Talent je odchylka od normálu. Tato pravda zazněla v české komedii Největší z Čechů a brněnský rodák Milan Kundera, slavící dnes devadesátiny, ji dokonale potvrzuje.

Jeho „hrdinové“ jsou velmi často vytržení ze svého normálního prostředí, násilím vystaveni extrémním podmínkám, ponížení, nutnosti odstěhovat se.

Jaké jsou jejich reakce? Nebývají smířlivé. V Žertu se Ludvík Jahn, student vyloučený z univerzity za ironický dopis, chce po letech pomstít celé společnosti na nevinné oběti. V Nesnesitelné lehkosti bytí postavy kvůli okolnostem dospívají do stadia naprostého cynismu až nihilismu. V Knize smíchu a zapomnění, sice relativně staré, ale v češtině oficiálně vydané jako poslední, Kundera tematizuje cynický smích a zapomínání jako nejdůležitější vlastnosti české společnosti.

(Ne)politický autor

Kunderův život jeho dílem prostupuje. Motivy z jeho knih lze často vysledovat v jeho vlastní biografii. Zmíněný Ludvík Jahn je jistě podobný mladému Kunderovi. Oba byli zapálení komunisté, kteří svým talentem chtěli po válce budovat lepší svět. Pozdější slavný romanopisec tak činil prvními literárními pokusy, především básnickými, které vycházely z estetiky tehdy „trendy“ socialistického realismu. Oba také byli úspěšnými studenty Kundera nejprve chodil na literární vědu a estetiku, po dvou letech přestoupil na FAMU.

Do tohoto období spadá i moment, který u mnohých Kunderovu pověst nevratně pošramotil. V roce 1950 měl Kundera na policii nahlásit západního agenta Miroslava Dvořáčka. Dobové listiny uvádějí, že oznamovatelem byl Milan Kundera, ten to ale od propuknutí této kauzy v roce 2008 popírá.

U Kundery, ostatně jako v celé společnosti, došlo k postupnému přerodu v kritika zkostnatělého komunistického zřízení. Přelomovým se pro něj stal rok 1967, kdy vystoupil na proslulém IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů. Zde přednesl úvodní příspěvek Nesamozřejmost existence českého národa, v němž kromě jiného odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové a osud české literatury označil za životně odvislý na míře duchovní svobody. Podobně jako další literáti včetně Václava Havla vstoupil na politické kolbiště, které se mu stalo osudným.

Nový domov

Kunderovi v tehdejším Československu vyšel pouze jediný román Žert, který ještě před nástupem normalizace stihl zfilmovat Jaromil Jireš. Druhou knihou vydanou „doma“ se staly Směšné lásky, populární výbor Kunderových povídek. Od roku 1970 byl ale zakázaným autorem, což vyvrcholilo jeho odchodem do Francie v roce 1975. Ta byla logickou destinací, neboť tu již vyšla Kunderova další díla včetně nového románu Život je jinde (česky se oficiálně objevil až v roce 2016).

Na rozdíl od jiných literárních souputníků, jako byl Josef Škvorecký, se Kundera v exilu nevěnoval nakladatelské činnosti. Plně se soustředil na psaní původních děl. Knihu smíchu a zapomnění, exulantskou bibli Nesnesitelná lehkost bytí a Nesmrtelnost ještě napsal česky a posléze je překládal, novější knihy již tvořil rovnou v jazyce své nové domoviny. I díky úspěchu filmové verze Nesnesitelné lehkosti bytí se pak Kundera definitivně mění v globálně úspěšného literáta.

Můžeme jízlivě poznamenat, že to se v Česku neodpouští, a Kundera má dnes mezi tuzemskými čtenáři méně fanoušků, než by si zasloužil. Jistě tomu nahrává i fakt, že na rozdíl od jiných exulantů se po sametové revoluci odmítl vrátit a při revizi jazyka svých v češtině nevydaných knih si dává snad až příliš načas (tomu se v Česku říká, že brání vydávání svých knih). To už však neplatí a většina klíčových románů v češtině oficiálně vyšla (v nakladatelství Atlantis).

Výběr z díla

Romány
Žert
Valčík na rozloučenou
Život je jinde
Kniha smíchu a zapomnění
Nesnesitelná lehkost bytí
Nesmrtelnost
Pomalost
Nevědomost
Slavnost bezvýznamnosti

Povídky
Směšné lásky 
Divadelní hry
Majitelé klíčů
Ptákovina
Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi