Fotograf Gustav Aulehla má v rozsáhlém archivu také snímky Jana Wericha. Vážou se k nim krásné vzpomínky. Jednou se s Werichem setkal v Dobříši a dvakrát v Praze. Byl hostem ve slavné Werichově vile na Kampě. Dodnes jsou ve vile dvě místnosti ponechané ve stavu, jako kdyby si Werich jen na chvíli odskočil.

MŮŽETE MĚ FOTIT KDY CHCETE

Na fotografiích Gustava Aulehly usměvavý Werich telefonuje, čte a pokuřuje. Domácí pohodu symbolizují bačkory a tácek místo popelníku. Tušil, že se jeho pracovna jednou změní v muzeum? „Jana Wericha jsem obdivoval nejen díky hereckému talentu, ale jako člověka. Tak jsem se odhodlal mu napsat, že ho moc rád nafotím. Tu korespondenci mám ještě schovanou,“ zavzpomínal Gustav Aulehla.

Jan Werich pozval Gustava Aulehlu do svého soukromí na Kampě. Při focení si spolu povídali o všem možném.Zdroj: František Kuba

V prvním dopise mi odepsal: Vážený pane Aulehlo, pěkně fotografujete, můžete mě fotit, kdy chcete. Vlastně mi tehdy napsal pane Oulehlo, protože takové příjmení se napoprvé snadno splete,“ upřesnil Gustav Aulehla, co předcházelo tomu, než se v roce 1961 poprvé ohlásil u Werichů na Kampě.

WERICH O KOMUNISMU

„Fotil jsem Wericha v jeho pracovně a přitom jsem litoval, že kromě foťáku nemám s sebou i magnetofon. Byla to nádherná rozprava, kterou bych si rád znovu připomenul,“ uvedl Gustav Aulehla, který se s Janem Werichem sblížil natolik, že si pak každý rok posílali přání k Vánocům nebo novoroční péefka.

Jan Werich pozval Gustava Aulehlu do svého soukromí na Kampě. Při focení si spolu povídali o všem možném.Zdroj: Gustav Aulehla

Častým tématem hovorů byla politika. „Werich mi jednou řekl: ,Komunismus, to je krásná věc, akorát to mělo vzniknout někde jinde, než v Rusku'. Zamyslel se dlouze a dodal: ,Třeba v Německu'. Asi si pak vybavil německý dril nebo něco takového a opravil se: ,Ne, ještě lepší by to bylo v Itálii. Tam by to aspoň byla prča. Takových situací, kdy to začalo vážnou otázkou a skončilo komedií, byl náš rozhovor plný,“ prozradil Aulehla, co zažil s Werichem při focení.

PSACÍ STROJ ZETA A PAN PREZIDENT

V Dobříši Aulehla zastihl Wericha rozmrzelého. Měl zrovna rozepsanou pohádku, když se mu zasekl psací stroj. „Werich praštil pěstí do stolu a ulevil si: ,Ten československý stroj Zeta je vyrobený z hoven pana prezidenta!' Pak začal vzpomínat, jak hezky se mu psalo v Americe na Remingtonu. Neměl rád prezidenta Novotného, takže si na něj vzpomněl pokaždé, když si potřeboval zanadávat,“ doplnil Aulehla další historku s Werichem.

Shodou okolností Aulehla fotil prezidenta Antonína Novotného, když přenocoval v Krnově ve Slezském domově.

„Pak jsem Novotného viděl ještě jednou v Praze na prvního máje. Měl jsem už tehdy barevný film, tak mám zdokumentované, jak tam bylo všechno rudé. Vyprávěl jsem Werichovi jak lidé chodili okolo tribuny s Novotným, pořád cosi volali a z přehnané úcty se mu klaněli. On mi řekl: ,Lidi jsou tak hloupí. Kdyby tam místo něj byla dřevěná krejčovská figurína, tak by to probíhalo úplně stejně',“ uzavřel Gustav Aulehla své vzpomínky na focení Jana Wericha - více zde.