V prostorách křížové chodby jsou umístěny práce jedenadvacítky výtvarníků z osmi států, kteří pobývali od 11. června na Teplicku.

V ateliérech Fakulty užitého umění a designu UJEP v Dubí Bystřici, za pomoci odborníků z Českého porcelánu, kteří jim poskytovali technickou radu při glazování a pálení, vytvářeli malbou kobaltem svá díla. Odekorovali tak podle svých návrhů porcelánové desky, misky ve tvaru srdce, velké hrnky a kruhová domovní znamení.

Tradice konání sympozií v Českém porcelánu vznikla v roce 1989. Svou odlišností a pojetím jsou rozdělena na hrnková a malířská. Právě končící je hodně blízké samotné výrobní tradici porcelánky, a to onou malbou kobaltem pod glazuru. Jde o starou techniku úzce spjatou s výrobou porcelánu s cibulovým vzorem.

Jak prohlásil na setkání s umělci generální ředitel dubské porcelánky Vladimír Feix, který stál při zrodu sympozií, ukazují se tu velké možnosti využití malby kobaltem ve volném uměleckém pojetí. I tentokráte se potvrdilo, že se takto dají tvořit velice zajímavá díla a navíc díky seznámení se s touto technikou, malbě kobaltem mnozí z účastníků doslova propadli.

Příkladem může být Marie Jarkovská, Helena Shooner-Schmaus nebo J. K. Trčková, které se do Dubí rády vracejí a sympozií se už poněkolikáté zúčastnily. Sochař Miloslav Svoboda tu byl mezi „nováčky", ale chtěl by do své tvorby tuto techniku určitě zařadit a když to jen trochu půjde, pak by, jak zdůrazňoval, přijel za rok zase, v tomto případě na hrnkové sympozium.

Výstava je přístupná prostřednictvím ITC Osek za 20 Kč na osobu, děti do 140 cm zdarma každou půl hodinu mimo čas polední přestávky.

Letošní ročník přinesl několik novinek. Třeba to, že jeho účastníci poprvé bydleli v romantickém prostředí oseckého kláštera, což všichni maximálně oceňovali. Zdejší prostory pak posloužily rovněž k instalaci výstavy prací, které na sympoziu, pořádaném akciovou společností Český porcelán v Dubí, umělci z Japonska, Kanady, Velké Británie, Nizozemí, Itálie, Ruska, Bulharska a Česka vytvořili.

Výstava bude v Oseku přístupná až do 24. července. (lmax)

Představujeme některé z účastníků sympozia Tradice a možnosti 2016:

MAGDA JOCHCOVÁ
Ze Zlína přijela na dubské sympózium Magda Jochcová. Tato vsetínská rodačka, která zůstává Moravě věrná, ovšem na severu Čech „pracovně" není poprvé. Její diplomovou práci, jíž uzavřela své studium na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze v ateliérech Design a Keramika - porcelán u prof. V. Šeráka, mohli vidět návštěvníci Severočeského muzea v Liberci. Nechyběla ani před čtyřmi lety na Česko-německém výtvarném sympóziu Proudění v Řehlovicích na Ústecku.
Seznam výstav, na nichž prezentovala své práce, by byl relativně dost dlouhý, ať jde o autorské nebo společné se současnými valašskými výtvarníky.
Od ukončení studia, mezi nímž byla rovněž na stáži v Glasgow, se Magda Jochcová věnuje převážně práci s keramickou hlínou a kresbě olejovými křídami. Zajímavé jsou její mozaiky, závěsné kachle, ale stejně tak i plastiky jak do exteriérů, tak do interiérů. Však na Zlínsku, a nejenom tam, zdobí několik sídel firem, soukromé domy a zahrady.

