Kliknutím zvětšíte„Patřím k těm lidem, kteří se sami sobě nelíbí na žádné fotce nebo videu. Jakmile si všimnu, že… na mě míří mobilem, otočím se zády,“ přiznává Elena Ferrante ve sbírce sloupků, jež psala pro list The Guardian celý rok od ledna 2018 a jež nyní česky vydal Prostor. Je to jeden z jednapadesáti postřehů, jež knihu tvoří a na něž spisovatelka na výzvu deníku přistoupila.
Křivdy a radosti
Vlastně celkem šikovný pokus britské redakce zjistit o neapolské rodačce skrývající usilovně identitu něco víc. Autorku to muselo lákat, psala totiž na zadaná témata. Ve spěchu nořila „vědro do jedné z temných hlubin své hlavy, vytáhla nějakou větu a s úzkostí čekala, jaké přijdou po ní.“
Dlužno říct, že výsledek je čtivý a leccos o autorce sděluje. Jakkoli z některých pasáží prosvítají motivy z jejích knih, řada detailů a přiznaných slabin ji polidšťuje a čtenáři více přibližuje.
Ať jsou to dětské křivdy, odpor k soutěžení („kdyby jinak nešlo, omezila bych se na závody, jaké navrhuje Alenka v říši divů. Tam nikdo neprohrává, vyhrávají všichni a selhání neexistuje“), úvahy o mateřství a partnerství, závislosti na kouření, dané strachem ze ztráty inspirace, hrůzy z nespavosti, ale i radosti z psaní a četby.
Upřímná sdílení
Jsou to upřímná sdílení přesahující často rámec autorčina soukromí: zmatek z dnešního přívalu zpráv, vnímání sexu u mužů a žen či věčné zápasy s vnitřní zlobou a negativními pocity. Úlevné a poučné čtení. Elena Ferrante znovu překvapila.
4
Dům a zahrada
Kafe
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
