Cigler se tak připojí k osobnostem, jako jsou Bořek Šípek, Jan Solpera, Zdeňka Bauerová, František Vízner, Jan Kaplický nebo Rostislav Vaněk, kteří byli do Síně slávy uvedeni v předchozích letech.

Vztah člověka a přírody 

Václav Cigler je považován za jednu z nejvýraznějších osobností sklářského umění. S jeho dílem se mohou lidé setkat na různých místech ve veřejném prostoru, třeba i ve slovenském národním divadle nebo pražském metru, podílel se na dnešní podobě Sovových mlýnů.
Václav Cigler se ve svých objektech zamýšlí nad vztahem člověka a přírody. Zajímá ho působení světla v krajině, světelné efekty vodních hladin a řek, vizuální proměny při procházení krajinou.

Potenciál optického skla 

Ve svých projektech uvažuje o jejich organizování, tvoří vodou naplněné příkopy, vedené v geometrických či organických křivkách, nebo lávky protínající vodní plochy. Světlo používá jako prostředek pro vytvoření světelných stěn, vytváří rytmicky se rozsvěcující a mizející světelné plastiky.

"Václav Cigler jako první u nás začal uvažovat o šperku jako nástroji tělesné a společenské komunikace, experimentálně se zabýval nafukovacími strukturami a plasty. Pro světovou sklářskou plastiku objevil potenciál optického skla," uvedla Iva Knobloch, kurátorka a předsedkyně poroty Grafický designér roku cen Czech Grand Design.


Cigler se narodil 21. dubna 1929 ve Vsetíně. Po gymnáziu studoval na sklářské průmyslovce v Novém Boru a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josefa Kaplického. V Bratislavě založil ateliér Sklo v architektuře, který vedl a během svého působení ovlivnil charakter českého a slovenského uměleckého skla hned několika posledních generací.