HELENA HLUŠIČKOVÁ
Sochy, keramika, porcelán – tři domény brněnské výtvarnice Heleny Hlušičkové.HELENA HLUŠIČKOVÁ
Je absolventkou Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze, kde navštěvovala Ateliér keramiky a porcelánu vedený profesorem Václavem Šerákem. Pobývala na stáží na Duncan of Jordanstone College of Arts v Dundee ve Skotsku. Dnes žije a tvoří svá díla v moravské metropoli. Od roku 1990 vystavuje u nás i v zahraničí a účastní se domácích i mezinárodních sympózií. Od roku 2008 je členkou organizačního výboru Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni.
V plastikách Heleny Hlušičkové lze vypozorovat několik silných inspiračních zdrojů. Prvním z nich je dětský svět, svět zvířat a zvířátek, kouzelných i ztřeštěných příběhů, nečekaných uhlů pohledu, neomezené fantasie. Dalším zdrojem jsou biblické starozákonní příběhy. Archa Noemova, Jonáš a velryba. Příběhy, které lze promýšlet ze stále jiných úhlů pohledu. Příběhy známé a přesto si zachovávající tajemství. Společným rysem jejího díla je senzitivita, hra a imprese. Svou roli mezi plastikami Heleny Hlušičkové hrají ženy, ať už jde o díla „Žena Lotova" či „Králičí žena", anebo o „Ištar", „Ženu cihlovou" nebo některou z „Žen s motýly".
Na výstavě děl účastníků dubského 13. Sympózia malby na porcelán v oseckém klášteře uvidíme, zda Brňanka Helena Hlušičková zůstala svým tématům i tentokráte věrná.

DANIELA KOSOVÁ - ŠUTEKOVÁ
S předchozími výtvarnicemi má Daniela Kosová – Šuteková jedno společné, navštěvovala rovněž Ateliér keramiky a porcelánu profesova Václava Šeráka na VŠUM v Praze. Původem Bratislavčanka žije se svou rodinou v Praze, kde se také naplno věnuje umění. Zaobírá se
zejména volnou tvorbou, ve které převažují zvířecí a lidské motivy doplněné světem pohádkových bytostí. V autorčině tvorbě se setkáváme s jejím bohatým vnitřním světem plným barev, imaginárních i reálních postav. Její tvorba je plná lásky, moudrosti, harmonie a naděje.
Poprvé zavítala do Dubí, a to na Hrnkové sympózium, v roce 1991. Od té doby se sem téměř pravidelně vracívá, letošní Sympózium malby na porcelán je v pořadí jejím pátých z řady dubských setkání.

MILOSLAV SVOBODAMILOSLAV SVOBODAMarie Jarkovská
Pokud někdo pochází z historického a památkami bohatého Chebu, navíc tu žije, musí být nutně daným prostředím ovlivněn, natož – je-li to výtvarník. A tak není divu, že akademický sochař Miloslav Svoboda, jehož doménou jsou návrhy a tvorba užité i volné keramiky pro drobnou a monumentální architekturu, z těchto míst také čerpá. V rámci malby v glazuře a reliéfní keramiky je to viditelné. Třeba jeho soubor chebských čajníků je toho důkazem.
Miloslav Svoboda vystudoval VŠUM v Praze, kde navštěvoval Ateliér prof. Otto Eckerta. Vystavoval na mnoha místech u nás či v Německu, ale Chebu a Chebsku zůstává nejvíce věrný. Své práce zde představoval v Grünerově domě, Chebském muzeu, ale rovněž ve Františkánském klášteře na výstavě Pocta františkánům, kde zaujala jeho socha Františka z Assisi.
K malbě v glazuře má tento umělec velice blízko, není tedy divu, že zavítal i na 13. Sympózium malby na porcelán do Dubí.

VICTOR NIKOLAEV
O pořádný kus dál to měl do Dubí na Ústecku Victor Nikolaev, který žije v Moskvě. Je členem nejenom Moskevského svazu umělců a Ruském svazu umělců. Absolvoval moskevskou Umělecko-průmyslové akademii Stroganova, kde se zaměřil keramiku. A právě na této vysoké škole působí Victor Nikolaev od roku 2005 jako řádný profesor. Samozřejmě, že v ateliéru keramiky. Jak říka: „Keramika je pro mne tím pravím dotek umění!"
K dnešku se umělec zúčastnil třicítky výstav v Rusku i v zahraničí. Jeho práce jsou uchovány ve sbírkách v řadě muzeí v Rusku, Německu, ale třeba také v čínském městě Fuping v Muzeu keramiky.
Profesor Nikolaev pobýval na mnoha mezinárodních sympóziích, do Čech do dubské porcelánky zavítal letos coby účastník 13. Sympózia malby na porcelán ale poprvé!

