za sebou. A dělat ho do našich šestasedmdesáti, to je taky velká hra. Už jsme domluvení na dalším Jindřichovi šestém za rok a možná na dalších pěti věcech. To je stejná hra, jen je to samozřejmě vážné téma. Ale ani Shakespeare nepsal nic úplně temného, i tohle je zábava.

Na co zve k Českému rozhlasu Sever od 23. do 28. 8. přehlídka Divadelní zahrada Ústí nad Labem Program divadelní přehlídky ústeckého Činoherního studia od úterý 23. srpna až do neděle 28. srpna na místě dost nezvyklém, v zahradě ústeckého rozhlasu, bude pestrý. Pobaví dospělé i děti, mnozí se ohlédneme až do dětství. S nadšením a s radostí.
Astrid Lindgrenová - Děti z Bullerbynu (úterý 23. 8. / 17.00)
William Shakespeare - Jindřich VI. 1. díl (středa 24. 8. / 20.00)
William Shakespeare - Jindřich VI. 2. díl (čtvrtek 25. 8. / 20.00)
Astrid Lindgren - Děti z Bullerbynu (sobota 27. 8. / 17.00)
Matúš Bukovčan -  Býk Ferdinand (neděle 28. 8. / 15.00)
William Shakespeare - Dva páni z Verony (neděle 28. 8. / 20.00)