Otakar Brousek v posledních letech na Vinohradech zářil jako Sir Robinson v komedii Jistě, pane ministře, První houslista v přepisu Felliniho Zkoušky orchestru nebo jako Rand v inscenaci Byl jsem při tom; ta byla jeho rolí poslední. Mnohé připomínají fotografie u pietního místa na průčelí budovy. Naposled tu vystoupil loni v květnu.

Spousty milovníků jeho hereckého mistrovství dnes procházely ztichlým divadlem. Mnozí z nich přinesli kytičku, postáli v tichém zamyšlení či usedli v hledišti. V čestné stráži u katafalku se tou dobou střídali kolegové zesnulého z domovské scény i dalších divadel.

Otakar Brousek byl i uznávaným dabérem, jeho nezaměnitelného hlasu, dokonalého přednesu a citu pro český jazyk často využíval rozhlas, do jehož studia chodil neuvěřitelných 67 let. Tvrdil, že toto médium tvoří druhou polovinu jeho hereckého života. V roce 1996 byl oceněn za mistrovství v dabingu, v činoherním oboru získal v roce 2003 Thálii.

Na výrazného a respektovaného herce s kultivovaným projevem vzpomenul v komponovaném pietním obřadu, který začal v poledne, nejprve ředitel vinohradské scény Tomáš Töpfer. „Vím, že jsi prožil vrchovatě naplněný osobní i umělecký život, že po sobě zanecháváš i celý herecký rod a že jsi odevzdal obrovské množství umělecké práce, která obohatila několik generací divadelních, filmových a televizních diváků i rozhlasových posluchačů. Práce, ke které se další generace budou s obdivem a úctou vracet a připomínat si tvé herecké mistrovství," řekl.

Daniela Kolářová poděkovala jménem ženské části souboru za korektnost a gentlemanství. „Byla čest být s vámi na jevišti," uvedla. Dalšími smutečními řečníky byli Andrea Elsnerová a Michal Novotný, kteří se poté směrem k rakvi uklonili. Marquézův Dopis na rozloučenou a úryvek z Foglarova Loučení s Hochy od Bobří řeky přednesl Alfréd Strejček za doprovodu kytaristy Štěpána Raka.

Ze záznamu zazněl Brouskův nezaměnitelný hlas

Nezaměnitelný hlas zesnulého zazněl několikrát ze záznamu, například z CD jeho vzpomínek a vyprávění, či z televizních dokumentů, v nichž recitoval Hrubínovy verše či slavnou modlitbu Tomáše Moora. Promítnut byl i úryvek z loňského 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání u nás, vlastně poslední jeho videozáznam, jak uvedl vinohradský dramaturg Jan Vedral.

Brouskův syn Otakar přečetl dopis, který napsal loni k jeho devětaosmdesátinám. Vylíčil v něm, jaké to je být potomkem takového muže. „Je majákem, který vždycky svítil a odolával všem vlnám mého tápání v dospívání, uměleckého i lidského," uvedl. Ondřej Brousek, který se rovněž upsal herectví a je znám i jako muzikant, zahrál svému dědečkovi naposled na klavír. Další z hudebních předělů patřil houslovému virtuosovi Jaroslavu Svěcenému.

„Odešel mi vzácný kolega, přítel, rádce, můj druhý otec, člověk velkého formátu, gentleman, jakých už je pomálu. Při vzpomínce na něj však cítím slunnou a optimistickou atmosféru, v níž je jeho všudypřítomný úsměv," řekl Viktor Preiss před poslední oponou, kdy se hledištěm rozlehl dlouhotrvající potlesk.

Rodina vyprovodí Otakara Brouska na poslední cestě ve strašnickém krematoriu v Praze.