MARIA MATVEEVA
Porcelán a keramika zaujaly mladou výtvarnici Mariu Matveevu, která přijela na 13. Mezinárodní sympózium malby na porcelán v Dubí z rodného Petrohradu. Je jednou z trojice ruských umělců, kteří se tu pustili do malby kobaltem pod glazuru. Maria patří k nejmladím účastníkům letošního setkání, ale současně i k těm, kteří nezapřou talent a navíc se danému oboru věnují naplno. Je absolventkou petrohradské Státní akademie umění a designu, kde se vzdělávala v oboru sklo a keramika. Své práce má zastoupené v několika muzeích umění. Do Česka přicestovala poprvé a plánuje se sem hodně brzy vrátit. Krátce se mohla projít Prahou, která ji uchvátila. Čím je ale maximálně nadšena, to je areál cicterciáckého kláštera v Oseku, kde během svého pobytu všichni účastníci sympózia našli prozatimní domov. „Už jen ten pohled do zahrady, nádherné chodby, kláštení podlaha, po níž se pomalu bojíte jít, obrazy – zkrátka skvost! To je zážitek nad zážitky a jsem velice ráda, že tu mohu v tak romantickém prostředí, které vás vnitřně obohacuje, pobývat," zdůrazňuje Maria Matveeva, jejíž práce vytvořené na dubském sympóziu budou také k vidění do 24. července v křížové chodbě oseckého kláštera.

HELENA SHOONER - SCHMAUSOVÁ
Helena Shooner-Schmausová, pravnučka slavného vynálezce Františka Křižíka, je další z výtvarnic, které se zúčastnily letošního Mezinárodního sympózia malby na porcelán v Dubí. Narodila se 12. března 1938 v Praze, kde také vyrůstala a v roce 1965 tu rovněž ukončila studia na VŠUM. Věnovala se šperkařství a její práce vzbuzovaly veliký zájem na výstavách na mnoha místech světa – ve Švédsku, Francii, Itálii, Velké Británii, ale také v Kanadě. A právě do Kanady se Helena Schmausová odstěhovala se svým manželem Huguesem Shoonerem. V Kanadě tvořila především plastiky a malbu na keramiku. Za svá díla získala mnohá ocenění, např. její betlém byste našli vystavený v Oratoriu sv. Josefa v Montrealu. Po smrti svého manžela se na počátku devadesátých let vrátila zpět do Čech. Žije a pracuje v rodinné vile v Bechyni a navíc se intenzivně věnuje charitativní práci, a to v souvislosti s Dětskou psychiatrickou nemocnicí v Opařanech.

MARIE JARKOVSKÁ
Příběh moderní české krajky začíná v padesátých a šedesátých letech dvacátého století, kdy překvapila na světových výstavách Expo 1958 v Bruselu a v Montrealu v roce 1967 a zařadila se k nejlepším a nejprogresivnějším proudům textilního umění. V 80. a 90. letech se česká krajkářská tvorba dostala na samotný vrchol. A právě tomuto umění se v té době naplno věnovala Marie Jarkovská, skvělá textilní výtvarnice, absolventka brněnské SPŠ textilní a následně VŠUP v Praze, ateliéru Antonína Kybaly.
Ve své volné tvorbě se soustavně věnuje textilu. Tapiserii tkané i netkané, tisku a především už jmenované paličkované kajce. Vytvořila mnoho velkoformátových tapiserií, prostorových objektů a paličkovaných šperků.Ovšem Marie Jarkovská pracuje i s keramikou a v posledních letech ji zaujala zejména malba kobaltem na porcelán a pokud jí to čas jen trochu dovolí, věnuje se tomuto oboru velmi intenzivně. Není tedy divu, že je i letos mezi účastníky dubského sympózia, kde udivuje jemností svých maleb na porcelán. (lmax)